V Divadle Radka Brzobohatého úřaduje Čarodějnice Bordelína: Rozpustilá pohádka s hezkým poselstvím
Máte pocit, že vaše děti milují nepořádek a „binčus“? Tak to se jim jistě zalíbí pohádková Čarodějnice Bordelína už podle jména. Původně se jedná o dětské knížky od Sandry Dražilové – Zlámalové, ale nyní se dočkaly i muzikálové podoby, která se v současnosti hraje v pražském Divadle Radka Brzobohatého (neboli „DRB“). Režie se ujal Milan Enčev, hudbu napsal Zdeněk Berry Beran, texty písní zase Petr Žaloudek a na choreografiích se podílela Linda Fikar Stránská. Premiéru mělo představení 18. a 19. března, přičemž já jsem navštívila až reprízu 2. dubna.
Režisér dětského představení Zlatovláska: 120 let stará pohádka je znovu aktuální téma
Největší hvězdy? Děti
Když se mi náhodou stane, že jako dospělá zavítám na dětské představení, připadám si tam obvykle trochu nesvá. Nikdy nevím, co úplně očekávat, a tak i k Čarodějnici Bordelíně jsem byla zpočátku lehce skeptická. Zároveň jsem ale zkrátka počítala s tím, že nejsem cílovou skupinou. Nejdůležitější je, aby byl spokojen dětský divák. A povedlo se? Podle mě určitě ano. Bordelína patří k těm představením, kde spolu s herci na jevišti hrají i děti v hledišti. A skoro bych řekla, že minimálně na této repríze měla děcka pomalu až hlavní roli. Právě díky skvělým reakcím publika bylo představení báječně vtipné i pro nás dospělé, co jsme do Divadla Radka Brzobohatého zabloudili. Zazníval nejen smích, ale i různá zvolání. A pokud se postavy v ději na něco ptaly, můžete si být jistí, že děti na nic nečekaly a hned na ně volaly své odpovědi, aniž by je někdo musel vyzvat. Kouzelná atmosféra.
Vzhledem k tomu, že představení se hraje v odpoledních hodinách (v neděli od 15 hodin), bez přestávky a trvá něco málo přes hodinu, zvládnou ho i vyloženě nejmenší diváci. Jen tedy sem tam občas někdo vybíhal ze sálu na toaletu, ale vždycky se pak i vrátili. Herci naštěstí na tyto „divadelní uprchlíky“ nijak nebafali a díky tomu snad nedošlo ani k žádným nehodám :).
Poselství i humor
Zcela za sebe říkám, že scénář k Bordelíně ještě pár hluchých míst měl a ještě by se asi něco vykrátit dalo, na druhou stranu představení podle mého názoru funguje i v současné podobě a také oceňuji nenáročnost děje – jedná se vlastně o takové krátké epizody, spojené do jednoho příběhu. Pokkud tedy třeba dítě ztratí přehled a pozornost, pochopí vše i tak. Nechci prozrazovat příliš, ale Čarodějnice Bordelína se nastěhuje do lesa, kde doposud žila místní zvířátka v poklidu. Ona jim to tam ale „vyzdobí“ nepořádkem v podobě barevných papírků a sem tam z ní „vypadne“ i nějaké to škodolibé kouzlo. Budou s ní zvířátka bojovat, nebo najdou společnou řeč a možná i společného nepřítele? Přece jen vystupují tu ještě dvě magické bytosti, které od samého začátku dávají jasně najevo, co je jejich cílem – připravit Bordelínu o její kouzelnou moc. Na závěr se dočkáme i moc pěkného poselství a dokonce jsem si všimla, že některé maminky v sále i lehce rozplakalo.
Texty písniček i melodie jsou velmi jednoduché, ovšem někdy překvapí i nějakým tím vtípkem. Stejně tak mluvené slovo je prošpikováno zajímavými vtípky a herci si výstupy na jevišti vyloženě užívají a rádi si sem tam něco vtipného do textu i přidají. Věřím, že pokud se hra bude uvádět delší dobu, postupně se tam budou vkrádat i dospělejší vtípky. Nějaké jsou tam už teď, například si tam našel cestu lexaurin. Já osobně mám ráda, když humor nezapomíná na rodiče, zároveň ale tady bylo vše podle mě velmi decentní a v mezích slušnosti. Žádné děti podle mě s újmou neodejdou.
Stejně tak kostýmy Lucie Herejtové ctily pohádkovou předlohu – čarodějnice skutečně působila jako čarodějnice, po identitě zvířátek také člověk nemusel dlouze pátrat. Také u negativních postav se podařilo kostýmy jejich povahy dokreslit, ale zároveň se nijak nepřestřelilo, ani v oblasti líčení a masek, takže se nebylo čeho bát.
Sympatická Bordelína i skvělá Řachatice
V titulní roli čarodějnice Bordelíny jsem zhlédla Alžbětu Fišerovou (alternace Barbora Kepková), ale popravdě bych ji v kostýmu a barevné paruce ani nepoznala. Jak jsem se později dozvěděla, vzhledem tomu, že krátce před premiérou ji „vyřadila z provozu“ nemoc, jednalo se v případě této reprízy o její soukromou premiéru. Rozhodně byste to ale z hlediště nepoznali, byla sebevědomá, naprosto suverénní, a coby Bordelína vyloženě sympatická hrdinka, které budete bez zaváhání fandit.
A to i přesto, že je to čarodějnice, u níž člověk nikdy neví – bude to postava záporná, nebo kladná? U ostatních postav to ale víte naprosto bezpečně – veverka Drzečka i zajíc Cyril jsou rozhodně kladní, to ale neznamená, že s nimi není legrace. V případě veverky v podání Jennifer Baluchové (alternací je Barbora Kepková) jsem ocenila především její příjemný hlas při zpěvu, a to i v poměrně vysokých tóninách. Rovněž humor jí rozhodně nechyběl, nejvíc se mi líbilo, jak rychle se dokázala „nakýblovat“ k Bordelíně domů.
Zajíčka v podání Jindřicha Žampy rozhodně nepřehlédnete a nepřeslechnete, hlavně bych ale chtěla ocenit, jakým způsobem byla tato postava napsána. Patřila totiž k těm, co mě bavili vůbec nejvíc, především díky tomu, že se jednalo o velkého hypochondra. Ať už byla scéna o čemkoliv, můžete si být jistí, že zajíce bude zajímat především to, jaký má zrovna tlak (tak samozřejmě že hraniční :)) a jestli si nenamohl ocásek. „Já to nedám!“ říkal Jindřich natolik roztomile, že jsem sama začala přemýšlet o tom, jestli to někdy také sama nepoužívám.
Trojici hodných zvířátek uzavírá sova Mudrlice, kterou si zahrála Anna Kulovaná, známá například jako blondýnka Alenka z Velmi křehkých vztahů či doktorka Erika Jánská z Ordinace v růžové zahradě 2. Já už ji ale v minulosti měla možnost vidět i na divadle, a tak vím, že má skvělý smysl pro humor. Předvedla ho i zde, dokázala pro mě snadno prosvětlit i ty chvilky, které by mi asi z hlediska scénáře připadaly jalové. Její pátrání po brýlích nemělo chybu. Bavilo mě také hledání kouzelných krystalů. Murdlice je sice moudrá sova, k níž si jdete pro radu, ale má zkrátka i své „záseky“, kdy si asi přisedla vedení. A kdo z nás ne, že? 🙂
Na závěr si nechávám duo postav naopak záporných – i když jsou to příbuzní Bordelíny, neštítí se proti ní kout pikle od samého začátku. U čarodějnice Řachatice v podání Lucie Kožinové možná na začátku budete trochu na vážkách, jestli je skutečně zlá, nebo ne, ale stačí, aby se ďábelsky zasmála, a máte jasno. Na čarodějnici mi ale zároveň bylo sympatické, že v jednom kuse něco jedla. A dokonce do děje propašovala i drobnou narážku na písničku Dády Patrasové. Nejlepší moment!
Naopak Petr Klimeš je v roli čaroděje poměrně démonický už od první chvíle, je ale skvělé, že nijak netlačí na pilu a naopak nechává spíše vyznít komediální část role a děti tak zbytečně nestraší. Ono, když už se jeho postava jmenuje Puchonosor, nemůže se brát zcela vážně. A jak jste možná uhodli, v rámci děje ho všude provází nesnesitelný puch. Ale naštěstí to cítí jen postavy v muzikálu, diváci v hledišti jsou takového smyslového bonusu ušetřeni. Musím také říct, že jsem obdivovala všechny herce, kteří museli jméno Puchonosora vyslovit. To byl pěkně krkolomný jazykolam. Stejně tak i všechna ta zvláštní zaklínadla, která jsem se snažila si zapamatovat, ale s odchodem ze sálu mi okamžitě odlétly z hlavy.
Děti si je možná ale zapamatují a budou s ním doma zlobit dospělé. Navíc budou mít jistě z představení daleko větší zážitek, už jen proto, že hned po děkovačce herci ještě v kostýmech přišli do foyer či předsálí a dětští diváci se s nimi mohli vyfotit. Populárnější byli sice logicky kladní hrdinové, ovšem ani taková Řachatice nakonec nepřišla zkrátka.
Pokud se tedy nebojíte, vezměte své ratolesti do pohádkového světa. Další představení nás čeká již v neděli 30. dubna, poté ještě 21. května a také na Den dětí, tedy 1. června. Vždy od 15 hodin. Více informací i vstupenky najdete na webu Divadla Radka Brzobohatého.
Související obrázky:
