Skeče o životě a originální způsob, jak sehnat lásku: Co čekat od Někdo to rád v Plzni?
Vzplanutí i zklamání, opravdu hodně nově narozených dětí i nějaká ta smrt. To vše v sobě obsáhne nová komedie Někdo to rád v Plzni.
Přání k narozeninám: Křtiny aneb problém filmových dvojek (nebo trojek?)
Sleď skečů
Někdo to rád v Plzni vzniklo pod taktovkou režiséra a scenáristy Martina Horského, jehož dosud nejslavnějším a zřejmě zatím nepřekonaným počinem je oblíbený film Ženy v běhu. Ovšem na kontě toho má tento tvůrce samozřejmě víc, vypíchla bych ještě též povedené Moře na dvoře. Ovšem Ženy v běhu bývají přece jen zmiňovány častěji a v porovnání s nimi bohužel Někdo to rád v Plzni nevychází úplně nejlíp. Pokud čekáte podobně vypointovaný „feel good“ film, možná vás potká zklamání.
To nevypíchnutelné něco, co z Žen v běhu udělalo oblíbený snímek, který si nejen vysloužil úspěch v kině, ale především se k němu diváci rádi pravidelně vrací i na televizních obrazovkách či různých platformách, tady zkrátka chybí. Nedokážu si představit, že si nějaké momenty z Někdo to rád v Plzni, neboli Plzeňské odysey (což byl pracovní název), budou lidé ještě dlouho pamatovat a že zlidoví natolik jako třeba hledání „ho*na“ v polévce.
Také mi bohužel připadá, že Někdo to rád v Plzni hodně doplatilo na velké množství postav, které v něm vystupují. Vzhledem k obsazení je to samozřejmě skvělé, protože v početném castu plném zvučných jmen si každý najde svého oblíbence. Jenže bohužel tím, kolik různých postav, příběhových linek a situací se v ději objevuje, se scénář třepí v podstatě až do podoby série vtipných skečů. Ano, já říkám vtipných, protože já jsem se v kině opravdu zasmála hodněkrát. Podobných reakcí jsem si všimla i u dalších diváků v sále. Ovšem humor je samozřejmě individuální a někomu už to tak občas může připadat trapné či až příliš přitažené za vlasy.
Bez filtru: Co nevidíte za zápasem: Volejbalista Adam Zajíček bez příkras
Plejáda herců a jedno krásné město
Je pravda, že nad pár situacemi jsem se zarazila i já, například nad opakovaným zaseknutím dvou konkrétních lidí (Petr Uhlík a Anna Prášilová Fialová) v jednom konkrétním výtahu. Nehledě na to, že jedna z těch osob byla ve vysokém stupni těhotenství. Pokud by se mi nějakým nedopatřením stalo, že budu za chvíli rodit, asi bych si rozmyslela nástup do problematického výtahu, právě s docela logickou obavou, jestli tam neuvíznu a nebudu muset odrodit zrovna tam. Jednou to možná risknete, ale vrátili byste se do stejného výtahu znovu a znovu, každý den, když v něm ne jednou, ale doslova pokaždé na nějaký čas uvíznete?
Nakonec jsem nad tím ale mávla rukou, protože to v ději přece jen má nějaký svůj důvod. Ač to zní podivně, právě zaseknutí výtahu může být zjevně velmi osudovou záležitostí, díky níž se zamilujete a prožijete šťastný život. Tedy aspoň v romanticky laděném filmu jistě. Ostatně velmi originálních způsobů, jak najít toho pravého partnera, nám Někdo to rád v Plzni přináší hned několik. Například speciální kulička se vzkazem do lahve s pivem (tuto metodu aplikují Simona Lewandowska a Jenovéfa Boková) či originální tričko, jehož nápis prostě neztrácí čas (nápad přináší Štěpán Kozub). Případně vám někdy lásku přinese do života sprostý papoušek (Martin Pechlát a Klára Issová). Jen tedy pozor na silikonová prsa, ta můžou být problém.
Sledujeme ale už i vztahy hotové a dlouhotrvající. Zvláštní, ovšem nakonec velmi sehraná dvojka, jsou manželé v podání Evy Leinweberové a Marka Taclíka. Druhou šanci na lásku pak objevují Miroslav Donutil a Veronika Freimanová. Na přetřes přijdou i různé rodinné vztahy, například Jiří Lábus už by rád plánoval vlastní pohřeb, ovšem zásadně proti tomu je jeho otec v podání namaskovaného Pavla Zedníčka. Ten má i po stovce dost energie na rozdávání. Nějakou by si pak naopak potřeboval vypůjčit Štěpán Kozub, který uvěří předpovědi věštce o tom, že se blíží jeho poslední hodinka. A razí heslo, že kdo je připraven, není překvapen. Rodinné trápení pak pociťuje také postava Marka Kristiána Hochmana, kterému se pletky s dvěma dámami najednou (Štěpánka Ligas a Yvonne Stolařová, kterou bych ovšem vůbec nepoznala) trochu vymkly z rukou.
V dalších rolích uvidíme například ještě Leoše Nohu, Zdeňka Godlu, Marii Ludvíkovou, Denisu Nesvačilovou, Petra Buchtu, Jaromíra Noska, Michala Suchánka coby vášnivého nudistu, Zuzanu Norisovou zase jako vášnivou „hráčku ping pongu“ či Václava Koptu a Simonu Vrbickou coby manžele nejen ve filmu, ale i ve skutečnosti. Mihnou se tu ale i Pavel Kikinčuk, Roman Skamene či Eva Hacurová.
Zkrátka opravdu velká nálož hvězd, kterou ještě doplňuje samotná Plzeň. Pro děj není vlastně nijak zásadní, kde se snímek odehrává, přesto se povedlo Plzeň zapracovat do příběhu takovým způsobem, že je to až fascinující. Všechny osudy postav jsou nějakým způsobem propojené a všechny se odehrávají v Plzni, z níž vidíme řadu krásných míst. Nutno říct, že i věznici mají (alespoň zvenčí) skutečně působivou. Kamera Jana Drnka vše hezky dokresluje, takže vizuální zážitek je také pozitivní. Bohužel mě trochu otravovala instrumentální hudba, která se neustále opakovala a tvořila tak trochu i předěly mezi jednotlivými scénami. To jen podtrhlo můj dojem, že sleduji jeden skeč za druhým. Naopak kladně hodnotím využití skutečných písní a pak také originální titulkovou píseň Michala Hrůzy, která dokonce prozrazuje i něco z děje, takže dodává poslední pěknou tečku za milým zážitkem v kině. Ovšem podruhé už asi Někdo to rád v Plzni vidět nepotřebuji. A co vy?
Související obrázky:
