Málá vánoční povídka: Michal
Pořád snila o tom, že by letos mohla pod stromečkem najít toho správného muže. Problém byl v tom, že všichni evidentně vymřeli. Až na jednoho. Jmenoval se Michal a byl přesně podle jejích představ.
Byl hezký, ne kdovíjaký krasavec, ale byl hezký. Sympatický, urostlý, ale děsně namyšlený. V poslední době měla toho, na koho si ukázala prstem. Možná i toho, na koho zrovna neukazovala. Tenhle život jí už ale nebavil. Chtěla Michala, nevěděla proč. Jak by řekla Monika, “aspoň si štrejchnout co?” Jo štrejchnout si chtěla a nejen to, chtěla prostě jeho.
Doktorka Sylva Fryntová i duo Lepařová a bezdomovec Cyril I PODCAST o Ordinaci – co kdyby…
Znali se z práce. Pracovala pro jednu neziskovou organizaci. Měli na starosti administrativní záležitosti a dvakrát týdně vyrážela do ulic. Potkávali se, když chodil z práce. Ona měla vždycky ještě půl hodiny času. Jednou se zpozdil. Zrovna končila a tak se dohodli, že půjdou na pivo, když už se tak dlouho potkávají. Kolega, který tady zrovna byl s ní a který ji tajně miloval to nemohl přenést přes srdce, začal povídat něco o tom, že se musí vrátit do kanceláře kvůli nějakým neuzavřeným dokladům, ale odbyla ho slovy : “Jardo, to jsem přeci udělala už včera, začni si hledět svého.”
Pivo a zelená
Odešli, konečně s ním mohla strávit víc času, než těch pár minut, kdy sotva stihli vykouřit cigaretu nebo vypít kávu z automatu. Oba pili pivo, oba pili zelenou a navíc, jak zjistili, bydleli přes ulici. Trochu moc náhod na jeden večer. Měla trošku špatné svědomí, v podstatě byla zadaná. Už devět měsíců chodila se synem jedné z kolegyň. Na druhou stranu, dost na ní kašlal a dobrý měsíc se neviděli. Příjemně popili, ale neopili se. Nejdříve seděli každý na druhé straně stolu a postupně se přibližovali…. Chytil jí za ruku a řekl: “jsem ale pěkný chlapec co?” Ušklíbla se a odpověděla: “promiň, už jsem viděla hezčí, ale i ošklivější, neboj.”
Doufala, že mu trochu srazí sebevědomí a usadí ho. Přeci si nemůže myslet, že dostane každou. Jí teda určitě ne a ne a ne….. “Achjo, kéž bychom teď šli k tobě.” Pomyslela si a rychle to raději zapomněla. Byl horší než telefonní ústředna, stále mu někdo psal a stále někomu odepisoval. Přistihla se, že žárlí, teď je tady přeci s ní a ne s textovkou. A nebo že by se pletla? Zkouší to na každou, určitě, to je ono, další prvotřídní děvkař. Chtěla se zvednou a odejít, ale on jí předběhnull. “Odskočím si a půjdeme?” Šli jen na hodinku a nakonec tu strávili půlku večera.
Recept: Celer a salám nikdy. Jak na nejlepší bramborový salát?
Souhlasila. Odskočil si a zaplatil. Napadlo ji, kdy to asi nadhodí. “Tak co, ke mně nebo k tobě?” Ale neřekl ani slovo. Chtěl ji doprovodit domu, cestou se pošťuchovali jako dva puberťáci. Ale to bylo všechno. Ještě jedna cigareta před domem, chtěla odejít, když v tu ji konečně objal. Zatočila se jí hlava. Dal jí pusu a druhou a potom utekla. Prach sprostě se odtáhla a omluvila se. Musela už odejít. Usmál se. “V úterý se za tebou zastavím na tom tvém stanovišti.” Od té doby si víc povídali a ona byla čím dál tím víc zamilovaná. Bylo šest dní do Vánoc když jí zazvonil mobil.
Hospoda před domem
Zpráva od Michala…. Hmmm. „Večer jdeme s kamarádem Na Vyhlídku, půjdeš s námi?“ Hospoda před domem se jí zdála velmi přijatelná a tak pozvání neodmítla a přišla. Dobře se bavili, padlo pár piv, nějaký ten panák. Až Michal navrhl, že dopijí a můžou jít ještě pařit k němu. Jí se to líbilo, měla druhý den volno a tak proč ne, navíc i kdyby se nebavila, bylo to kousek domu.
Pilo se do tří do rána. Kamarád se zvedl, že už musí jít, protože za 2 hodiny vstává. Zůstala s Michalem sama. Nebyla opilá ani málo ani moc, ale byla opilá. On jí připadal docela střízlivý. Najednou se začali líbat. Musí to tak vždycky dopadnout, když zůstane žena s mužem sama v jednom bytě? Na jedné posteli. Bylo to výjimečné. Něco takového ještě nezažila. Nebo to bylo vlivem vypitého alkoholu? Každopádně to trvalo dlouho. Začalo svítat, když skončili. Ještě měla chuť pokračovat, ale zároveň se jí chtělo strašně spát. Volně dýchali a byli šťastni. Drželi se za ruku. Usnuli.
Nemá to cenu
Probudila se brzo, asi po hodině byla vzhůru. Pohlédla vedle sebe a nechápala kde je, kdo je to vedle ní, co tu dělá??? Sakra to néé. Problesklo jí hlavou. “Vždyť tomu klukovi nešlo o nic jinýho ty huso blbá.” Polehoučku se zvedla, aby ho neprobudila. Chvíli se na něho dívala, byl tak roztomilý, když spal. Na stole ležela krabička cigaret. Jednu si zapálila a pomalu si potáhla. Típla ji skoro celou, bleskově s oblékla a ještě rychleji opustila jeho byt a dům. Šla to dospat domů. Moc dobře věděla, že tohle musí zapomenout, že se nic nestalo, že….. Věděla, že už se neozve a že to nemá cenu, věděla to, ale doufala, že se mýlí.
Královnou parketu se stala hvězda Ulice! Trofej poputuje do Studia DVA
Mýlila! Ozval se, evidentně naštvaný, že utekla. Snažila se mu to kulantně vysvětlit. “Víš, já tě nechtěla budit.” On měl svojí teorii o tom, jak se s ním chtěla vyspat a pápá Míšo. Měla chuť vrazit mu facku. Pořád to mezi nimi jiskřilo. Čekala, že se ozve, ale neozýval. Až ho pozvala zase Na Vyhlídku, to už byly jen dva dny do Vánoc a ona správně předpokládala, že pojede domu. Nebyl z Prahy.
Neodepsal a tak strávila večer s kamarádem. Ovšem ozval se druhý den, chtěl ji vidět, protože ještě ten den odjížděl a vracel se až v lednu. Viděli se, bolelo jí to. Zpočátku to bylo vlažné, nic moc si neřekli. Po chvíli ji ale chytil, pevně stisknul a vášnivě políbil. Všechno se začalo slibně vyvíjet, příště se uvidí v novém roce.
