Proč Škaredá středa či Zelený čtvrtek? Přehled velikonočního názvosloví i tradic
Co pro vás znamenají Velikonoce a jak je slavíte? Tušíte vůbec, jak tradiční velikonoční aktivity vůbec vznikly? A proč tyto svátky slavíme, navíc každý rok jindy?
Velikonoce jsou zrádné v tom, že se jedná tak trochu o vícero svátků v jednom. Křesťané si jimi připomínají ukřižování a následné zmrtvýchvstání Ježíše Krista, ale v podobnou dobu se ještě dávno před Kristem slavil příchod jara a oslavoval plodnost. Příroda se po zimě probouzela, hospodáři zasévali obilí do misky, postavené za oknem. Zelené výhonky měly urychlit příchod jara.
Právě tyto pohanské svátky však daly vzniknout i řadě tradic, které později křesťanské Velikonoce převzaly, a tím pádem tyto zvyklosti leckdy přetrvaly až do současnosti.
A jak je možné, že loni Velikonoce (neboli Velké noci) připadly na 1. týden v dubnu a letos jsme si na ně museli počkat o něco déle? Jedná se totiž o klouzavý svátek, tedy takový, u nějž není stanoveno přesné datum. Odvíjí se ale vlastně od jarní rovnodennosti 21. března, respektive od prvního úplňku, co po tomto datu následuje. První neděli po tomto prvním jarním úplňku se tak slaví Velikonoce. Letos proto Velký pátek připadá na 15. dubna, Velikonoční neděle na 17. dubna a Velikonoční pondělí logicky následuje 18. dubna.
Proč si ale připomínáme právě tyto dny v týdnu? A co s tím má co dělat ještě Škaredá středa či zelený čtvrtek? Jak už jsme zmínili, celé Velikonoce se točí kolem Ježíše Krista, přičemž Svatý týden neboli Pašijový týden (letos od 10. do 17. dubna) nám má připomenout poslední týden Kristova pozemského života.
Tento týden začíná tzv. Květnovou nedělí, ačkoliv církev se nyní hodlá vrátit k názvu Palmová. Ježíš v tento den podle biblických vyprávění slavnostně přijel do Jeruzaléma a místní lidé ho vítali palmovými listy. Jelikož v našich podmínkách palmy nejsou, nahradili jsme je proutky z kvetoucí jívy alias kočičkami. Ty si ještě kdekdo z nás dodnes natrhá do vázy, aniž by asi tušil, že dřív jim byla přisuzována ochranná moc a vázalo se k nim hned několik různých rituálů.
V pondělí nepracovat, ve středu se nešklebit
Následuje Modré pondělí, které mělo být ve znamení odpočinku. Dříve tak bylo zakázáno v tento den pracovat, stejně tak dětem tímto datem začínaly prázdniny, což už se dnes nedodržuje. Bohužel, chtělo by se možná někomu dodat.
V případě Šedivého úterý už ale není o co stát, jelikož v tento den nám tradice velí – uklízet, uklízet, uklízet. Hlavně vymést pavučiny a tmavé kouty. Názvem není sympatická ani Škaredá středa, ostatně není se co divit, protože právě v tento den prý Jidáš zradil Ježíše za třicet stříbrných. Říká se, že když se budeme ve středu „škaredit“ neboli šklebit, zůstane nám to a budeme se tak tvářit každou středu v roce. Ovšem zní to spíš jako něco, co říkají maminky malým dětem… Chcete to ale risknout?
Zajímavější a důležitější je Zelený čtvrtek, nyní oficiálně nazývaný Čtvrtek Svatého týdne, na nějž podle legendy „odlétají zvony“ do Říma pro požehnání papeže. Umlkají až do soboty, přičemž je v mezičase nahrazují řehtačky. V řadě obcí tak dodnes chodí skupinky dětí řehtat a »hlučet«. Ve Středočeském kraji na takové obchůzky nezapomíná například obec Vysoká v okrese Mělník, dále též Čakovičky a další obce u Neratovic – například Tišice, Chrást a další. V obci Borek (Praha-východ) se dokonce s řehtáním zpravidla začíná již s denním předstihem.
Se Zeleným čtvrtkem je spojeno též několik pověr. Pokud ve čtvrtek zvládnete jíst jen zeleninu a stravu zelené barvy, zajistíte si tím prý zdraví na celý další rok. Bude to tedy chtít nějaké recepty z kopřiv, špenátu, zelí a dalších pochutin. Pochutnat si můžete například na zelené polévce z bylinek, a jelikož český národ je vynalézavý, čepuje se dokonce i zelené pivo… Také se říká, že bychom si v tento den neměli půjčovat a neměli bychom se hádat. Díky tomu se nám pak hádky nadále vyhnou a naopak nám to do domácnosti přinese peníze.
V pátek nechte prádlo prádlem
Velký Pátek, jenž se od roku 2016 opět po letech stal státním svátkem a nyní bude jeho církevní název Pátek utrpení Páně, je připomínkou ukřižování Krista, a proto by měl být držen přísný půst, především co se týče masa. Údajně je tento den ale nakloněn zázrakům a země se otevírá, aby odhalila své poklady, což jsme mohli vidět například v jednom dílu večerníčku Krkonošské pohádky.
Symbolem pátku je voda – měli bychom se tak ráno omýt v potoce, naopak bychom neměli pracovat na poli a dokonce ani prát a věšet prádlo. A co se nesmí v pátek, musí se logicky dohnat v sobotu. Bílá sobota, jindy označovaná též světlá, podle církve však pouze Svatá sobota, je sice pro věřící dnem hlubokého smutku, ale v praktickém životě spíš znamená vrcholení příprav na svátky. Často se v tento den bílila stavení a vymetalo se novým koštětem. Právě v sobotu bychom také měli péct beránky a mazance, zdobit vajíčka a plést pomlázky.
Velikonoční neděle (zmrtvýchvstání Páně) neboli Boží hod velikonoční značí den, kdy podle Bible došlo ke Zmrtvýchvstání Ježíše. Dříve si lidé nechali v kostelech posvěcovat pokrmy, tedy většinou právě beránky či mazance. Na ranní mši se mělo přijít v novém oblečení, což mělo značit projev radosti nad novým životem. A možná právě proto naše maminky často říkají, že nám na Velikonoce kupují nové oblečení, aby nás tzv. „beránek nepokakal“.
A zajímavá je i pranostika, která se k tomuto dni váže. „Je-li na Velikonoční neděli jasno, bude laciné máslo.“ Vyjde to letos?
Na přestupný rok opačně!
Druhý státní svátek o Velikonocích spadá přímo na Velikonoční pondělí (církev hodlá nyní používat název Pondělí ve velikonoční oktávě) – právě v tento den chlapci berou pomlázky a jdou na koledu, při níž vyšlehávají neboli vyšupávají děvčata. Pro jiné národnosti (snad kromě Slovenska) nepochopitelná tradice, kvůli níž jsme běžně považováni za tyrany. Vyšlehání by přitom mělo být něžné a v podstatě symbolické – ženy by díky němu měly být svěží a mladé. Právě od slova „pomladit“ se ostatně zřejmě vyvinulo slovo pomlázka. Dříve přitom byla tato tradice vyváženější v tom, že se vyplácela obě pohlaví navzájem. To časem vymizelo, ovšem i v současnosti platí, že na tzv. přestupný rok se situace otočí a děvčata mají šlehat chlapce. Dámy, letos máme sice smůlu, ale už v roce 2024 přijde řada na nás!
V některých oblastech je pak šlehání nahrazeno poléváním vodou, především pak na Moravě. Tam je také toto úsilí obvykle odměněno slivovicí. Tradičně se ale za vyšlehání dává malované vejce, i když dnes bývá často nahrazeno či doplněno sladkostmi. Vejce bývá považováno za symbol jara, plodnosti i nového života, především ale v minulosti představovala stěžejní část jídelníčku. Hodně domácností mělo slepičky, od nichž měly přísun vajec. Během půstu se jejich konzumaci měli vyvarovat, ale aby se jídlem neplýtvalo, vejce se uvařila, aby vydržela déle. Aby se odlišila od těch čerstvých, začala se malovat červenou barvou – odtud se také Velikonočnímu pondělí někdy říkávalo Červené. Červená barva prý symbolizovala krev a sílu.
Později přibývaly i další barvy z přírodních materiálů a postupně se vajíčka začala různě zdobit. Coby kraslice se označovaly především vyfouknuté skořápky, sloužící jen jako dekorace, ale rozdávala se i vejce dosud plná. V dřívějších dobách představovala velikonoční nadílka také ideální možnost pro setkávání mladých dívek a chlapců. Mladíci se mohli seznámit a třeba si vybrat i nevěstu. Občas jejich „šance“ oznamovala i barva stuhy, kterou jim dívka uvázala na pomlázku – červená značila lásku, zelená sympatie, žlutá znamenala odmítnutí a modrá naději. Takže nejen květomluvu je potřeba znát, ale leccos prozradí právě i pomlázka…
Obětní beránek, mazanec i sekanice
K Velikonocům již neodmyslitelně patří i dobré jídlo a především sladký beránek. Jenže nebýval vždy sladký, původně totiž tradiční pokrm představovalo pravděpodobně jehněčí maso, jenže ne každý si ho mohl dovolit. Proto se začalo maso postupně nahrazovat právě touto dobrotou, upečenou v tradičních formách, které jsme často podědili třeba po babičce. Symbolika je pak v tomto případě asi jasná – beránek představuje oběť Ježíše Krista, jehož krev zachránila hříšníky.
Mazanec, nejstarší obřadní pečivo v Česku, přezdívaný také bochánek, pak byl pro změnu po dlouhém období půstu symbolem konce odříkání. Receptů na něj je velmi mnoho, původně se prý ale jednalo o slaný pokrm ze sýra a vajec. Dnes převládá sladká varianta, do níž se může přidat tvaroh, aby bylo těsto vláčnější.
Co dál by nemělo chybět na velikonočním stole? Koláče, klobásy, maso, drůbež i ryba. Tradičním pokrmem byla též tzv. sekanice alias nádivka či svítek, nebo jako u nás doma – řežábek. Obvykle tam patří více druhů masa, vejce a mladé kopřivy, respektive bylinky.
A co improvizace?
Já osobně jsem odmala každý rok zdobila vajíčka (nepříliš zdatně), pomlázku jsme si koupili už hotovou a maminka upekla beránka, respektive spíš ovečku, protože máme hodně malou formu. A aby nám to nebylo líto, tak ze stejného těsta připravila ještě kapříka.
Tím jsme vždycky tak trochu vybočovali. Máte také nějaké své vlastní tradice, nebo se držíte klasiky?
