Výlet na planetku Malý princ: Výstava, kde vládne klid a ticho
Opět se se mnou jednou vydáte trochu dál než do Středočeského kraje, snad vám to nebude vadit. Případně si prostě hlasem Petra Nárožného v pohádce S čerty nejsou žerty řekněte: Je to rebel! A pojďme dál. Opět do pohádky, i když tentokrát takové, co je hodně filozofická a milují ji především dospělí. Ano, máme na mysli Malého prince, toho klučinu, co už oslavil 80. narozeniny a díky tomu se dočkal mnoha hezkých dárků, mezi nimiž je například i nové vydání s ilustracemi Elišky Podzimkové. Právě s jejími obrázky vznikla také interaktivní výstava, která zatím putovala po vícero štacích a kterou do 2. června můžete navštívit v Ostravě, kde jsem ji objevila já. Nejprve jsem se o ní dozvěděla v rámci rozhlasového pořadu Blízká setkání, následně mi ji připomněla kamarádka, příhodně zrovna těsně předtím, než jsem se do Ostravy chystala.
Užijte si rozhled po malebné krajině i s dětmi, Máminka na Krušné hoře je pro výlet jako stvořená!
Pohádka s jednou nevýhodou
Malý princ podle Elišky Podzimkové ovládl v moravskoslezské metropoli Vilu Hanse Ulricha, která se nachází nedaleko Husových sadů a zároveň je kousek od ostravské radnice. Už zvenčí je to výjimečně krásná budova, pocit historična ještě uvnitř podtrhnou detaily jako zábradlí u schodiště či kliky na oknech. Jinak je to prostor velmi moderní, dole najdeme pokladnu, kde byl kromě vstupenek k zakoupení také velký výběr různých suvenýrů. Jakmile se pak vydáte nahoru po schodech do prvního patra, skutečně jako byste byli účastníky pohádkové výpravy na jinou planetu. Takové, kde je každému dobře a kde vládne neuvěřitelný klid, který by si měl v dnešní uspěchané době dopřát každý z nás. V mezipatře se díky televizní obrazovce můžeme seznámit i se samotnou výtvarnicí a zjistit podrobnosti o tom, jak výstava vznikala.
Dále vás čekají dvě místnosti, v první z nich můžete nahlédnout na tajemné zvířátko v mechovém kameni, případně sledovat pochod kouzelných beránků po nebi. V druhém pokojíku narazíte na stan, kam se ti nejodvážnějších z malých návštěvníků mohou schovat. Potkáte lišku (vlastně hned několik), pokud budete pozorní, jistě si všimnete i růže. Prostředí kolem dokreslují planetky pověšené ze stropu, ale také všude možně rozestavěné jehličnaté stromy, co evokují pocit, že se nacházíte v lese. Tento dojem je ještě umocněn zvukovou kulisou v podobě cvrlikání ptáčků.
Když jsem zmiňovala, že výstava je interaktivní, nebyla to náhoda. Právě tento aspekt je velmi jedinečný, zatím jsem se s ničím podobným u nás nesetkala. Přijdete k ilustraci na stěně, namíříte na ni svůj telefon a obrázek vám ožije v hravou animaci. Tedy za předpokladu, že si stáhnete aplikaci Artvive. Pokud třeba někdo nemá chytrý telefon, může si samozřejmě obrázky prohlédnout jen vlastním zrakem a výstavu projít i tak, ale přijde o ta největší kouzla. To je asi jediná nevýhoda, protože pak zkrátka tento Malý princ není tak úplně pro každého.
Světlo uprostřed tmavé doby: Dvě slavné dvojice se potkávají v představení Petr a Lucie
I děti byly hodné
Ovšem je vhodný pro rodiče s dětmi, těchto skupinek jsem potkávala během své návštěvy nejvíce. Rodič může své děti provázet v podstatě po jiných světech. K dispozici je pak také pár setů sluchátek, díky nimž se do příběhu Malého prince můžete též zaposlouchat – a to hned v několika různých verzích v podání rozličných interpretů. A občas se nahlas ozve i hlas Jana Ciny a kousek příběhu odvypráví všem přítomným. Naprosto mě fascinovalo, že všechny děti, které jsem ve Vile Hanse Ulricha potkala, byly tiché a poslušné. Kam je maminka posadila se sluchátky, tam seděly, dokud je nezavolala zase k sobě. Nevím, zda to tak třeba v Ostravě funguje všude, ale spíše mi připadalo, že jsme všichni na chvilku uvěřili tomu, že jsme v nějakém magickém lese – a v lese se přece nehuláká. 🙂
