Petře, Petříčku, nezapaluj svíčku… Tajemství hradu z pohádky S čerty nejsou žerty
Petr Máchal sedí ve vězení a doufá, že ho přišla navštívit oslnivá princezna Angelina. Ve skutečnosti mu ale pomáhá něžná princezna Adélka, která se do něj zamilovala. „Petře, Petříčku, chlapče rozmilý…“ zpívá mu zamilovaně. Jenže kde vlastně zpívá? To je zase jeden pořádný filmový podfuk, jelikož pohádce S čerty nejsou žerty a jejímu režisérovi Hynku Bočanovi zkrátka jedna lokace nestačila. Pohádkový zámek pana knížete si tak zahrálo víc památek. Když Adélka Petra navštíví u vězení, nachází se na hradě Kost, tedy na gotické památce, která se nachází v Českém ráji, a to jen několik desítek metrů od pomezí Středočeského a Královéhradeckého kraje.
Ale když poodejde, zpívá si a prochází rozkvetlým parkem, už se nachází v Průhonicích, tedy v okrese Praha-západ ve Středočeském kraji. V Průhonicích také obě princezny pobíhají v parku, přičemž Angelina si roztrhne šaty a svede to na sestru. Když sledují dění z arkádového ochozu zámku, jsou opět v Průhonicích. A ty přitom od Kosti dělí vzdálenost přes 80 kilometrů! A co se týče podfuků filmařů, není to ještě zdaleka všechno. Princeznu Adélku si totiž tak trochu „zahrály“ hned tři herečky – jemnou tvář jí propůjčila mladá a světlovlasá Monika Stará, dívčím jménem Pelcová, která ale u herectví nakonec nezůstala a vydala se jinou životní cestou. Nadabovala ji ale v pohádkách zkušenější Naďa Konvalinková (mimo jiné hlas princezny Růženky v Jak se budí princezny) a slavnou písničku Větře, větříčku nazpívala pro změnu Ivana Andrlová.
Černá kuchyně a požáry v kapli
Ale vraťme se ještě na Kost, kde si filmoví fanoušci přijdou na své. V rámci prvního prohlídkového okruhu se totiž k tomu filmovému okénku podíváte. V našem případě nás slečna průvodkyně nechala hádat název pohádky, která se zde točila. Také prozradila, že dříve zde byla skutečně tráva, jak je to vidět ve filmu, ale při nedávných rekonstrukcích zde místo toho vznikla dlažba.
„Natáčela se tu ještě další scéna, v níž kníže pekel projíždí velkým kočárem, ze spodní brány nahoru až na hlavní nádvoří,“ odtajnila nám průvodkyně a v samém závěru prohlídky nás vzala také do černé kuchyně, kde vznikla (do třetice všeho pohádkového) ještě další scéna – právě za z královské kuchyně. Nejprve se tu setkáváme s Dorotou Máchalovou (Jaroslava Kretschmerová) a správcem (Viktor Preiss) a později právě tudy prchají správce a kaprál (Petr Nárožný) před Petrem (Vladimír Dlouhý) a čertem Vraníkem (Ondřej Vetchý) „zkratkou“ přes truhlu s moukou. Ještě se tu shánějí po brku, ale pak vybíhají z místnosti pryč. A v dalším záběru už se objevují na chodbě zcela jiného památkového objektu. A pak, že v našem světě nemáme žádná kouzla…
Trochu ironie je, že černá kuchyně je dnes přemalována na žluto. Kousek nad kamny s plotýnkami ale přece jen zůstal v podobě věrné svému jménu. V rámci prohlídky si můžete zkusit tipnout, k čemu se používaly jednotlivé formy a zjistíte také, jak se dříve velmi šikovným způsobem šetřilo kořením. V rámci prvního okruhu se podíváte nejen na nádvoří a hradby, ale navštívíte kapli sv. Anny a dozvíte se, komu byla zasvěcena dříve a proč došlo ke změně. Napovíme jen, že vysoký kříž, který zde byl, příliš lákal pozornost blesků. Kaple tak hned dvakrát vyhořela a posléze byla přebudována a snížena, čehož si můžete všimnout i na oknech. Najdete zde také místo, které je naprosto vhodné pro milovníky tiché pošty, jelikož když do něj pošeptáte, na druhé straně vás uslyší, jako byste stál přímo vedle.
Kost v plamenech
Dozvíme se též leccos o historii místa. Jakým způsobem byla vedena stavba a proč ve zdech leckde zůstaly malé důlky? Kde v areálu se nacházel pivovar, který zde fungoval od 16. století až do druhé světové války? A proč prý místní pivo nebylo zrovna dvakrát chutné?
V rámci výkladu si též vyslechneme, že gotické jádro hradu pochází z dob Petra z Vartenberka, přičemž nejstarší budovou je Věžový palác. Navíc velmi nedávno vyšlo najevo i leccos dalšího. „Během rekonstrukcí byly objeveny další nálezy. V místech dnešní kaple stála původní bergfritová věž. Do nedávna jsme se domnívali, že první majitel Beneš z Vartenberka nechal vystavět věžový palác, nicméně nálezy prozradily, že on postavil tu zmíněnou věž, kterou jeho syn Petr nechal zbourat a z toho kamenného materiálu postavil věžový palác,“ uvedla průvodkyně s tím, že Kost tak ve skutečnosti pochází již ze 13. století, nikoliv ze 14., jak se předpokládalo dříve.
Památka, která byla v roce 1950 otevřena pro veřejnost a kterou po revoluci získal zpět šlechtický rod Kinský dal Borgo, má za sebou navíc velmi pohnuté osudy. Za třicetileté války zde totiž pobývalo vojsko hraběte Colloredo-Mansfelda, které mělo Kost a okolí bránit před nájezdy Švédů. Jenže nepřítel nedorazil a vojáci z nudy popíjeli a v bujaré náladě převrhli ze stolu svíčku, čímž způsobili požár. Hrad tehdy kompletně vyhořel.
Kdo by si ale pomyslel, že po špatných zkušenostech s ohněm už si na hradě dají pozor, pletl by se. Dodnes se zde totiž konají ohnivé show nazvané Kost v plamenech. Odvaha se tedy majitelům skutečně upřít nedá.
Otrava z nádobí a tajemná truhla
Na případné dobytí byla Kost připravena i díky Velké bílé věži, která dostala své jméno podle materiálu, z něhož byla vybudována – tím je pískovec. Černínové ji ve své době přestavěli tak, aby její čtyři spodní patra sloužila jako sýpka pro zásoby potravin a teprve horní patro bylo obytné. V případě, že by byl hrad dobyt, mohli se zde obyvatelé zabarikádovat a žít ze zásob. Jenže problém by nastal s vodou. Jak dlouho by tak mohli vydržet uvnitř? A došlo k tomu někdy v historii?
Každopádně dnes najdeme ve spodním patře řadu exponátů z historických sbírek – především zbraně a zbroje, seřazené chronologicky. Také je zde k nahlédnutí kopie vzácné Müllerovy mapy Čech, která je specifická především tím, jakým způsobem její autor při zakreslování měřil vzdálenosti. V dalším patře nám římsa prozradí, jak byla v minulosti místnost rozdělena na víc částí. Dominantou pokoje je především dlouhý hodovní stůl, o němž se dozvíme, proč je vyšší, než bychom čekali. Prohlédneme si na něm též cínové nádobí, o němž místní šlechta věděla, že je jedovaté, ale i tak ho dál používala a postupně se přiotravovala, což se projevovalo například zmodralými rty.
Nahlédneme zběžně také do kaple hradního pána se sochou z kararského mramoru a poté se přesuneme nahoru do někdejšího reprezentačního salonku, v němž se nachází expozice dobové ložnice. Najdeme zde nejen obraz, k němuž se pojí zajímavá pověst týkající se nevěry panstva, ale především děti si zde přijdou na své. Průvodkyně je totiž vyzve, aby jí pomohli objasnit jedno tajemství – otevřít truhlu, která je zamčená, ale klíčová dírka zdánlivě nikde…
Kost nabízí ale rovnou čtyři prohlídkové okruhy, a tak si jistě vybere každý dle svých preferencí. V druhém okruhu se blíže seznámíte s vývojem historie stavby a také navštívíte hradní mučírnu s funkční gilotinou. Třetí neboli spojený okruh kombinuje první dva a dohromady trvá 110 minut – na webu hradu je tak uvedeno, že prohlídka není nejvhodnější pro malé děti. Naopak odpočinkovou variantu představuje čtvrtý okruh s názvem Zkrácený, který je navíc bezbariérový a trvá 40 minut.
Odpočinek a občerstvení pak v každém případě naleznete v restauraci U Draka s rozsáhlou venkovní terasou a dobrotami z grilu, a to přímo v areálu. V pokladně je velký výběr suvenýrů, díky nimž zapomenete i na to, že během prohlídky se nesmí fotit ve vnitřních prostorách. A dobrou zprávu máme i pro milovníky němých tváří – pejsci jsou vítáni dokonce i na prohlídkách a vstup mají dokonce zdarma, ačkoliv musí být na vodítku. Co jiného tak říct na závěr než – pac a pusu!
Související obrázky:
