Představení Odpočívej ve svém pokoji: Elixír elánu Kolářové a Vančurové z domova důchodců
Odpočívej v pokoji – vzkazuje se osobě, která právě odešla z tohoto světa. Možná vás tahle fráze také napadne, když si v programu divadla Studio Dva přečtete název představení Odpočívej ve svém pokoji. A když se dozvíte, že děj se odehrává v domově seniorů, rovnou už mávnete rukou a hru odsoudíte jako nějakou chodící depresi. To by ovšem byla velká chyba. V tomto případě je to vlastně jenom taková roztomilá hra se slovy, ale nenechte se mýlit – hlavní hrdinky Abby a Marilyn rozhodně neumírají a jak by samy řekly – „ještě nekončí“.
Na první pohled jsou tyto dámy každá úplně jiná, jedna z nich (Abby) má radši samotu, ticho a klid, zatímco druhá (Marilyn) zase vyhledává společnost, hovor a pohyb. Abby se mračí a nadává na svět, Marilyn se usmívá a nejde daleko pro nějaké to povzbudivé a hezké slovo. Jako bychom pozorovali kontrast dvou lidských nátur a přístupů k životu – pesimismu a optimismu.
Dokonce i styl jejich oblékání by nemohl být rozdílnější – zde musím vyzdvihnout kostýmy Kataríny Hollé, které perfektně vystihly a dokreslily obě dámy a jejich charaktery. Abby se halí do šedých, hnědých a béžových odstínů a zůstává v podstatě stále stejná, zato Marilyn vystřídá spoustu převleků a dává si na vzhledu záležet, jako by snad právě slezla z přehlídkového mola. Navíc volí výrazné a zářivě barvy a květinové vzorky, takže díky tomu skutečně působí velmi vesele.
Sázka o postel
Říkáte si, co tedy mají tyto dvě postavy vlastně společného? Odpověď je jednoduchá – bydliště a pokoj. Obě jsou rezidentkami v domově důchodců a musí sdílet jednu místnost. Abby (Marta Vančurová) to není příliš po chuti a raději by bydlela sama, jako tomu bylo dosud. Marilyn (Daniela Kolářová) se ale nedá tak snadno vystrnadit – naopak by stála o to, aby si s Abby vyměnily postele a ona tak měla místo blíže k oknu a mohla si víc užívat sluníčka. Dámy tak spolu uzavřou sázku, která má jejich spor definitivně „rozseknout“. Následuje spousta naschválů a kulišáren, a tak si možná chvílemi budeme připadat spíše jako v mateřské školce než v domově seniorů.
Dokonce i místní zaměstnanec Scotty (Petr Stach) se tomu bude divit, i když se možná nakonec zapojí také. Pro blázniviny má ostatně pochopení i dcera Marilyn jménem Colleen (Lucie Pernetová) s manželem Derekem (Jiří Ployhar). Podaří se nakonec spolubydlícím najít společnou řeč? Která z nich sázku vyhraje? Jakou roli v celé záležitosti sehraje Abbyin syn Benjamin (Štěpán Benoni)? A dojde i na seskok padákem, na který zase naráží originální název hry Ripcord (slovo ripcord znamená odjišťovací lanko pro otevření padáku, RIP se zase používá jako přání upřímné soustrasti)? To vše zjistíte ve Studiu Dva.
Text z pera Davida Lindsay-Abairea (v překladu Pavla Dominika) v sobě snoubí vtip (leckdy i trochu jedovatý) i hloubku a pravdivost. Trochu jsem si posléze vzpomněla i na představení Gin Game, které u nás uvádí Divadlo Na Jezerce a můžeme v něm vídat v hlavních rolích Jiřinu Bohdalovou a Milana Kňažka. Řekla bych, že téma a prostředí těchto dvou her je vlastně podobné, ale mě osobně více oslovil právě titul Odpočívej ve svém pokoji, i když je pravda, že naživo v divadle jsem viděla pouze ten, zatímco Gin Game (zatím) jen ze záznamu v televizi. Řekla bych, že hlavní rozdíl ale přece jen spočíval spíše ve vyznění a v jakési pestrosti. Gin Game se sice tvářilo jako komedie, navíc v podání Jiřiny Bohdalové, pobaví skutečně leccos, ale jinak na mě to dílo působilo vlastně docela temným dojmem. Na Odpočívej ve svém pokoji mi bylo sympatické, že končí v podstatě na veselé notě a dává nám trochu naděje, že stáří přece neznamená konec legrace a nových zážitků. Naopak, pokud máte štěstí na lidi kolem sebe, může stát skutečně za to.
Obří králík i papoušek Stach
Celkový příběh hry, jejíž délka činí 1 hodinu a 35 minut včetně přestávky, skutečně skvěle ubíhal a nenudila jsem se ani chvilku. Zrovna když jsem si říkala, že si nejsem jistá, kam se bude děj dál ubírat, přišla pauza. Během ní mě jisté rozuzlení napadlo a pravda je, že představení s mou teorií vlastně také chvíli pracovalo, i když naštěstí ne tak docela. Chvíli už jsem v sobě přemáhala dojetí, ale když to kolem mě v hledišti rozpustile švitořilo, napadlo mě, že to všechno asi bude ještě trochu jinak. Díky tomu se jedná o vyloženě optimistické představení, kde vás prostě nikdo nenechá dlouho smutnit.
Kostýmy už jsem ocenila, ještě bych měla doplnit, že o scénu se postaral Nikola Tempír a povedlo se mu zobrazit pokoj, kde trávíme nejvíce času, velmi realisticky, ovšem s trochu pohádkovým nádechem (pozadí připomíná nebe s mráčky). Velmi se mi pak líbilo, jakým způsobem bylo naznačeno létání a seskok padákem – nedá se to popsat jinak než, že to bylo malinko ulítlé, a přesto skvělé.
K ulítlým momentům bych přiřadila asi i přepadení obřím králíkem či divadelní vystoupení přerostlého opelichance, ale vždy se povedlo vykouzlit divákům úsměvy na tvářích či rovnou záchvaty smíchu, aniž by to přešlo do trapna. Myslím, že to bude i zásluhou režie Miroslava Hanuše.
Dovolte mi ještě drobnou poznámku ohledně programu k tomuto představení. Zaplatila jsem za něj 60 Kč, což je oproti jiným divadlům v Praze ještě velmi slušná cena, a navíc jsem se z něj dozvěděla řadu zajímavých informací. Obsahuje i řadu drobných narážek a vtípků souvisejících s dějem, a tak jsem v něm četla docela se zájmem, ačkoliv to obvykle není zrovna má nejoblíbenější činnost. Tentokrát to ale skvěle doplnilo můj zážitek.
Na závěr si nechávám hodnocení hereckých výkonů, bez nichž by to nešlo. Co se týče Lucie Pernetové a Jiřího Ployhara, ocenila jsem především jejich vzájemnou dynamiku manželského páru. Občas jsem si ale říkala, na čem ty jejich postavy vlastně „jedou“, že jsou tak veselé a rozesmáté, možná i trochu bláznivé.
Z menších rolí zaujal ale především Petr Stach, který předvedl, že má v sobě tolik rozličných talentů, jako papoušek barevných per na těle – především mě fascinovalo, jak zvládne vést dialog a současně u toho stlát postele. Jeho netradiční pěvecké vystoupení asi jen tak z hlavy nevyženete, ale především mě bavila jeho interakce s Abby a Marilyn, kdy se zdálo, že je v jejich sporu vlastně nestranným hráčem, bez ohledu na to, jak se k němu která z dam chová. Jeho Scotty je starostlivý a pečlivý, a pokud by skutečné domovy důchodů (kde se jedná o velmi těžkou a nevděčnou práci) měli jen takovéhle trpělivé a milé zaměstnance, bylo by na světě dobře.
V podstatě jen v jedné scéně se potkáváme s Benjaminem alias Štěpánem Benonim. Ačkoliv na malém prostoru, rozhodně také zaujal. Seděla jsem celou dobu jako na trní a čekala, jak to mezi ním a jeho maminkou dopadne. Jejich minulost se podařilo vykreslit velmi jednoduše a zároveň cítíte, jak to muselo být pro oba těžké a jak těžké to ještě asi do budoucna bude, než si k sobě najdou znovu cestu.
Grácie a odvaha
Nejvíc času na jevišti pak tráví Marta Vančurová v roli Abby a Daniela Kolářová jako Marilyn. Ani na moment nevyjdou ze svých rolí, nedají najevo únavu, nezaváhají ani v nejmenším a dokážou pobavit i dojmout, s lehkostí i grácií. U paní Kolářové jsem si především užívala, jak „poťouchle“ se občas smála a jak se její Marilyn dařilo přemáhat vztek. Paní Vančurová byla zase perfektně stoická, a o to vtipněji působilo, když z její postavy v zápalu emocí vypadlo nějaké to sprosté slovíčko. Elegantně nadávat, to už je kumšt.
Předvedly zkrátka obě herecký koncert a dodaly nám divákům svým zápalem energii a inspiraci. Já osobně mám asi povahově blíže spíše k Abby, ale zároveň mám v sobě snad i kousek Marilyn a přála bych si víc dní prožít s takovou radostí jako ona. I když samozřejmě nic není jen černé, nebo bílé, a obě postavy v sobě mají daleko víc vrstev, než zpočátku dávají znát. Ale jedno jim upřít nelze – mají v sobě pořádnou dávku statečnosti a odvahy. Snad právě díky tomu se vyplatí na toto představení zajít a trochu té životní síly si také načerpat do zásoby.
Představení Odpočívej ve svém pokoji
