1000 různých tváří ženy napříč historií? Představí je výstava v Kolíně
O ženách se říká, že jsou něžné pohlaví, ovšem pravda je taková, že ženský úděl rozhodně není zrovna dvakrát snadný. Těhotenství, porod, žonglování mezi kariérou a rodinným životem – a to vše je jen pouhým zrnkem písku v moři. Jak ale viděli ženu umělci, ať již z dob minulých či ze současnosti? Na to může poskytnout řadu odpovědí výstava Regionálního muzea v Kolíně. Ta byla navíc nedávno prodloužena a k vidění je až do dubna!
„Čert“ z Ordinace sídlil naproti kostelu! Z Kolína se ale odstěhoval
Matka, světice, múza i dělnice
Od hospodyňky k femme fatale – pod tímto názvem se ukrývá výstava, kterou již od října minulého roku můžeme najít v Červinkovském domě (Brandlova 27) v Kolíně. Pokud tak navštívíte toto středočeské město a ocitnete se tváří v tvář chrámu svatého Bartoloměje, můžete až do 14.4. navštívit právě tuto expozici Regionálního muzea. A jak již pravidelní čtenáři jistě vědí, hned vedle roky „sídlil“ fiktivní „Čert“, tedy bar ze seriálové Ordinace v růžové zahradě 2.
Ale nechme pro jednou seriál seriálem, vstupme dovnitř a nechme na sebe dýchnout zvláštní atmosféru klidu, která v muzeu přebývá. U pokladny ve středu místnosti si koupíte vstupné (základní činí 80 Kč, děti od 6 let a senioři platí polovic, rodina o dvou dospělých s maximálně 3 dětmi od 6 do 15 let pak zaplatí 200 Kč) a pak už zahnete doprava a ocitnete se v prostorách výstavy, která kombinuje díla malířské tvorby, grafiku, fotografie, kresby i díla sochařská. Velmi často se jedná o exponáty přímo z fondu kolínského muzea, ovšem jsou zde i díla vypůjčená z jiných míst. Často jsou pak autoři jednotlivých exponátů nějak spojeni s Kolínskem jako takovým.
Různé podoby a role žen, z různých časových etap – od baroka až po moderní umění současnosti, se hravě vejdou do dvou místností, respektive do jedné, která je rozdělena do dvou částí. V první převládají portréty, doplněné sochami. Můžeme se zde seznámit se ženou matkou, ženou světicí, ženou dělnicí, ženu vesnickou i ženu šlechtičnu.
Dražický kostel nese nové jméno. Uvnitř najdeme malby z doby Karla IV.
Anežka, akty i česání
Mně osobně zaujala například olejomalba na plátně z 80. let 17. století, kterou do Kolína zapůjčilo České muzeum stříbra v Kutné Hoře. Dílo, které je připisováno umělci jménem Jan Jiří Heinsch, zobrazuje českou patronku – svatou Anežku Českou. Už jen proto, že je zde ukázaná ve zcela jiném světle, než jak ji známe z jiných děl, mimo jiné i z padesátikorunové bankovky Oldřicha Kulhánka. Žádná postarší a rozvážná žena s pokrývkou hlavy, ale nádherná mladá dáma s královskou korunou, oděná v hermelínu, v rukou držící budovu, zřejmě kostela či chrámu.
Výstava nezapomíná ani na pohádky, kde ženy mohou zastávat různé role, ať již princezny či třeba čarodějnice. Zastoupeny jsou také akty, přičemž mě zaujalo, že některé z nich pochází z rukou umělkyň, tedy rovněž žen. Ovšem ani pohled muže na ženu nemusí být vždy stejný, leckdy bývá idealizovaný a svůdný, ovšem mě fascinovala Česající se dívka od Rudolfa Kremličky. Zachycená tužkou a tuší na papíře již v roce 1920, ovšem kroutí se u česání stejně jako já, o sto let později.
Zdá se, že některé ženské starosti se prostě napříč časem zase tak nemění. Docela by mě proto zajímalo, jestli vypadala třeba i ta Anežka Česká podobně, když se zrovna česala. A ke komu máte blíž vy- k hospodyňce, nebo k femme fatale? Myslím, že všechny máme v sobě schovaného od každého trochu… a ještě mnohem víc.
