Smích, striptýz, Savka, co víc si přát aneb muzikál DONAHA!
Striptýz, kde si užijete zaručeně nejvíc legrace? Ba ne, muzikál DONAHA! toho může nabídnout daleko víc. Přesvědčit se můžete v pražském Divadle na Fidlovačce.
Boleslav rozzářily Holky z kalendáře: Humor i příběh s vůní slunečnicových semínek
Show, jak má být
Hned v úvodu vás čeká pořádná smršť, za mě už trochu moc divočina, ale rozhodně to nikoho nenechá chladným. O rozjeté taneční číslo, za něž by se nemuseli stydět ani profesionální striptéři, se postaral Marek Lhotský v převleku indiána. Diváci v první řadě se dočkají i nějaké přímé interakce. Posléze se ale už rozprostře příběh šestice mužů, které potkala nečekaná smůla v podobě vyhazovu z továrny. Hlavní hrdina (a to označení je zde hodně nadsazené) Jerry Lukowski, dostane originální nápad, jak si rychle vydělat balík peněz. Zlanaří nejen kamarády, ale i bývalé kolegy, a společně chystají svou vlastní striptýzovou show, ač pro to nemají absolutně žádné předpoklady. Zábava je tedy zaručena, řešíme však i vážnější témata ze života daných pánů, poznáme dokonce i některé jejich manželky či exmanželky a potomky.
Já jsem příběh již znala díky předešlému uvedení v DJKT v Plzni, takže jsem věděla, do čeho jdu. Na Fidlovačce mě ale DONAHA! bavilo ještě o ždibec víc, především oceňuji, jakou skvělou energii inscenace má. Díky tomu má i docela dlouhé dílo (190 minut) dobrý spád, utíká to pěkně, a to jak první, tak druhá polovina. Naprosto skvělé jsou podle mě choreografie, které vytvořila Ivana Hannichová. Kolikrát jsem zůstala jen fascinovaně hledět a především mě mic bavila scéna, kdy pánové nacvičují s basketbalovým míčem. Je to docela odvaha, naštěstí vše bylo perfektně načasované a nikomu balon nezvyklouzl.
Ocenila jsem i scénu (Jaromír Vlček), která se dokázala rychle měnit – z továrny do jednotlivých bytů – vlevo dole má krcálek Jerry, vpravo dole realisticky působící koupelničku zase Dave, vpravo nahoře bydlí Ethan s matkou. A vlastně se jednou podíváme i na pánské toalety. Použité jsou i projekce, a to třeba v podobě cihlových zdí, jednou pak spolu s Jerrym a Davem proběhneme v podstatě celé město, prohlédneme si nějaké přírodní krásy a procházku svižným tempem zakončíme u mostu, který nahradila pochozí lávka.
Nutno také připomenout, že děj se odehrává v 90. letech, což bezpečně poznáte podle toho, jak moc postavy kouří cigarety. Ale odráží se to samozřejmě i na kostýmech (Jana Chamlarová), které jsou především v případě dam dost divoké, ač tedy některé styly se už mezitím stihly vrátit do módy.
Parádní obsazení
Velmi se povedlo také obsazení, Jerryho si zahrál Přemek Pálek, který je skvělý tanečník i zpěvák, navíc má charisma, díky němuž si Jerryho oblíbíte i přesto, že je trochu pitomec. Můj osobní hrdina je Dave, kterého ztvárnil Tomáš Savka, jenž má s DONAHA! zkušenosti již z Plzně. Je tady trochu za otloukánka a terč vtipů na tlouštíky, ve skutečnosti ale vypadá výborně. Jsem moc ráda, že jsem mohla vidět právě jej.
Partičku doplňují Jaromír Dulava jako Harold Nichols či Denny Ratajský, který předvedl především extrémní pohybové nadání. A teď ani nemyslím skvělé stepařské sólo, ale spíše to, jak geniálně ztvárnil bolavá záda a ztuhlé klouby. A jako bonus umí bubnovat i na vlastní břicho. Z mladších ročníků ve skupince amatérských striptérů nesmíme zapomenout na Ethana (Lukáš Adam) a Malcolma (Martin Überall). Oba byli naprosto uvěřitelní, osud jednoho z nich byl hodně truchlivý, ale ten druhý to naopak rozsvěcoval. Dobře že se ti dva našli, navíc zřejmě nejen jako přátelé.
Z vedlejších rolí zazářily především dámy Vendulka Příhodová coby Daveova žena a Marika Procházková v roli Vicki, Haroldovy manželky. Výrazná je též Martina Šťastná coby Jerryho exmanželka Pam, o nějakou štiplavou poznámku se postará její nový partner Teddy (Michal Zelenka), ale nejdůležitější je zde samozřejmě Nathan, Jerryho syn. Jeho představitel Filip Procházka je roztomilý a choreografie i repliky zvládá s přehledem, takže se Jerrymu nedivíme, že ho má tak rád a kvůli němu se snaží. Řekla bych, že Nathan má skoro víc rozumu než jeho táta.
Rozjetým vystoupením pánů pak představení končí a přechází rovnou do děkovačky. Kolik je toho nakonec odhaleno, často záleží i na rychlosti osvětlovače. Každopádně z divadla odejdete s dobrou náladou, a to je nejdůležitější. Vtipné taky je, že jsem shodou okolností necelý týden po DONAHA! navštívila i inscenaci Holky z kalendáře s podobnou tematikou. Tím pádem příště se pokusím vás už pro změnu informovat i o nějakém představení, kde se nikdo nesvléká. Ale nic neslibuju.
