Vyřezávaná pohádka Sychrov: Vydloubané schodiště, kudy chodil i Jiřík ve Zlatovlásce

♫ „Každé ráno, krásné ráno!“, „Pan král, pan král velký úkol nám dal…“, „Proč jsem chutnal rybu, proč… a proti slibu? Proč je láska, nevím sám…“ ♫

Připadají vám tyto úryvky písniček povědomé, nebo jsem vám je už dokonce nasadila do hlavy? Pokud ano, udělali jste mi radost. Myslím, že už jsem to tu kdysi v jiném článku naznačovala, ale já zkrátka miluji pohádku Zlatovláska. Nedá mi to, abych o ní také nenapsala v souvislosti s filmovými podfuky a natáčecími místy, a to i přesto, že ve Středočeském kraji tak úplně nebydlí. Jak mnozí z vás jistě ví, tato krásná zlatovlasá panna z pohádky Vlasty Janečkové z roku 1973, kterou si zahrála Jorga Kotrbová, žila na zámku Červená Lhota. Tam jsem se samozřejmě už také byla podívat (víckrát :)), ale dnes bude řeč o jiné památce, ovšem též malebné a rovněž spojené se Zlatovláskou.

Kde tato pohádka začíná? Kde se setkáváme se zlým králem a jeho služebnictvem v čele s hodným a poctivým kuchařem Jiříkem (Petr Štěpánek)? Kde vojáci pod velením Josefa Beka vesele pochodovali po nádvoří a kam následně přichází babička (Marie Rosůlková) nabídnout králi pochoutku, která mu zaručí znalost řeči zvířat? Všechny tyto scény vznikly na zámku Sychrov v Libereckém kraji.

Vypravila jsem se tam v září 2022, a jak trefně poznamenala moje kamarádka, zažila jsem „sychravý“ Sychrov. Vzhledem k nepříznivým počasím na celý tento výletní víkend jsem byla vlastně ráda za to, jak to nakonec dopadlo. Před deštěm bylo vždy možné se schovat a občas vylezlo i slunko. Největší »slejvák« mě chytil až po prohlídce zámku, ale v té době jsem zrovna byla na jídle v restauraci přímo v areálu, a tak to vůbec nevadilo.

Jak se dostat na Sychrov? Zámek se nachází ve stejnojmenné obci v Libereckém kraji, a pokud jedete autem, parkoviště najdete přímo u vstupu do dvora. My jsme se ale na výlet vydali vlakem, a to z Liberce. Oficiální web zámku naštěstí cestu od železniční stanice dobře popisuje, nejprve je to trochu do kopce, ale pak už jen rovinka. Zhruba kilometr chůze zvládnete ujít za 15 – 20 minut. Ačkoliv první úsek je vyloženě po silnici, přežili jsme bez úhony. Auta tu zřejmě jezdí více méně opatrně, i když je pravda, že cesta byla lemována mrtvými žabkami. Ty zřejmě před koly vozů přece jen neunikly.

Romantika i na podzim

Ale nyní již k příjemnějším aspektům – když přejdete parkoviště, ocitnete se rázem v areálu zámku. Okouzlena jsem byla okamžitě, hned na vás dýchne romantická atmosféra, tentokrát navíc podpořená i svatební bránou a zamilovaným nápisem z květin. Jak jsme posléze pochopili z fotovýzdoby opodál, konala se tu totiž zrovna den předtím svatba. Pro novomanžele to bude jistě krásná vzpomínka.

Na Sychrově sice nyní probíhají jisté rekonstrukce a část exteriérů pokrývají lešení a plachty, ale i tak stála tato novogotická památka (k přestavbě do tohoto stylu došlo v 19. století) k vidění. A alespoň mi to dá důvod se sem vrátit i do budoucna, abych zámek viděla „v plné parádě“. Důvod k návratu jistě budou mít i jiní návštěvníci, například pokud se jedná o rodiny s dětmi – těm asi nebude stačit jen jeden prohlídkový okruh, přece jen malé princezničky a malí rytířové budou možná chtít absolvovat Prohlídku s princeznou a rodiče by jistě spíše ocenili základní okruh zaměřený na novogotiku a rod Rohanů, co Sychrov vlastnil, případně by rádi navštívili soukromé apartmány Arthura a Gabriely Rohanových ve východním křídle. Dále si můžete prohlédnout i vzácný zlatý poklad v podstatě nevyčíslitelné hodnoty.

V rámci vstupného na libovolnou prohlídku je zahrnut také (jinak zpoplatněný) vstup do zámeckých zahrad a dokonce i do podzemí, kde se v době mé návštěvy konala výstava jakýchsi veselých obrazků s kreslenými medvědy. Mě osobně zajímalo na Sychrově úplně vše a nejvíc bych ocenila, kdyby zámek přichystal prohlídku pro filmové a pohádkové nadšence a názorně nám předvedl, kde se které momenty ze slavné Zlatovlásky vůbec točily. I když nutno poznamenat, že jsem přece jen leccos poznala sama i bez nápověd.

Stačilo vejít bránou na nádvoří a hned jsem v duchu viděla pochodující vojáky, kteří dostali od svého krále „velký úkol“, který plní s popěvkem „My jdem, my jdem, vojenským pochodem…“ na rtech. Na nádvoří se ještě chvíli zdržím, abych vás upozornila na malované erby s letopočty, které uvidíte na fasádě kolem dokola. Jak jsme se dozvěděli v rámci prohlídky, jedná se o jakousi poctu všem urozeným dámám, které se přivdaly do rodu Rohanů, jednoho z nebohatších šlechtických rodů Francie. Vždy se tak jedná o rodový erb dané nevěsty a rok, kdy k sňatku došlo.

Zákaz focení i dloubání

Po vstupu do samotného zámku jsem nenápadně nakoukla přes skleněnou výplň dveří po své pravé ruce a hned jsem spatřila schodiště, které mi ze Zlatovlásky bylo také povědomé. Právě tudy totiž nesl Jiřík snídani pro krále a přál si dobré ráno se služkami, které tu oprašovaly sochy na schodišti. K mé velké radosti jsme do této místnosti rovněž zamířili a dozvěděli jsme se, že se jedná o schodišťovou halu, jen mě mrzelo upozornění paní průvodkyně, že zatím nesmíme fotit a možné to bude až ve východním křídle budovy. Naštěstí, když jsme k němu pak po nějaké době došli, ještě jednou připomněla, že teď už je focení možné, a tak nějakou tu vzpomínku na krásu Sychrova přece jen mám. Samozřejmě i zde, jako v dalších památkách, platilo pravidlo, že focení je možné jen bez blesku.

Ve schodišťové hale jsme nejen obdivovali majestátní mramorovou sochu Jindřicha II. Rohana, jednoho z někdejších majitelů Sychrova, ale především nás málem porazila informace o tom, že si tu někteří návštěvníci drze dloubou do dřeveného zábradlí z dílny řezbáře Petra Buška, asi aby se přesvědčili, že je pod nátěrem opravdu dřevo. Skutečně na něm byly vidět velké rýhy, u kterých si člověk říká, jak to proboha vůbec někdo mohl zvládnout. Prosím vás tedy srdečně, pokud také na Sychrov vyrazíte, suvenýry shánějte raději v pokladně.

Zajímavá byla též informace o tom, že v 19. století se dovnitř nechodilo stejným vchodem, jakým jsme vstoupili my, nýbrž hosté jezdili kočáry či později automobily přes park až k tamějšímu schodišti. Odtamtud jejich kroky vedly právě do schodišťové haly (a následně do přijímacího salonku ve východním křídle). Vzhledem k tomu, že hala byla prvním místem, kam se host podíval, téměř na každém kroku tu narazíte na erby Rohanů a nenápadné narážky na to, že byli držiteli řádu zlatého rouna.

V jižním křídle jsme si pak krátce prohlédli pokoje, co patřily k apartmánům kněžny matky, a dozvěděli jsme se, v čem je toto označení vlastně zavádějící a symbolické. Stejně tak jsme prošli chodbou plnou obrazů předků Rohanů a opět nám bylo naznačeno, že obrazy nejsou vlastně historicky vůbec přesné. Proč tomu tak je a kdo je vlastně ve skutečnosti na plátnech zobrazen, vám odhalí výklad prohlídky.

Falešný luxus služebnictva

V rámci ní jsme pokračovali do západního křídla, přezdívaného královské apartmá mimo jiné i podle toho, že právě zde byli v době knížete Kamila ubytováni ti nejvýznamnější hosté na Sychrově. Jinak zdejší prostory sloužily většinou spíše dětem a jejich vychovatelkám, i když to znamenalo místní salon zmenšit pomocí příčky a snížení stropu. Dozvěděli jsme se, který jediný kus nábytku tuto změnu »nepřežil« v celku, jelikož se zkrátka nevešel do dveří. Jedná se proto o jedinou repliku nábytku, jinak jsou na zámku převážně originály.

Navštívili jsme též orientální salonek a následně fialový hostinský pokoj, tedy místo, kde bývali ubytováni sloužící, co dorazili se vzácnou návštěvou. Rohané si dali obzvlášť záležet, aby i tato místnost překypovala luxusem, a chtěli tak dát najevo, že si mohou dovolit tímto způsobem pohostit i služebnictvo. Jejich vlastní stálí zaměstnanci to ale zdaleka tak růžové neměli – pro srovnání jsme měli možnost nahlédnout i k nim „domů“, do vůbec nejmenší místnosti v zámku.

Následně jsme se přesunuli do pracovny knížete Kamila, odhalili jsme jeho milovanou zálibu a prohlédli jsme si i jeho portrét. Stejně tak jsme prostřednictvím obrazu poznali i jeho choť Adélu a vyslechli jsme si, nakolik idylické bylo jejich manželství. Další vtipnou průpovídkou je příběh tří vzácných váz z míšenského porcelánu, pojících se s návštěvou pruského krále Viléma I. a souvisejících s jeho „kleptomanií“ a vtipným řešením zámeckého pána. Dále jsme navštívili také malou jídelnu v severním křídle a také velkou oratoř s nádherným točitým schodištěm, opět z dílny Petra Buška. Kromě toho, co jsme již zmínili, vytvořil pro Sychrov mimo jiné též dřevěné parkety či vyřezávanou sedací soupravu. Není divu, že díky jeho výtvorům se Sychrovu přezdívalo též „vyřezávaná pohádka“.

Zajímavé je, že původně bylo toto schodiště zhotoveno bez použití jediného hřebíku, což vydrželo až do 50. let minulého století, kdy byl Sychrov znárodněn. V rámci výkladu jsme se též dozvěděli, v kterém roce museli Rohané Sychrov definitivně opustit a jaké jediné bohatství si s sebou stihli odvézt. I když by jistě mohli na toto místo a na naši zem obecně zanevřít, nestalo se tak. Po revoluci totiž z velké části sami zafinancovali i rozsáhlou rekonstrukci zámku, díky níž můžeme dnes navštívit v rámci prohlídek více než 30 místností.

Zapomenutá majitelka se smutným osudem

Jako třešnička na dortu pak pro nás návštěvníky byla návštěva východního křídla, kde už jsme směli fotografovat. Prohlédli jsme si zde toaletní salon i ložnici kněžny Adély či její modrý salonek. Zjistili jsme, na kterém místě pracovala, a odhalili jsme její vášeň pro sběratelství postaviček z míšenského porcelánu. Prohlédli jsme si též obraz tzv. nejkrásnější dvorní dámy na dvoře krále Ludvíka XVI. a poslechli si, proč si toto přízvisko vysloužila a co si kvůli tomu musela nechat odoperovat.

Podívali jsme se též do krbového salonku, kam si Adéla vodila své dámské návštěvy a kam tak byl mužům zapovězen vstup, rovněž jsme si vyslechli, jakým způsobem byl Sychrov vytápěn. Poté jsme se naopak vcítili do role mužské návštěvy zámku a přes knihovnu jsme zamířili do hráčského salonku, kde se zachovaly i původní tapetování z prasečí kůže. Najdeme zde také portrét knížete Kamila a též si zde vyslechneme nepříliš veselý osud jeho sestřenice a předešlé majitelky Sychrova, Berty, která si kvůli zachování knížecího titulu v rodině musela vzít svého strýce. Narodilo se jim i dítě, bohužel kvůli genetické vadě zemřelo, což Bertu zlomilo. Sychrov posléze opustila a prodala ho právě Kamilovi, načež se vydala poznávat svět. Jelikož byla ženou, mezi oficiální majitele z knížecího rodu se dříve vlastně ani nepočítala. Přesto jí místo říkalo „paní“ celých deset let.

Jedinečné kliky

Poslední místností, kterou jsme navštívili, byla velká jídelna, určená pro slavnostní příležitosti, kdy na zámek přijeli vzácní hosté. Najíst se tu mohlo až 24 lidí a najdeme tu další práci Petra Buška. Dozvíme se též, kolik pomocníků měl Bušek k ruce a jak dlouho jim trvalo, než práci dokončili. Ocenit můžeme také sklomalby Jana Zachariáše Quasta, které lze obdivovat i v krásné zámecké kapli, na jejíž varhany si zahrál dokonce i slavný skladatel Antonín Dvořák.

Za návštěvu stojí rozhodně i již zmíněný park, kde můžeme obdivovat Arthurův hrad, bývalou vodárenskou věž i zámeckou oranžerii, kde se v současnosti nachází kavárna. Až se budete parkem zase vracet na nádvoří, můžete si vzpomenout, že stejnou cestou do zámku přicházela i kouzelná babička ve Zlatovlásce. Zřejmě tedy také přišla přes park a ostatně stejně tak i Jiřík a král tudy na koních odjíždí, když areál zámku opouštějí.

Bez povšimnutí na Sychrově ale nenechte ani něco na první pohled tak obyčejného jako jsou dveře – jejich kliky jsou totiž často velmi výjimečné, jsou totiž vyřezané do podoby lvů. A pokud jsem vás k návštěvě nalákala, rozhodně se podívejte na stránky Sychrova kvůli otevírací době. Najdete zde mimochodem i informaci o tom, že v pondělí 24. 10. bude zámek veřejnosti uzavřen z důvodu natáčení. Po Zlatovlásce a též Nesmrtelné tetě tu tak možná vznikne další pohádka.

Související obrázky: