Příběh Pobertů, vtip, romantika i silné emoce: Magické představení Divadelního spolku Posun
Divadlo Kolowrat zřejmě 17. února někdo očaroval a proměnil v malou kopii Bradavické školy čar a kouzel. Potkat jste tam na schodech mohli Buclatou dámu. A než jste se nadáli, byli před vámi i takoví velikáni jako Albus Brumbál či Voldemort.
Let na křídlech mládí? Intenzivní zážitek z představení Racek
Tematická výzdoba
Abych vás nenechávala v oparu nevědomosti příliš dlouho, dnešní článek se věnuje divadelnímu představení s názvem Spolu a daleko II: Generace hada a lva. Jedná se o inscenaci Divadelního spolku Posun, o němž jsem vám zde již v minulosti vyprávěla v souvislosti s Rackem, kterého jsem též zhlédla právě v Divadlu Kolowrat.
Už tehdy jsem byla fascinována prostředím Kolowratského paláce, o to větší překvapení mě čekalo nyní, když jsem vystoupala po schodech nahoru a rázem jsem se ocitla v kouzelném světě Harryho Pottera. Sice jsem věděla, že se chystám na dílo inspirované právě touto ságou (a jelikož ji zbožňuji, těšila jsem se), ale neměla jsem ponětí, jak tematicky bude vypadat výzdoba. Sem tam nějaká svíčka (elektrická, což schvaluji :)), na okně pověšená zlatonka, od stropu visící bannery jednotlivých kolejí, na stole Obraceč času. Navíc se všude možně povalovala plyšová zvířátka – maskoty kolejí.
Kromě vstupenek na představení jsme si mohli zakoupit i merch Posunu – například plátěnou tašku s logem, záložky s fotkami z představení, náramky, apod. Kromě toho magický večer mohl doplnit i šumivý nápoj ve stylu Harryho Pottera. Ale teď už se pozdravme s Buclatou dámou (ano, byla přítomna díky Elišce Bláhové a dokonce pokládala otázky :)), vstupme do sálu v podkroví a usaďme se na svá místa. Ještě možná kolem proběhne víla s květinovým věncem ve vlasech a osočí vás, že máte škrkny. Ale kdo by je v dnešní neměl, spíš štěstí, že jsme si s sebou nepřinesli rovnou nějakého soukromého mozkomora.
Veletrh služeb spojil lidi napříč obory. Sdíleli své potřeby i dobrou praxi
Beverly Hills v Bradavicích
Pak už začíná samotné představení podle scénáře z pera Ondřeje Vaňka a Adély Víchové (ta se ujala i režie) podle předlohy J.K.Rowlingové, a jak jste mohli odhalit podle římské dvojky v titulu, navazuje již na jiné dílo tohoto divadelního spolku. Já to tedy předem netušila (jsem lajdák :)), ale můj zážitek to nijak negativně neovlinilo, vše jsem pochopila bez větších obtíží, ostatně už úvodní scéna dává divákovi hodně expozice, kterou může ocenit i někdo, kdo ve světě Harryho Pottera není úplně kovaný. Upřímně si ale myslím, že nějaká znalost původní čarodějné ságy je přece jen potřeba. Ano, je jasné, že fanoušci Harryho Pottera příběh ocení, ovšem pokud se do divadla chystá i úplný mudla, může se chvílemi cítit jako po zásahu Matoucím kouzlem.
Přece jen postav je ve Spolu a daleko II opravdu velké množství, což může být náročné. Časově se pohybujeme především v době před knihami – vracíme se do Bradavic v době, kdy tam chodili Pobertové. Tím pádem je to onen vytoužený prequel, který si my fanoušci už dlouhá léta přejeme. Velká část děje se nese v poklidném duchu a dočkáme se spousty humoru a chytře zvolených hlášek. Pár odchylek od předlohy Rowlingové jsem zaznamenala (většinou dialogy či jednotlivé epizody ze života Snapea, Lily a Pobertů), ovšem nic zásadního, co by na mě ječelo jako Mandragory. Vše do sebe nakonec perfektně zapadlo.
Řeší se věci příjemné, třeba lásky a vztahy, takže Beverly Hills 90210 upadá v zapomnění a odteď místo Dylana všichni zbožňujeme Siriuse a zajímá nás, jak se vyvine první rande Jamese a Lily. Ovšem není všechno jen růžové, na nebi se objevují mráčky v podobě šikany studentíka Zmijozelu Severuse Snapea (a to myslím, že ho tato adaptace oproti původnímu kánonu ještě dost šetřila) a v pozadí si pomalu, ale jistě, armádu Smrtijedů buduje Pán zla neboli sám Lord Voldemort. Představení začíná velmi dramaticky a rovněž závěr se nese v duchu mrazivém. Opět si tak můžeme připomenout, že válka je svinstvo v jakémkoliv světě a ničí životy obyčejných lidí a rodin. Zatímco v úvodu knih J.K.Rowlingové oslavujeme Chlapce, který zůstal naživu, zde na vše pohlížíme tak trochu z druhé strany a na vlastní oči vidíme všechnu spoušť související s Voldemortovým zmizením. Musím říci, že už to je silným zážitkem, který ještě podpořily skvělé herecké výkony všech zúčastněných.
Šerif, Hodges z Kriminálky, vrah s vrtačkou i Gargamel v jednom: Co nám prozradil herec Petr Meissel
Není malých rolí
Posun má v sobě velkou energii a tentokrát se jim podařilo vykouzlit úžasné obsazení, kde všichni typově odpovídali mým představám o postavách z Bradavic. Bude těžké mluvit o nich jednotlivě, protože podotýkám, že zde to byla především týmová práce a potlesk a obdiv si zaslouží všichni. Už jen tím, jak ochotně s sebou při každé příležitosti praštili o zem. Jejich modřiny jim zřejmě slouží ke cti stejně tak jako zranění a úmrtí jejich figurám.
Navíc tady opravdu není malých rolí, leckdo dokázal zaujmout i na pidi prostoru. Kolikrát jsem ocenila i to, jak někdo dokázal dramaticky odcházet ze scény. Zaujalo mě to například u Moodyho v podání Jakuba Gabriela Rajnocha.
Dojemné byly chvilky s domácím skřítkem Kráturou v podání Marka Petrovky, stejně tak jeho pán Regulus Black neboli Jan Tetour s námi nestráví příliš mnoho času, přesto dojem stihne udělat. Dokonce se věnujeme i Barty Skrkovi juniorovi a tak trochu odhalujeme, jak to s jeho kariérou u Voldemorta původně mohlo být. Díky procítěnému výkonu Štěpána Hudeckého je vám pak Bartyho vlastně i líto. Pár rolí je pak ztvárněno pouze hlasy ze záznamu, z nichž nemůžu jinak, musím vypíchnout Lucii Kožinovou v roli profesorky Trelawneyové. Její hlas byl sice, podobně jako ve filmu, upraven, když četla onu důležitou věštbu, zněl však skutečně strašidelně. Mně osobně pak zkrátka udělalo radost, že jsem zde Lucii mohla alespoň slyšet.
Když jsem mluvila o pohybech, tak geniální chůzi zvolila také nebezpečná femme fatale Bellatrix alias Iva Drbohlavová. Luxusní padouch, teprve v rozpuku, ovšem poslední scény nám dají ochutnat i z pozdější kuchyně paní Lestrangeové, budoucí vězenkyně v Azkabanu.
Malfoy a Blackovi
Zůstaňme na chvíli u této části rodiny, její sestru Narcissu ztvárnila Eliška Burdová, bohužel jsme ji příliš často neviděli ve společnosti jejího partnera Luciuse Malfoye. Ač je jejich sňatek v podstatě domluvený, jejich pouto je v původní sáze pevnější než leckteré horoucí lásky. Na to tu ale zřejmě nebyl prostor a Luciuse, kterému svou podobu a ledovou masku s grácií vtiskl Karel Venhoda, vidíme především coby služebníka Pána zla a v podstatě jeho pojítko na Bradavice.
Také samotná Bellatrix dostala za úkol se provdat do čistokrevné rodiny, a proto její kroky v závěru následuje i její manžel Rodolphus Lestrange. Během naší reprízy jsme byli svědkem toho, jak se role zhostil záskok na poslední chvíli Václav Bastl. Byli jsme dopředu upozorněni na to, že původní představitel „odpadl“ sotva pár hodin před představením a Václav zaskočil, aniž by měl za sebou nějaké jiné zkušenosti na jevišti. Obrovská odvaha, ale především super výkon, protože, kdyby nám nikdo nic neřekl, těžko bychom to poznali.
Z rodiny Blacků chybí ještě do skládanky poslední dílek – třetí sestra Bellatrix a Narcissy jménem Andromeda. O ní a jejím partnerovi toho z původních knih víme jen pomálu, zde jsme díky Adéle Chmelové a Jiřímu Kůdelovi mohli sledovat, jak se rodil jejich vztah a co měli společného. Lépe tak chápeme, proč Andromedě stálo za to zříci se celé své rodiny.
Nyklová jako milenka proti své vůli, tajemná Soňa i »Pažout« Vašut v Ulici PODCAST
Souboj Martinů
Stejně tak jako se štěpí rodiny, vráží blížící se válka postupně klín i mezi přátele. Na opačných stranách barikád máme Albuse Brumbála, či chcete-li Dumbledorea, kterého ztvárnil Martin Bára, a Toma aka Voldemorta, v podání Martina Brouma. Škoda že pánové neměli více společných scén, protože když se na jevišti potkali, bylo to skutečně silné kafe. Martinu Broumovi jsme mohli věřit jak jeho eleganci a jistou oblíbenost a váženost, které mladý Tom využíval, ale zároveň i aroganci a chlad Pána zla.
Martinu Bárovi pro změnu nechyběla Brumbálova důstojnost, zároveň ale tomuto enigmatickému řediteli Bradavic propůjčil v podstatě empatii a lítost. Podle mě tak naznačil, že zatímco Brumbál za Harryho působení ve škole se již naučil vše mistrně skrývat, jeho mladší já si možná ještě dovolilo občas projevit nějaké emoce. Cítíme, jak to v něm vše probublává, a o to silnější jsou pak scény s ním.
Ostatně i Minerva McGonagallová je zde mladší a možná díky tomu trochu jiná, než jak ji známe. To ale neznamená, že by byla méně přísná! 🙂 Leona Cahlová dokázala pobavit, především ve scéně s Obracečem času, kde jí sekundoval i Richard Novák v roli profesora Křiklana. Troufám si říct, že Richard by se dobře hodil na chvástavého Lockharta, který ale v přestavení samozřejmě nefiguruje. Tak tedy možná v dalším díle? 🙂
Trochu mladší je také Madame Rosmerta, po níž očividně kluci z Bradavic blázní již odnepaměti. Alžběta Kubištová mě moc bavila, připadala mi pěkně od rány a zároveň sympatická, vyloženě hospodská, jak má být. Vůbec se nejmenované postavě nedivím, že se mu zapalovala lýtka :).
Láska kvete také u Franka a Alice v podání Václava Kalluse a Anety Růžičkové. U nich je hezky zpracované seznámení, větší prostor pak dostávají ke konci coby bojovníci Fénixova řádu a především milující rodiče. Slušelo jim to spolu, a o to víc nám pak trhá srdce, jak to celé dopadne.
Padouch i hrdina (jedna rodina)
A pomalu se dostáváme k padouchům i hrdinům v jednom balení, Pobertům. Spolu a daleko II moc hezky zobrazilo jejich pospolitost a přátelství. Ačkoliv je rozhodně nemaluje na růžovo, nemůžu si pomoct, ale hned jsem zatoužila patřit též do jejich party. Kdo ví, třeba bychom si s Peterem mohli poplakat na rameni, jak nás nikdo neposlouchá…
Jiří Karas byl dokonalý Pettigrew, nemohla jsem jinak než ho nenávidět, přesto jsem pro něj měla i velké pochopení. Scéna, v níž se řeší, kdo je zrádce, byla neskutečná!
Rozuměla bych si jistě i se šprtem Remusem Lupinem, do něhož se převtělil Aleš Petrovka. Remus to neumí s holkama, a tak se raději do ničeho nepouští. Často je morálním kompasem celé skupiny, zároveň nepůsobí jako osina v zadku.
Jak už jsem naznačovala, inscenace je velmi shovívavá v nejvíc kontroverzní otázce Pobertů – James Potter vs. Severus Snape. Jejich střety zde nejsou zas až tak vyhrocené a možná to není ani tak černobílé. Jenže i tak jsem měla trochu problém si Jamese v podání Jana Kalluse oblíbit. Proti jeho výkonu nic nemám, naopak mě moc bavil a i vzhledově to byl zkrátka James, jak má být, snad jen že se málo hrabal ve vlasech :D. Ale scénář mu nepředepsal vlastně nic tak jedinečného, co by ho katapultovalo do nějaké škatulky, ať již namachrovaného blbečka a grázla, nebo naopak do škatulky hrdina. Je to jen prostě kluk, co se nechá ovlivňovat kamarády, a když mu někdo dělá do holky, tak vidí rudě. Bez extrémně špatných, ale i extrémně skvělých vlastností. A tak je vlastně s podivem, že se do něj Lily nakonec zamiluje.
Ovšem je to i tak zajímavé, protože mě to donutilo přemýšlet nad tím, jak by se asi vše odehrálo, kdyby se Severus nepřidal ke Smrtijedům a Potter by naopak nebyl v Řádu, tedy optikou Lily na správné straně barikády. Byla by její volba stejná, nebo jiná? Ovlivnil snad Voldemort nevědomky i tuto romanci, díky níž se nakonec zrodil Harry, dle věštby jeho protivník?
Lily v podání Andrey Kautzké byla velmi krásná a milá, v průběhu prvního rande byla roztomile vtipná a v závěru předvedla výkon velké herečky. Její poslední chvíle na jevišti byly fascinující.
Spolu a daleko II
Dokonalý Snape a superstar Sirius
Snapea ztvárnil Ondřej Vaněk a naprosto naplnil mé představy o Severusovi, nejen účesem, ale i řečí těla. Nejprve mu chybí sebevědomí, proto je terčem šikany. Je to z něj cítit na sto honů, jak se krčí a snaží se vyhnout problémům. Když se stane Smrtijedem, jeho chůze se změní, je to už ten Severus, jakého známe z Harryho doby. Sebevědomý, možná i arogantní, plášť mu vlaje jako netopýrovi. Našel zdánlivě místo, kam patří. Jenže pak se jedné noci vše mění a my víme, komu nakonec patří jeho srdce a komu jeho odvaha.
Severus je rozhodně má oblíbená postava v knihách Rowlingové, ovšem jistě jste si všimli, že jsem zatím vynechala jednoho Pobertu, a to záměrně, protože jsem si na závěr chtěla nechat oblíbenou postavu z představení, a tou je Sirius Black, kterému propůjčil podobu Dominik Roneš. Když si vzpomenu na Racka, kde hrál tichého spisovatele, stěží dokážu uvěřit, že to byl ten samý člověk. Už knižní Sirius je fešák a rozhodně mám pro něj slabost, toto představení to dovedlo ještě o pár mil dál. Sirius tu byl naprosto k sežrání, pohodář a frajer, co působí, jako by měl na každém prstě deset holek. Ale asi to nebude zas až tak horké, jak se pak ukazuje. Každopádně poslední nepřesvědčené dámy jistě dostane do kolen, když Dominik alias Sirius sedne za klavír a začne hrát. Páni, tak to bylo naprosto boží. Ostatně, už v Jinotaji přece padla teorie, že je Sirius ve skutečnosti alter-ego známého muzikanta – zde je to definitivně potvrzeno, Black je superstar :).
Abych tedy své pojednání už nějak uzavřela, protože je stejně dlouhé jako Hermioniny úkoly, musím říct, že jsem se dopředu na Spolu a daleko II moc těšila, ale zároveň jsem se coby fanoušek HP zkrátka bála, co z toho může pojít. Nakonec jsem si odnesla úžasný zážitek, kdy jsem skutečně měla pocit, jako bych potkala řadu postav ze své oblíbené knižní série. Po děkovačce za námi diváky přišli i herci z Posunu a já byla výřečná asi jako troll praštěný vlastním kyjem. Potřebovala jsem si to vše zpracovat, ale nakonec jsem se ještě cestou domů usmívala, jako bych vypila pořádnou dávku Máslového ležáku. Tak právě kvůli tomuhle já chodím do divadla. Děkuji :).
