Návrat v čase a extrémně charismatický »Kulínský« Loj: Jaký je nový film Sbormistr?
Zpěv ve sboru jako splněný sen i noční můra mladých dívek. O tom je nový film Sbormistr, který je právě k vidění v kinech.
Nová Zlatovláska už je na Oneplay! Jaké jsou její nejsilnější i neslabší prvky?
Citlivý přístup
Snímek Ondřeje Provazníka (scénář a režie) je inspirovaný skutečným případem dirigenta a sbormistra Bohumila Kulínského, vedoucího dětského pěveckého sboru Bambini di Praga. Kauza pohlavního zneužívání nezletilých dívek ve sboru se sice odehrála již na přelomu tisícileté, přesto zůstává v naší paměti natolik živá, že není potřeba si před sledováním filmu nic zdlouhavě studovat. Možná spíše naopak si po filmu budete chtít připomenout některé detaily ohledně toho, jak to bylo ve skutečnosti.
Každopádně Sbormistr reálný svět nijak nevykrádá a zbytečně se nepřiživuje na slavných jménech, sbor i titulní hrdina tak dostali nová jména. Přístup, z něhož by si leckteří jiní tvůrci mohli vzít příklad, například tým stojící za minisérií Iveta o zpěvačce Bartošové. Kromě toho je snímek také velmi citlivě natočen, takže když dojde na sexuální scénu, nemusíte se bát žádných přehnaně oplzlých záběrů, naopak stojíme vlastně opodál a za rohem, abychom sice věděli, co se děje, ale neměli to z první ruky.
To jsem ocenila, stejně jako samotný nápad sledovat všechno dění perspektivou jedné mladé a šikovné zpěvačky Karolíny, která začíná v přípravce, ale po sboru pokukuje už od začátku. Velmi rychle se jí tento sen plní. Dokonce se jí dostává pochval od pana sbormistra Vítka Máchy. Na plátně sledujeme i její vztah se sestrou Lucií, která už působí o něco zkušeněji, ovšem často je až bolestně patrné, jak moc mladé a dětské vlastně obě ještě ve skutečnosti jsou. Tomu podle mě dopomohlo také geniálně zvolené obsazení – Kateřina Falbrová jako Karolína i Maya Kintera ztvárňující Lucii – jsou perfektní v tom směru, že jsou to velmi krásné mladé ženy a zároveň stále působí velmi mladě a nevinně. Dokonce Maya mi připadá vizuálně ještě o něco mladší, ač v ději je to naopak.
Hrůza, Anna K, Pokáč i skvělé filmy. Loděnice nabízí pestrý program
Chodící charisma a jedno velké retro
V menších úlohách mě zaujaly dvě matky: zaprvé Ivana Wojtylová coby matka samotného sbormistra. Na první pohled obyčejná žena, ovšem některá její gesta, letmé pohledy nám dávají znát, že možná leccos tuší, ale mlčí, možná i ze strachu, co by se mohlo stát, kdyby se vše provalilo. A zadruhé Zuzana Šulajová coby maminka Karolíny a Lucie. Rovněž velmi půvabná dáma, která zde neměla moc prostoru zazářit, ale tím, jak se v příběhu chovala, nám přece jen něco málo naznačila – působila jako maminka, která sice sama pěvecký talent nemá, ale o to víc fandí svým dcerám a jejich působení ve sboru podporuje.
Zdálo se mi, jako by i ona podlehla aspoň částečně kouzlu, které naprosto vyzařovalo ze sbormistra Máchy, kterému podobu propůjčil slovenský herec Juraj Loj. Možná byste ho tu ani nepoznali, pro roli se hodně proměnil, vyfasoval delší vlasy, vousy a také výrazné brýle. Díky tomu skutečně vypadá jako umělec, ponořený zahloubaný ve svém oboru, zdánlivě extrémní profesionál. Přesto díky Jurajovi působí také jako velmi okouzlující muž – takové chodící charisma. To tedy imponuje nejen jeho studentkám, ale i nám divákům a divačkám. Dále bych chtěla pochválit češtinu pana Loje a oceňuji tu práci, která za tím očividně byla. Asi bych nepoznala, že poslouchám Slováka, snad až jen na jednu slabiku v nějaké vypjatější replice, ale myslím si, že to je naprosto v normě, protože když je člověk rozrušený, tak přece také nemluví tip ťop. Nic mě v tomto ohledu zkrátka nerušilo. Navíc si myslím, že tím, že se snímek nedrží zuby nehty reality, je vlastně jedno, jestli je sbormistr Čech, nebo Slovák.
Myslím si, že někomu možná může připadat, že má snímek o 106 minutách pomalejší tempo a možná až příliš mírný rozjezd, za mě je to ale dané způsobem vyprávění a nevadilo mi to. Přesto bych řekla, že Sbormistr je vhodný především pro ty, kdo už o kauze Kulínský slyšeli, případně zkrátka ví, do čeho jdou. Pak si podle mého názoru dokážou plně vychutnat všudypřítomné napětí a nevyřčené otázky – kdy to přijde a přijde to vůbec? Na druhou stranu závěr pro mě přišel velmi nečekaně a já se přistihla, jak si přeji, aby byl film delší a mohli jsme vidět i další osudy postav. Dlouho se mi to u žádného snímku nestalo, takže tleskám tvůrcům za to, že se jim podařilo »utnout« vše v tom nejlepším.
Zvlášť bych pak chtěla ocenit kameru Lukáše Miloty a celkově i vizuální stránku filmu Sbormistr – od lokalit přes kostýmy to byl dokonalý návrat do devadesátých let, tedy do dob mého dětství. Člověk si to jen tak neuvědomí, ale při pohledu na to tehdejší dětské oblečení, mi hned došlo, jak už je to vlastně všechno jedno velké RETRO. V rámci příběhu se navíc podíváme i do New Yorku, dokonce v pozadí ještě vidíme i slavná Dvojčata… Kdo ví, jestli by v americkém filmu takový záběr vůbec prošel. Já obdivuji, že se tvůrcům vůbec chtělo s takovými detaily zaobírat. Trochu mě z toho zamrazilo, ale i za to přidávám další bod ve svém hodnocení, které je vesměs kladné. Myslím si, že Sbormistr, jehož najdete například v aktuálním programu Cinestaru, rozhodně stojí za vidění.
