Rozhovor. Mia ze ZRÁDCŮ: Do Survivoru se nechystám
U příležitosti knihy Černý kos autora Jiřího Klečky jsme vyzpovídali také komisařku Věru Kirchnerovou alias Miu ze ZRÁDCŮ. Co teď dělá, jak se má a stíhá svoji oblíbenou jógu?
Text: Petr Horák
Dochází u vás k sebevzdělávání v rámci Vaší profese?
Snažím se. V rámci toho, co mě baví, je skvělá psycholožka Procházková. Kupuji si také odbornou literaturu, kterou musím přelouskávat, týkající se mého zaměření. A tam to zkrátka nejde, abychom se dále nesebevzdělávali. Samozřejmě se také musíme vzdělávat v rámci sociálních sítí a pořád jít s dobou. Nesmíme stát na jednom místě, protože se vše neustále vyvíjí. Jde to strašně dopředu, ať už v oblasti technologií, nebo dalších věcí.
Vypadá to, že vás vaše práce opravdu naplňuje a jste jí v dobrém slova smyslu pohlcena. Byla jste předtím na hospodářské kriminalitě. Chtěla byste se v rámci profese ještě někam posunout, nebo cítíte, že tohle je to pravé, u čeho chcete zůstat?
Moje práce mě naprosto naplňuje. Jsem přesně tam, kde jsem chtěla být. Pokud se nestanou nějaké personální změny, že by mi někdo řekl, že tam nemůžu být, tak tam určitě zůstat chci.
S jakou reakcí na vaše vítězství a šíření osvěty se setkáváte ve vašem pracovním prostředí?
Vždycky se najdou lidé, kteří – nechci říct, že to nepřejí – ale mají na věc odlišný názor. Já to samozřejmě respektuji. Tím, že jsem operativec. Ale pro mě je mnohem důležitější to, aby se to dostalo do podvědomí lidí, než to, co si o mně kdo myslí. Asi takhle bych to řekla.
Hovořila jste o tom, že nebezpečné může být rodinné prostředí, kde bohužel statisticky dochází k deviacím na dětech častěji než od cizích lidí.
Existuje různý okruh lidí kolem rodiny dítěte – různí dědečkové, strýčkové apod. Ono najednou ne každý je „strýček“. Tam jde hlavně o to, když vidíte, že to dítě nechce. Já to mám třeba s neteří tak, že se normálně pozdravíme. Říkám jí, že slušnost je pozdravit, ale vždycky se jí zeptám, jestli mi chce dát pusu nebo plácanec. A když mi řekne, že nechce nic, tak jí dávám tu možnost a nezasahuji do její integrity.
Právě jste se vrátila z Malediv a hodně se při té příležitosti spekulovalo o vaší možnosti zapojit se do show Survivor. Můžete to potvrdit?
Ne, nejdu. Mám teď tolik práce, že na to nemám čas. Ale budu se na to ráda koukat v televizi (smích).
Je nějaká soutěž, kde byste si dokázala představit svoji další účast v nějakém výhledovém horizontu?
Ten velký hype, co teď byl, je takové pomíjivé pozlátko. Já stojím nohama pevně na zemi. Tohle bylo něco, co mě zaujalo, protože ZRÁDCI jsou opravdu neskutečně skvěle udělaní. Ať si o tom každý myslí, co chce. Nemám potřebu dál „vylézat“ nebo se prezentovat v dalších soutěžích. Svoji práci miluji a chci se jí věnovat na sto procent. Nechci ale říkat, že budu odmítat spolupráce, které mi dávají smysl – to bych byla pokrytec. Mám ráda sport, mám ráda knížky a přijde mi hloupost nepodpořit něco, co je pro mě důležité. Stejně tak mi přijde hloupost nevzít si peníze za něco, co sama užívám, mohu doporučit a co dělá mému tělu dobře.
Dostanete se k Vaší oblíbené józe? Věnujete se i pravidelnému cvičení?
Cvičila jsem i na dovolené. Snažím se. Říct „nemám na to čas“ je podle mě jen výmluva. Dát si krátké patnáctiminutové cvičení před sprchou a spaním se dá. Takže ano.
Máte ještě nějaké další oblíbené pohybové aktivity? A je něco, co byste doporučila v oblasti stravování?
Stravování jsem si nikdy moc nehlídala. Říkám si, že všeho moc škodí. Člověk by měl jít svým vlastním úsudkem a hlavně se nepřejídat. Důležité je, aby se ve svém těle cítil dobře. Je pravda, že nejsem odmala masožrout – moje tělo maso hůře zpracovává. Zase jsem ale velký sladkožrout (smích). Takže nechci mluvit o vyvážené stravě, kterou sama úplně nemám. Vždy ale říkám, že důležitá je pravidelnost a najít si rovnováhu v tom, že jíte, od všeho něco.
Co se týče sportu, tak hrozně ráda hraji badminton – na ten jsem úplně ujetá. V minulosti jsem hrála basketbal, ale ten už nemám s kým hrát. Když jsem nedávno vzala míč do ruky, bylo to spíš vtipné, než aby to mělo nějaký efekt. Občas si ale zajdu zacvičit do fitka, kde si jdu zaběhat, protože běhat venku v mínus deseti stupních mě nebaví. A tím, že mám problémy se zády, musím nabrat svalovou hmotu i v této oblasti. Je to pro mě ale taková mučírna (smích).
Foto: TV Prima, Petr Horák
