Krásně smutné loučení. Herec Daniel Bambas nejen o derniéře Krás(k)y na scéně

V sobotu nás nečeká pouze filipojakubská noc (alias „Čarodějnice“), ale v Městském divadle Mladá Boleslav se také koná derniéra hry Krás(k)a na scéně, o níž jsme vám již v minulosti něco málo prozradili. Abychom se s představením náležitě rozloučili, oslovili jsme pro vás představitele hlavní role Daniela Bambase, jenž za roli Edwarda Kynastona v této inscenaci získal i prestižní cenu Thálie. I přestože ještě nedávno načerpával síly v Dánsku, udělal si na nás čas a prozradil nám mimo jiné i to, jak se mu v mladoboleslavském divadle pracovalo a která místa ve Středočeském kraji mu přirostla k srdci. 

Jste rodák z Uherského Hradiště, ale hrajete nejen na různých scénách v Praze, ale i v Městském divadle Mladá Boleslav a mimo jiné ztvárňujete i císaře Karla IV. v Noci na Karlštejně, muzikálu hraném přímo na Karlštejně i na dalších hradech a zámcích po Česku. Jaký tedy máte vztah ke Středočeskému kraji a jsou tu nějaká místa, kam se rád vracíte a kde je vám dobře?

Nemůžu odpovědět jinak, že to jsou určitě právě Mladá Boleslav a Karlštejn :-). Mám ta místa už navždy spojená s prací, kterou miluju a s lidmi, které mám rád. Rád se vracívám také do Kutné Hory. Krásné město s úžasnou galerií GASK.

Jaké jsou vaše pocity, když se blíží derniéra tak úspěšné hry jako je Krás(k)a na scéně, za níž jste navíc dostal Thálii…

Je to směs pocitů. Radost a vděk, že jsem v téhle inscenaci mohl hrát a navázat tak zásadní přátelství, lidská i profesní. A ta trvají. Pak samozřejmě smutek, že už se s Edwardem Kynastonem musím rozloučit. Bude mi moc chybět, ale tuhle jedinečnou zkušenost si s sebou ponesu dál. A taky jsem nervózní, aby se derniéra vydařila a diváci i my si to řádně užili.

V Krás(c)e ztvárňujete herce, který ze dne na den přijde o svou kariéru a tím pádem i o životní náplň. Upadá proto do velkých depresí. Kdyby to bylo možné, co byste takovému člověku v dané situaci poradil? A je třeba něco, co vám spolehlivě zlepší náladu?

Já bych především každému radil, ať nestaví svůj život pouze na profesním úspěchu. Ať taky pečuje o své vztahy. Kariéra, úspěch, ocenění… To jsou všechno dost pomíjivé a relativní veličiny. Přátelství a hluboké vztahy ne. A ty nás dokážou podržet nad vodou, když se vše kolem potápí. Ostatně i Kynastonovi pomůžou lidé, od kterých by to ani nečekal. Inspirují ho a nakopnou, aby znovu nalezl sám sebe. A co mně spolehlivě zlepší náladu? Smysl pro humor, když je mým blízkým hezky a dobře, běh… Je toho spoustu. A jsou to často maličkosti.

Nedlouho před derniérou jste zavítal do dánského města Kodaně, které jste navštívil i po premiéře Krás(k)y na scéně. V jednom rozhovoru z loňského roku jste navíc prozradil, že se učíte dánsky. Domluvil jste se tam, případně alespoň využil nějaké to slovíčko? A pokračujete ještě ve studiu, nebo už není tolik času jako v době covidu?

Kodaň jsem právě poprvé navštívil po premiéře Krás(k)y a od té doby se tam pravidelně vracím. Miluju to tam. S dánštinou stále zápasím, ačkoliv to během lockdownu bylo intenzivnější. Na domluvu to zatím není, ten jazyk je nesmírně těžký právě v běžné komunikaci, porozumění a výslovnosti. Samozřejmě, že běžné fráze používám. Dánové ale skvěle mluví anglicky, takže jakmile zjistí, že mluvíte anglicky i vy, nenechají vás se „trápit“ :-). Těší mě a motivuje, že rozumím stále více, zejména písemnému projevu a hodlám v tom pokračovat.

Jak se vám v mladoboleslavském divadle pracovalo?

Báječně, svobodně. Dostal jsem v něm nádherné příležitosti, vedli mě skvělí režiséři. Kolegové mě i jako hosta přijali s láskou. Umělecký šéf Petr Mikeska je zcela mimořádný režisér a člověk. Těší mě, že se s ním můžu potkávat dál, coby režisérem i hereckým partnerem. Jeho profesionalita, důkladnost a smysl pro humor jsou velice silná kombinace. Navíc jsme se skutečně spřátelili. Stejně tak do mého profesního života vstoupil režisér Pavel Khek, se kterým jsem opakovaně pracoval na krásných inscenacích už i v Divadle na Vinohradech. Jsem vážně vděčný, že se můžu s tak talentovanými a inspirativními lidmi potkávat.

Připravujete na této scéně i nějakou další inscenaci?

Zatím ne. Ale věřím, že můj vztah s Městským divadlem Mladá Boleslav bude mít pokračování.

Při pohledu do seznamu představení, v nichž účinkujete či jste v minulosti účinkoval, bychom našli i muzikály – kromě zmíněné Noci na Karlštejně mimo jiné i Donaha! či Cikáni jdou do nebe. Je vám tedy muzikálový žánr blízký, nebo spíše dáváte přednost činohře?

Muzikál miluju. Je to náročný žánr, který vyžaduje mnoho talentu a synergie. Takže se do něj s chutí a respektem čas od času pustím. Mým domovem je ale samozřejmě činohra.

Hrajete teď také v nekonečném seriálu Ulice, jaké to je být zase chvíli v seriálu tohoto typu?

Bylo to po delší době moc fajn a jsem samozřejmě rád, když můžu kombinovat práci v divadle a před kamerou.

Věnujete se též dabingu, namluvil jste například záporáka Drakea v akčním filmu Venom či Russella Branda v novém zpracování Smrti na Nilu. Jaké byly ale Vaše začátky v dabingu a na kterou roli v dabingovém studiu třeba rád vzpomínáte?

Začátky byly perné, dabing je náročné řemeslo, pokud se dělá na vysoké úrovni. Na DAMU nám Boris Rösner zařídil krátký kurs v dabingovém studiu. A postupně se člověk, pokud o to stojí a má k tomu dispozice, učí, jak v dabingu fungovat. Každá práce na mikrofon je velmi specifická a klade nároky na hercovu technickou vybavenost, na jeho schopnost vyjádřit emoce pouze hlasem. Já to miluju. Rozhlas, audioknihy… Těžké, ale krásné.

A na kterou roli v dabingu rád vzpomínám? Je jich určitě víc, ale k srdci mi hodně přirostl tatínek Michael (herec Ben Whishaw) ve filmu Mary Poppins se vrací. Tam jsem si i zazpíval. Jinak totiž poměrně často dabuju psychopaty a vrahy :-).

Jak odpočíváte a čerpáte novou energii?

Odpočívám rád pohybem, uměním, cestováním… Spánkem. Ale sílu určitě čerpám i z povedených představení, když se od diváků energie vrací zpět. Snad tomu tak bude i zítra na derniéře!

Související obrázky: