Sto a jedenkrát dobře odvedená práce: Jaká je nová pohádka Princezna stokrát jinak?
Nesmět být sám sebou – to je možná to nejhorší prokletí. O tom vypráví nová pohádka Princezna stokrát jinak.
Polévka z máslové dýně s pomerančovou šťávou. Je skvělá a rychlá
Letní Vánoce a překvapení po probuzení
Pohádku Princezna stokrát jinak, která do kin vstoupila 29. ledna, natočil Miloslav Šmídmajer podle scénáře Tomáše Krejčího a Tomáše Belky (ten je také autorem literární předlohy). Už před návštěvou kina jsem se dočetla nějaké kritiky ohledně délky pohádky. A je fakt, že stopáž 120 minut není nejvhodnější pro malé diváky, takže se jedná spíše o filmovou pohádku pro rodiny s již o něco většími dětmi. A myslím, že ani dospělí si tento filmový zážitek užijí. Nám to ostatně uteklo jako voda.
Snímek má moc hezkou atmosféru, ať už díky hudebnímu podkresu (Ondřej G. Brzobohatý, Martin Blažek, závěrečná píseň v podání Sáry Milfajtové), mnohým památkám včetně zámku Opočno či díky kameře Ivana Finty, která pracuje s pestrou škálou barev a světla. Z plátna na vás skoro až dýchne sluneční světlo léta. Což je ovšem trochu paradox vzhledem k tomu, že děj Princezny stokrát jinak se odehrává v období Vánoc, což asi předznamenává, kdy se dočkáme televizní premiéry. V ději je to vysvětleno originálně a hravě a v podstatě to tak vypadá, že i pohádkovou zemi může potkat něco podobného, jako je globální oteplování. A navíc se o tom v královském paláci informuje prostřednictvím originální zpravodajské relace s názvem Pecky.
Moc se mi líbil i příběh pohádky a celkové její poselství. Pojďme si ho alespoň částečně nastínit – navštívíme dvě království, jedno plné jablek a druhé naopak hrušek. To jablečné je pro nás důležitější, jelikož hlavní hrdinkou je titulní princezna Stella (Ema Klangová Businská), jež trpí zvláštní nemocí – jakmile usne a znovu se probudí, je někým jiným. Jednou starou paní, jindy blond kráskou, miminkem apod.
ORDINACE PODCAST: Had Matásek, světice Darina, pád Běly i Brabec na druhou
Neuvěřitelný cast a skvělá chemie
Její královští rodiče v podání Martiny Preissové a Martina Myšičky nevědí, jak jí této choroby zbavit. Myslí si ale, že by mohla pomoci svatba. O ruku princezny tak uspořádají rytířský turnaj, v němž je za jasného favorita šermíř Ramor (Ján Koleník) coby náhradník za mladého císaře Ukruta (Tomáš Weber) ze sousední země. Do akce se omylem přimotá i obchodník s knihami a pašerák s hruškami Johan (Filip Březina). Ten se do princezny zamiluje a také by jí rád pomohl. Společně se Stellou a svým věrným parťákem Kuřetem (Martin Stránský) se vydávají hledat lék na její nemoc. A tak začíná napínavá cesta plná nástrah a dokonce i soubojů. Co je nejzvláštnější, většinou takové akční scény nevyhledávám, ale tady mě opravdu bavily. Možná proto, že byly vždy úderné a nikoliv zdlouhavé, hlavně byly ale často originální. Johan používá spíše hlavu než svaly, ale stejně tak i Kuře má originální nápady, jak nepřátele zmást či přemoct. A když nic nezabírá, má tajné eso v rukávu, respektive asi spíš v nohavici :).
Menší, ovšem důležitou roli má v příběhu také Zuzana Fialová. Dále zaujme vaši pozornost Erika Stárková, Petr Nárožný coby Johanův děda či Jaroslav Plesl, který mi náturou připomínal různé rádce či ceremoniáře ze starších pohádek. Zapamatovatelná je i jeho hláška „Pravidla jsou pravidla“. Jednu scénu si pro sebe ukradne i Jiří Ployhar a tuto silnou sestavu doplňují i vyložené hvězdně obsazené štěky – Jasmína Houf, Dana Batulková, Ha Thanh Špetlíková, Lucie Polišenská či Václav Vydra, který navíc přináší i vtípek, který rozbíjí pomyslnou čtvrtou stěnu.
Zkrátka bohatý československý cast, kde navíc skvěle funguje i chemie. Na závěr si ale ještě nechávám dámy, které zde ztvárnily náznak nadpřirozena – trojici fúrií, co se živí vším ohavným a brousí si zuby hlavně na nenávist. Tyto grácie naruby si zahrály Regina Rázlová, Alžbeta Stanková a Michaela Petřeková. Možná by se pohádka obešla i bez nich, ale na druhou stranu přinesly zajímavý pohled na to, co to nenávist vlastně je a koho nejvíc požírá. Vizuálně byly strašidelné, ale pravda je, že dobrý a milující člověk se jich bát nemusí. A zajímavé by asi bylo je poznat blíže – jak se fúriemi staly například. Takový drobný nápad na pokračování či rovnou spin-off?:)
Úsměv na tváři
Oceňuji tedy i to, jakým stylem v Princezně stokrát jinak funguje dobro i zlo. Je jasně definované, přesto je zde prostor i pro nevyhraněné šedé postavy, které začínají jako záporáci, ale dostanou šanci na nápravu. Vzhledem k žánru je jasné, že vše dobře dopadne, ovšem zde to neznamená jen svatbu a konec. V této pohádce postavám fandíte, díky čemuž jste za jejich štěstí rádi a potěší vás i to, že se povede vyřešit i různá další trápení a nedorozumění z minulosti. Zkrátka dojde na hřejivý pocit, že i ty charaktery, co se dopustily chyb, se možná poučily a něco se změní.
Kromě toho všeho pohádce nechybí ani humor. Netlačí na pilu, nebudete se popadat za břicho, ale pár hlášek či humorných situací zaručí, že ani dospělý divák se v kině nudit nebude. Já osobně jsem film navštívila s partou kamarádů a všichni jsme byli spokojeni. Dokonce i další diváci v sále odcházeli s úsměvem ve tvářích. A to není málo. 🙂
Související obrázky:
