Škodolibá legrace se špetkou dojetí: Jaký je nový film Ostrov?

Úterý, 31. ledna 2023 Jana

Napadlo vás někdy, jak byste dokázali přežít na pustém ostrově? Klíčová otázka ale zní – s kým byste tam nejraději ztroskotali. Richard (Jiří Langmajer) a Alice (Jana Plodková) ve filmu Ostrov (premiéra 2. února) prožívají zdánlivě tu nejhorší variantu – na ostrově jsou pouze s partnerem, s nímž se chtějí rozvést. Jak tohle může dopadnout?

Odpověď je v celku jednoduchá, těžko říct, jak by něco takového dopadlo v reálném životě, ale ve světě romantických komedií je takové ztroskotání na ostrově vlastně ideální dovolenou a též možností svůj vztah možná přehodnotit.

Romantická výzdoba, fotokoutek a příslib striptýzu: Jaká byla Dámská jízda v mladoboleslavském CineStaru?

Možná máte dojem, že už teď o snímku možná prozrazuji příliš, ale pravda je taková, že v podstatě celý příběh odkrývá už trailer k filmu režiséra Rudolfa Havlíka. Jen tedy malinko z rychlíku, ale důležité body tam najdete – slova o rozvodu, havárie, opuštěný ostrov – hádky, urážky, handrkování… ale i veselá noc s kytarou u ohýnku.

Trosečník, nebo Šest dní, sedm nocí?

Ještě než film doputoval do kin, dočkal se srovnání s hollywoodskou komedií Šest dní, sedm nocí s Harrisonem Fordem a Anne Heche (která navíc nedávno zesnula). Přiznám se, také moje myšlenky nejprve zalétly tímto směrem – přece jen i v Šest dní, sedm nocí máme dvě postavy podobného typu jako ve filmu Ostrov – křehkou, ale ráznou ženu, chlapa se silným vzezřením. Samozřejmě také jejich love/hate vztah, tedy zpočátku nenávist, z níž se později vyklube láska.

V průběhu filmu Ostrov jsem si pak vzpomněla i na dva slavné obyvatele opuštěného ostrova – Robinsona Crusoea a Trosečníka v podání Toma Hankse. Tito pánové ale zůstávali povětšinou sami a byl zde tak daleko větší důraz na jejich opuštěnost a snahu se nějakým způsobem s touto samotou vyrovnat. Kdo neměl Pátka, měl alespoň Wilsona. V Ostrově tohoto »kamaráda« do party supluje jedno zvířátko – a tou je slepice, která v průběhu dostane i vtipně zvolené jméno.

Stejně jako Trosečník, musí si i naši čeští »ostrované« vystačit s tím, co mají s sebou a co jim nabízí příroda kolem nich. Pravda je ale taková, že s ohledem na žánr filmu a celou jeho odlehčenost, mají zkrátka filmoví hrdinové Richard a Alice neuvěřitelnou kliku. A to hned několikrát.

Humor především

Nejenže jako zázračně přežijí dost ošklivě vypadající pád letadla jen s pár drobnými rankami, které se jim navíc v průběhu pár dní perfektně zahojí, jako by nikdy ani nebyly. Kromě toho se jim ale pozůstatky jejich majetku z civilizace stále postupně vracejí a skoro to tak vypadá, že kromě mobilu a notebooku je vše perfektně zachováno a nepoškozeno. Jak příhodné, že?

Dvojice si tak postupně své příbytky na pláži vylepšují a vylaďují, až to skoro vypadá, jako by tam zkrátka přenesli obsah svých hotelových pokojů. Co jediné utrpělo škodu? To, co bude divákovi připadat vtipné. Klobouk má v sobě díru a kalhoty Richarda jsou roztržené na tom nejpodivnějším možném místě. Publikum se nad tím ale moc nepozastavuje a směje se.

Od romantické komedie zkrátka nikdo z nás nečeká žádnou přesnost a uvěřitelnost. Přiznám se, že já jsem se občas nad některými věcmi trochu zarazila, například již zmíněná nehoda letadla (a vlastně i let, který jí předcházel, jako takový) byla dost nerealistická. V podstatě vidíme šok hlavních postav, pak střih a už leží na pláži, »vyvržení jako vorvani« (výraz jsem si zapůjčila z jiného českého filmu :), ovšem Alice už má na sobě záchrannou plovací vestu. Kdy si ji při pádu střemhlav k zemi stihla na sebe navléci, mi bylo zkrátka velkou záhadou.

A vzhledem k tomu, že její muž ji na sobě neměl, ale rovněž se z moře dostal na ostrov živ a poměrně zdráv, tak si trochu říkám, že jediný důvod, proč byla vesta vůbec do filmu zakomponována, souvisí s píšťalkou, která k ní byla připevněná. Jana Plodková si tak mohla vyzkoušet s ní přivolávat pomoc, podobně jako Kate Winslet ve slavném Titanicu. Jen tedy bez té ledové vody.

Jak říkám, s ohledem na žánr nad tím ale klidně mohu mávnout rukou. U romantické komedie je pro mě zásadní spíše to, jestli se zasměju a hlavně… zda daným postavám fandím a přeju jim, aby našli štěstí. To se zde povedlo vrchovatou měrou.

Trailer mě okradl o vtípky

Opět tedy zmiňuji trailer, kvůli kterému jsem hodně hlášek slyšela a znala již dopředu. Třeba slovní výměnu ohledně kanibalů a její perfektní vyústění jako ze života jsem si tak plně nevychutnala. Ovšem všichni kolem mě se smáli, což je paráda. Navíc mi film nabídl i další vtipné chvíle, skvěle vypointované a často i krásně škodolibé.

Bavilo mě, jak Alice v podání Jany Plodkové už naprosto automaticky na ostrově prohlásila, že jde do koupelny. A rovněž, jak už se zcela zručně zbavovala zvířecích šmíráků, i když možná nevěděla, že tentokrát ji pozoruje vlastní manžel. Zkrátka povedené.

Je pravda, že mě trochu překvapilo, že jim vlastně ani žádná skutečná místní zvířata moc cestu nezkřížila – opět měli prostě kliku.

Co se týče druhého protipólu emocí, i těch se mi dostalo dost. Myslím si, že herečtí představitelé Jiří Langmajer a Jana Plodková byli zvoleni více než dobře, i když je pravda, že bývají poslední dobou obsazování stále víc a víc, a tak někomu už možná můžou lézt trochu na nervy již z principu. Každopádně se jim povedlo své postavy vykreslit velmi sympaticky a uvěřitelně a zároveň měli mezi sebou tu správnou chemii a v každém momentu příběhu bylo jejich chování vůči druhému partnerovi čitelné a pochopitelné. Po chvíli jsem opravdu měla dojem, že sleduji manžele.

Ano, občas jsem si říkala, že už by Alice mohla konečně přestat s těmi věčnými otázkami a Richard by opravdu mohl ubrat na „unaveném tónu“ a celkově víc žít přítomným okamžikem, ale v tom právě spočívalo to kouzlo.

IMG_0478-scaled

Obrázek 19 z 125

Skuteční lidé s chybami i dojetí

Ani jeden nebyl záporným či kladným hrdinou, ale správně nám ukazovali, že v každém vztahu jsou dvě strany a každá občas udělá nějakou tu botu. V tomhle se mi scénář z pera Rudolfa Havlíka a Filipa Oberfalcera moc líbil – jelikož na dvojici hlavních postav příběh v podstatě stojí, je důležité, abychom si je jako diváci oblíbili, což bylo vlastně v tomto případě velmi snadné. Richard a Alice nepůsobili jako postavičky z kartonu, ale jako skuteční lidé – každý mě své dobré vlastnosti i ty horší, každý měl nějaké ty chyby.

Bylo poznat, že ačkoliv mají jeden druhého často plné zuby, ve skutečnosti je toho pojí víc než dost a samozřejmě by jeden druhého (skoro) nikdy nenechal ve štychu. Jen to tak někdy možná vypadalo :).

Jejich původní problémy pramenily hlavně z nedostatečné komunikace, což je problém, s nímž jistě zápolí hodně skutečných dvojic. Možná si teď budou někteří z nich také tak trochu přát, aby se svým partnerem někde na čas uvízli, jen sami dva. Bez internetu, televize a dalších rušivých elementů. Díky tomu měli naši filmoví hrdinové čas a prostor si konečně otevřeně promluvit. A pak už bylo více než jasné, že mají k sobě stále velmi blízko a jejich překážkou je spíše něco nevyřčeného a nedořešeného.

Krásně smutné loučení. Herec Daniel Bambas nejen o derniéře Krás(k)y na scéně

O to bolestivější pak bylo sledovat, jak rychle se zase vše v jeden moment rozpadlo jako domeček z karet, a jak už to tak v romantických komediích (a v tomto případě někdy i v životě) bývá, jen kvůli pitomosti. Abych neprozrazovala příliš, jedna z postav v ráži uteče někam do džungle a bohužel se poraní, přičemž nám tedy není vůbec vysvětleno, co se vlastně stalo. Z toho, co je nám na plátně předloženo, ale chápeme, že se jedná o vážnou situaci. Rovněž znázorněno velmi povedeně, měla jsem o postavu opravdu strach a dokonce se snímku podařilo mě i dojmout.

Langmajerův hlas

Za těch pár slziček a husí kůži podle mě ale nejvíc mohl zrovna v tu chvíli výkon Jiřího Langmajera a především jeho práce s hlasem. Ostatně, moje dětství (no snad to nebude pan Langmajer číst :D) je spojeno s filmem Neuvěřitelná cesta, kde perfektně daboval pejska Chance. Takže vlastně nic nového – pořád je skvělý. I když mu podle mě v minulosti některé filmové příležitosti moc nesedly.

Teď z něj mám pocit, že už je v životě a v kariéře více spokojený, což mu samozřejmě přeji. Nevím, jestli ho práce v dabingu vůbec ještě bavila, ale pokud aspoň trochu ano, ráda bych ho zase někde slyšela.

Tím jsem trochu odbočila, ale zkrátka mě mořská vlna odnesla na chvíli asi trochu dál. Ostatně samotný závěr filmu také nemůžu prozrazovat, takže už pomalu zvedám kotvy a mířím k závěru textu. Jen bych chtěla říct, že ačkoliv jsem měla dopředu nějakou představu o tom, jak asi může film skončit, jednou „proměnnou“ v té rovnici jsem si pořád jistá nebyla. A filmu Ostrov se podařilo mě udržovat v napětí po celou dobu a zároveň mi stále dávat naději. Naštěstí ani samotný konec mě nezklamal, takže si umím představit, že se za čas na Ostrov podívám ráda znovu. Takže pokud s návštěvou kina váháte, za sebe vám ji ráda doporučím.

Jedná se o milý snímek, který pobaví i pohladí, ale zkrátka od něj nesmíte čekat žádnou realistickou podívanou ani návod na to, jak přežít na pustém ostrově.

Ostatně, myslím, že je zkrátka lepší nikde neztroskotat, ale když už, tak neuškodí, když máte s sebou statného chlapa, co je navíc velmi kreativní a manuálně zručný. 🙂