Milí lidé, krásný pejsek a Rašilov ex machina: Co vše nabízí film Na horách?
Jako slon v porcelánu, tedy spíše městská holka na horách. Tak působí Lucie v podání Anety Krejčíkové v novém filmu s příznačným názvem Na horách.
Koktejl žánrů
Pokud už máte dlouhou chvíli, můžete vyrazit do kina, minimálně jen pro tu legraci, že až se někdo zeptá, můžete říct, že jste byli Na horách :). Ale nový snímek Rudolfa Havlíka toho nabízí mnohem víc – příjemně namíchaný koktejl různých žánrů. Myslím si, že už po zhlédnutí traileru vám bude jasné, že je to klasická romantická komedie, ovšem zasazená do specifického prostředí – horské chaty v Krkonoších. Najdeme zde prvky jak komediální (kromě klasických důsledků nešikovnosti hlavní hrdinky je tu docela dost hlodů, cynických poznámek, kterým jsme se v kině docela upřímně zasmáli), tak i dramatické (prostředí záchranné služby, horské služby a jejích zásahy v terénu a v náročných povětrnostních podmínkách). A malinko nás chtějí i dojmout.
K těmto dojemným chvilkám rozhodně patří scény, v nichž vystupuje Saša Rašilov coby Karel, velký horal a dobrodruh, otec hlavní hrdinky, jehož tragická smrt pod lavinou (mimo obraz samozřejmě) odstartuje hlavní zápletku. Lucie v podání Anety Krejčíkové, která otce ovšem nikdy nepoznala, po něm zdědí majetek. Vydává se proto do Krkonoš, aby se porozhlédla po horské chalupě, která jí spadla do klína. Čeká ovšem prázdnou boudu, plnou starého harampádí, místo toho zjistí, že chalupa je plná lidí, a to Karlových kamarádů, kteří tu s ním žili a v chalupě vítali různé skupinky a hlavně školy v přírodě. Potká nejen sympatický pár v podání Adély Gondíkové a Ondřeje Pavelky (původně bych si na to nevsadila, ale jejich spojení funguje skvěle), ale především mladého a tvrdohlavého Matěje (Igor Orozovič, navíc pro něj netypicky s vousy) a jeho psa Bedřicha (border kolie Scotty, kterého si jistě zamilujete jako já). Zpočátku si Lucie s Matějem a dokonce ani s Bedřichem moc nerozumí, přičemž jejich první setkání vytváří jeden z nejvtipnějších momentů ve filmu. Ale jak to tak v případě romantických filmů bývá, časem si k sobě všichni najdou cestu.
To se dalo očekávat, stejně tak nepřekvapí ani to, že Lucie opravdu není horský typ, což nezapomíná neustále zdůrazňovat. Tím pádem je o nějaké její trapasy rázem postaráno. Zbývá jen otázka – probudí se v ní geny jejího otce a přijme nový život, nebo to vzdá a vrátí se domů? Přece jenom stále existuje možnost dům prodat, což jí od začátku radí realiťák ztvárněný Vasilem Fridrichem. U jeho figury by se dalo možná polemizovat, jak moc čisté jsou jeho úmysly, ovšem rozhodně se nejedná o žádného prvoplánového záporáka, naopak mi od začátku byl hodně sympatický. Vlastně bych skoro řekla, že ve filmu žádná vyloženě zlá postava vůbec není, všichni mají dobré srdce, i když občas trochu drsnější humor. Každý z nich dělá chyby, ale spíše ze strachu nebo kvůli tomu, že něco nedomyslí do důsledků, nikoliv s cílem někomu nějak zásadně ublížit. To je velmi osvěžující a pomáhá to ze snímku vytvořit milou oddechovku. Zároveň ale takovou, u které se nebudete nudit.
Obsazení a scénář
Scénář Rudolfa Havlíka a Lucie Korcové mě opravdu bavil a občas mě i překvapoval. Ačkoliv nemiluji akční scény, tak v případě snímku Na horách byly dobře zapracované přímo do příběhu díky zásahům horské služby a vůbec mi nevadily, dokonce jsem se přistihla, že jsem i napnutá, co bude dál. Mile a sympaticky působili právě i záchranáři horské služby. Milým doplňkem byla Veronika Khek Kubařová, přičemž jsem se po zhlédnutí traileru trochu obávala, že jí budu fandit víc než hlavní hrdince, ale nakonec to tak nebylo. Ačkoliv s Orozovičem již romantickou dvojici hráli, zde jejich chemie byla jiná, spíše kolegiální a vlastně skoro až sourozenecká, takže to nerušilo.
Na skutečně malém prostoru zaujal také Jan Dolanský coby náčelník horské služby. Jeho základní charakteristika je rozčilený šéf, co nejde daleko pro ostré slovo, ale i tak se podařilo z něj neudělat karikaturu, ale naopak sympatického chlápka, který mi chvílemi připomínal Luboše z Jak vytrhnout velrybě stoličku.
Spolu se scénářem tak hodnotím skvěle i obsazení, kde nikdo nebyl mimo mísu. Dokonce i Aneta Krejčíková, která mezi mé favoritky obvykle nepatří, dokázala Lucii ztvárnit tak, že jsem jí hodně rozuměla a fandila. Možná je to i tím, že já opravdu hory ráda nemám, takže jsem se dobře dokázala vcítit do její situace. Nutno říct, že Lucie je ale daleko větší dobrodruh než já. Je sice pořádně tvrdohlavá, ovšem především je hodně statečná, což obdivuji. Přesto to není žádná terminátorka, naštěstí se ale v nejtěžších momentech může spolehnout, že se jí zjeví její zesnulý otec Karel. Nejenže má tak Saša Rašilov o něco větší roli, ale hlavně v závěru je pak i velmi důležitým prvkem v ději, zkrátka místo deux ex machina je to taťka ex machina. Ale vlastně mi to ani moc nevadilo.
BRATŘI A SESTRY PODCAST: Prolhaná farářka Žilková, egomaniak Chmela i přešlapy v obsazení
Kolikrát padne slovo hory?
Měla jsem také pocit, že se nás film Na horách snaží malinko a nenápadně poučit o tom, jak by se člověk měl v přírodě chovat a že by se neměl bezhlavě vydávat do potencionálně nebezpečných situací. Několikrát je nám například zopakováno, že je důležité být v horách správně oblečen a obut. Nevyrážet zkrátka na vrcholky hor jen v trenýrkách, kupříkladu. Takové chování je opakově vylíčeno jako nezodpovědné, což je samozřejmě v pořádku, jen mám trochu problém s tím, že se podle mě často v příběhu nezodpovědně zachovali i samotní záchranáři. Jedna věc je asi zapojit „civilistu“ do tréninku vypjatých situací, ale nezdá se mi moc realistické a už vůbec ne bezpečné, aby Lucie figurovala i u skutečného zásahu, ačkoliv třeba pod dohledem profesionála.
To byla taková jediná vada na kráse, kterou jsem ale byla ochotná ignorovat, protože jak se říká – je to jenom film :). Naopak bych ještě vyzdvihla, že nám Na horách nemaluje všechno na růžovo a hory tam nejsou zobrazeny jenom jako pohled na zasněžené kopce v dálce a k tomu slunce a bombardino v ruce. Nejsou ale zobrazeny ani jako zlé mocnosti a strašák, ale zkrátka jako skutečné místo, kde se ovšem musí člověk mít trochu na pozoru, aby se mu nic nestalo.
Pobyt »Na horách« jsem si tak užila víc, než bych sama čekala. Můžu vám do také vřele doporučit, jenom se tedy připravte na to, že ve filmu zazní slovo hory tolikrát, že nepřipadá v úvahu ani chlastací hra, jelikož by to byl hazard ze zdravím. Možná místo panáka zkuste udělat pokaždé dřep. A hned budete fit a připraveni vyrazit i na skutečnou túru.
