Špetka vánočního kouzla i v lednu? Louskáček sní svůj sen v Hybernii
Představení, v němž se potkává dětská nevinnost s elegancí, vánoční atmosférou a vytváří pohádkový sen? To je přece Louskáček!
Polišenská, Nesvačilová a Klus v honbě za mamonem: Jaká je filmová novinka Milion?
Dárek k 80 rokům konzervatoře
Louskáček je natolik známé představení, že o něm podle mě slyšel úplně každý. Včetně těch, kdo balet rádi nemají. Myslím, že sama bych se také k fanouškům baletu nezařadila, dávám totiž přednost příběhům vyprávěným pomocí slov – těm rozumím daleko více než pohybům. Ovšem hudbu Petra Iljiče Čajkovského upřímně miluji, takže v případě Louskáčka jsem zkrátka pokaždé ochotná udělat výjimku a ponořit se do trochu jiného divadelního světa.
Když říkám pokaždé… Shodou okolností už jsem tento titul zhlédla za život dvakrát, a to v obou případech v Divadle Hybernia, ovšem vždy trochu jinak. Poprvé to bylo 12. 12. 2016, kdy jsem zhlédla představení VÁNOČNÍ SEN / THE NUTCRACKER a odcházela jsem nadšená. Po devíti letech se sice leccos z mé paměti vytratilo, ale ten krásný pocit zůstal. Doteď si pamatuji velký vánoční stromek a kolem něj pobíhající malé děti, a především pak jednoho malého blonďatého chlapečka s růžovými tvářičkami, jehož nadšení bylo nakažlivé. Jestli tehdy někdo ukradl celou show pro sebe, byl to právě on.
Ale teď už se pojďme přesunout do současnosti, a to do letošního roku. Opět se podíváme na zoubek… no radši na kloubek jednomu Louskáčkovi, opět to bude plné dětí a znovu se bude jednat o magické datum – tentokrát 11.11. Zkrátka letos Vánoce začaly už o něco dřív, což mi vůbec nevadí, protože právě přípravy na tyto svátky mi pomáhají v boji se splíny z věčné zimní temné oblohy. Již druhý týden v listopadu tedy mise splněna, vánoční atmosféra plně nasáta, a to díky premiéře nového Louskáčka, co vznikl díky spolupráci Hybernie s Taneční konzervatoří hl. m. Prahy. Tato škola navíc slaví 80 let od založení, takže Louskáček je pro ně takovým speciálním dárkem. Jako děti, myši i vojáčci se představili studenti 1. – 3. ročníku konzervatoře a studenti z 5. – 8. ročníku se zase proměnili ve sněhové vločky, zatančili valčík i arabský tanec.
Charismatický záporák
Díky zapojení Taneční konzervatoře tak tentokrát na jevišti byli všichni nejen talentovaní, ale především plní nadšení a vášně pro tanec. Již na první pohled se nejednalo o baleťáky, pro které už je každé představení řehole a rutina. Naopak pro ně byla radost, že mohli vystoupit, což bylo zkrátka v sále cítit. Ta jedinečná energie a radost přinesla ke krásným melodiím ještě přidanou hodnotu, která se odrážela i v potlesku – ten přicházel často velmi spontánně, třeba i v půlce tanečního sóla, zvlášť když prostě stálo za to.
Mně osobně nejvíc učaroval Myší král, ač ho obvykle nemám ráda. Vladislav Chepulia měl ovšem takové charisma, že jsem mu chvíli dokonce v boji proti Louskáčkovi fandila. A báječný byl i v rámci enegického Trepaku (Russian dance), kde mu dělaly společnost ještě Agáta Vohradníková a Ela Zemanová. Nádherný zážitek je samozřejmě tanec sněhových vloček, kde se o sóla postaraly Tatiana Vacíková a Viktorie Zelinová.
Krásnou laskavost v sobě měli představitelé Klárčiných rodičů Emma Vaninetti (zahrála si také Vílu Vánoc) a Adrian Štěrba (objevuje se též jako kouzelník), nepřehlédnutelný byl Klárčin bráška Franz (uvádím jméno dle programu, ač obvykle mívá spíše jméno Fritz) Petr Cimmermann, který působil roztomile a zároveň velmi suverénně. Ostatně působí i v muzikálech, takže zřejmě má už dost zkušeností.
Nahé holky z kalendáře a Hynek Čermák: Pomůžou Maminám s rakovinou
V davu jasně poznáte i malou Klárku, která působí už od začátku elegantně a něžně. Ztvárnila ji Zlata Zhara, přičemž později ji vystřídá Maria Yoshimoto. Ta na mě působila stejným dojmem, díky čemuž pro mě bylo uvěřitelné, že se jedná o stejnou osobu, jen v jiném věku. Stejně tak malý Louskáček Matěj Skočdopole a Louskáček – princ v podání Alberta Schmidtmayera působili sehraně. Také jejich výměna na jevišti proběhla velmi rafinovaně.
Díky choreografiím Jiřího Horáka však dostali prostor zazářit vlastně úplně všichni. Nikdo nebyl slabým článkem, a tak iluze byla zkrátka dokonalá. Také kostýmy (MgA. Oldřich Vojta, DiS., Zuzana Demjan a kostýmní fundus konzervatoře) byly dokonalé, působily nádherně a pohádkově a ani v jeden moment jsem si neřekla, že to někomu nesluší nebo že snad vypadá jinak, než jak bych si představovala. Jako třešinka na dortu pak byl celkový vizuál představení, kdy scéna zůstávala z drtivé většiny prázdná, aby bylo dost prostoru k tanci (z rekvizit si vybavuji pár židliček), ale vzadu vše doplňovaly projekce, o nichž si při odchodu ze sálu skoro každý nadšeně vypravoval. „A jak se tam střídaly ty květiny!“ připomínali si diváci vzájemně. Nejen Klárka tedy propadla do kouzelného vánočního snu s pohádkovým palácem, i my jsme měli možnost do toho přepychu tentokrát nahlédnout. A nechyběl samozřejmě ani masivní vánoční stromeček. Tentokrát sice nebyl skutečný, ale také jen na projekci, o to větší a barevnější ale mohl být.
Myslím si, že právě i díky projekcím se podařilo kouzlo největší – udržet pozornost nejmenších diváků. Jistě je také zaujalo, že děti jsou i součástí představení, každopádně těžko říct, kde jich bylo víc – na jevišti, nebo v hledišti? Snad jen jedna opravdu malá holčička, která už byla od začátku unavená, to vzdala chvíli před koncem, ale jinak věřím, že to pro všechny malé diváky byl jedinečný zážitek. Vždyť se sem tam ozvalo i nějaké to překvapené „jééé“. Ostatně i Hybernia, která aktuálně Louskáčka na programu nabízí zase až po novém roce, má u titulu uveden štítek „pro rodiny“. Souhlasím, myslím si, že pokud chcete vaše potomky nadchnout pro Čajkovského, tohle je skvělá příležitost. A nebo, až vám v lednu dojde, že Vánoce utekly až příliš rychle, můžete si ještě jednu malou dávku díky Louskáčkovi dopřát :).
