Čas truchlení není jen o ztrátě
Listopad je za dveřmi. Denní světlo se mílovými kroky krátí a tma dopadá nejen do našich vnějších světů. Mlhy, ponuré šero, plískanice a ztichlá krajina nás vybízí k tomu, abychom se zastavili, ponořili do sebe samých a vzpomínali, co vše končící rok přinesl. S blížícím se Dnem památky zesnulých však pro mnohé nastává i nelehké období smutku.
Autorka: Marcela Strážnická
Vzpomínky na milované se stávají více intenzivními, emoce se vracejí, psychická stabilita kolísá. Také naše kolektivní vědomí v těchto dnech vytváří prostor pro smutek. Truchlení je přirozenou součástí života, nejde o žádný druh selhání. Je dobré si uvědomit, že je to tak v pořádku. Dušičkové období plní svůj účel a otevírá téma smrti a ztráty. Nejen v rovině fyzické, ale i v té symbolické. Může jít o partnerské rozchody, pracovní změny nebo třeba opuštění starých a neužitečných verzí nás samotných. V terapeutické praxi se často připomíná i skutečnost, že truchlení obvykle není stálý proces, ale vrací se ve vlnách. Každý člověk má své tempo a neexistuje příručka pro správný způsob truchlení. Vše je v pořádku. Nic není špatně. Co je pro nás dobré – uvědomit si, že konkrétní emoce je jen energie, která projde tělem a zase odezní. Důležité je dát emocím prostor, dovolit si je pustit a prožít naplno. Pokud si totiž dovolíme zůstat ve středu své bolesti a smutku, vyplakat se, očistit se od pocitů, které nás provázejí v procesu truchlení, dostaví se úleva.
Kde bydlí zapomnětlivý rybář Vydra? Natáčecí místo z Polabí je dávno součástí Prahy
Dnešní době dominuje snaha o rychlé překonání a potlačení bolesti, ale hojivý proces často nastane až ve chvíli, kdy si dovolíme cítit. K truchlení nepatří jen bolest a smutek, ale i výčitky nebo pocity zrady a vzteku pramenící z osamělosti. Také tyto stavy je třeba přijmout, uvědomit si je a pracovat s nimi. Truchlení není o slabosti, naopak je o velké odvaze. O tom, kolik kuráže vyžaduje zůstat uprostřed prázdna. A to tak dlouho, dokud se v něm nezačne rodit nový smysl. Na to však nikdo nemusí být sám. Není náhodou, že právě ztráta blízkých bývá častým impulzem k vyhledání podpory pomáhajících odborníků. Truchlící přicházejí jak kvůli bolesti ze ztráty, tak s pocitem, že se neumí vrátit zpět do běžného života. Právě tehdy hovoříme o takzvaném komplikovaném truchlení – když ztráta zůstává živá i po dlouhé době a člověk v ní uvízne. V takovém případě pomáhá především rozhovor, vedené vzpomínky, rituály, nebo jen bezpečný prostor, kde se projevy smutku nemusí skrývat.
V procesu truchlení je důležité nezapomínat na sebe. Smutek se léčí pomalu, skrze malou každodenní laskavost – dobrý čaj, meditaci, dotek přírody, klidný spánek. Právě tyto
drobnosti pomáhají znovu se ukotvit v přítomném okamžiku a cítit, že jsme stále tady. Stejně tak je v pořádku posedět u zapálené svíčky nad fotkami s blízkými. Zavzpomínat s vděčností na to dobré a to ostatní nechat jít. A pokud se to nedaří, otevřít se pomoci terapeuta nebo jiného odborníka se specializací na truchlení a ztrátu. Dušičky nám připomínají, že vědomí naší smrtelnosti má svůj význam. Když dovolíme smutku promluvit, v srdci se brzy uvolní i místo pro radost.
O autorce
Terapeutka a zdravotní sestra Marcela Strážnická (*1967) se věnuje různým metodám alternativní medicíny již téměř 20 let. Je certifikovanou terapeutkou metody Cesta, pracovala v nemocnici Ostrov nebo na rehabilitační klinice ve Švýcarsku. Nyní pečuje o nemocné a potřebné ve službě zdravotní domácí péče. Vztahy, nepříznivé životní situace, nemoc, umírání, smrt a truchlení. To jsou hlavní témata, na která se Marcela Strážnická specializuje při své vlastní terapeutické praxi. Více o aktivitách Marcely Strážnické lze nalézt na: https://www.marcelastraznicka.cz/
