Královna podzimního lesa – čirůvka fialová! Jak ji poznáme a co z ní uvařit?

Čirůvka fialová, často opomíjená podzimní houba. Přitom je naprosto nezaměnitelná, chuťově výborná a všestranně použitelná. Jak ji poznáte? Kde ji najdete? A co si z ní uvařit?

Čirůvka fialová je typicky podzimní houba. Jak už její název napovídá, její typickou barvou je fialová, která je dominantní na noze a v lupenech, povrch klobouku se pak pohybuje od fialové přes šedofialovou až do béžovo-hnědé a to v závislosti na prostředí a stáří. Klobouky jsou 5-15cm široké, v mládí sklenuté (půlkulaté), později až skoro rovné s hrbolkem ve středu. Pokožka je hladká, lesklá, při vlhku lehce lepkavá. Okraj klobouku má pak čirůvka zahnutý dovnitř, u starších plodnic dost výrazně zvlněný. Fialové lupeny jsou nízké a husté, od nohy oddělené. Noha je poté válcovitá, do 10cm vysoká, fialová, pokrytá bílými vlákny a u země rozšířená do tvaru kyje. Voní velmi výrazně, houbově, lehce moučně.

Oblíbené minikino v Mladé Boleslavi je zpět. Kdy se stavit

Čirůvky rostou v téměř všech lesích od října do prosince, při teplejším počasí se dají nalézt i o Vánocích. Vyhledávají humusné a na živiny bohaté stanoviště, tedy různé prohlubně se spadaným listím nebo jehličím, příkopy nebo hustší porosty, parky a sady . Většinou se vyskytují ve skupinách nebo kruzích. Rády se vážou na buky, duby a smrky. Záměna v podstatě není možná. Fialové druhy pavučinců mají na noze a v lupenech výrazné rezavé stopy a plstnatý povrch klobouku (jako semišové boty). Jedlá lakovka ametystová je podstatně drobnější a výrazněji tmavěji fialová. Taktéž jedlá čirůvka dvoubarvá roste v trávě a fialovou má pouze nohu, kloubouk a lupeny jsou krémové. Čirůvka špinavá je drobnější a všechny její barvy jsou tónované šedou, navíc ji nalezneme na hrázích rybníků, v alejích a na okrajích cest, je ale taktéž jedlá a chutná stejně, jako čirůvka fialová.

ORDINACE PODCAST: Kráťův stihomam a Pšeničkovy hned DVĚ příšerné matky

Čirůvka fialová patří mezi aromatická a velmi výrazné houby. Její chuť je výrazně nasládle kořeněná, takže se nehodí do směsí s ostatními houbami. Sama je za syrova lehce jedovatá, rozkládá červené krvinky, takže by její tepelná úprava měla trvat nejméně 20 minut. Skvěle se hodí k pečeným masům, do polévek nebo i do jednodruhové smaženice (zde ale pozor na délku tepelné úpravy).

Kuřecí prsa s čirůvkovou omáčkou

Na přípravu tohoto skvělého jídla budeme potřebovat:

• 4 celá kuřecí prsa
• 10 středních čirůvek fialových
• 100g sýru niva
• 1 kelímek smetany na vaření
• sůl, pepř
• máslo nebo olej

Čirůvky najemno podrtíme v sekáčku. V hrnci si rozpustíme máslo nebo rozehřejeme olej, na němž osmahneme rozmělněné houby. Tyto pak zalijeme vodou a necháme povařit, optimálně alespoň 20 minut. Vodu je však potřeba téměř vyvařit, houby musí zůstat vlhké. Do hrnce poté nadrolíme nivu, necháme ji lehce rozpustit a za stálého míchání zalijeme smetanou a krátce povaříme. Omáčku nijak nesolíme ani neochucujeme, chuť jí dají pouze čirůvky a slanost niva. Kuřecí prsa opláchneme a pěstí lehce naklepeme. Nepoužíváme paličku, poškodili bychom texturu masa. Maso osolíme, opepříme a položíme na rozpálenou pánev, na níž jsme předtím rozpustili kousek másla nebo rozehřáli olej. Prsa rychle orestujeme z obou stran, lehce podlijeme vodou a necháme 5 minut dusit. Tím docílíme, aby maso bylo uvnitř krásně růžové a šťavnaté. Po odklopení ještě necháme téměř vyvařit vodu, aby nám vznikla šťávička. Servírujeme spolu s vařenou rýží nebo těstovinami, část přílohy a část masa zalijeme houbovou omáčkou.

Související obrázky: