Tipy seriálového maniaka: 2+1 názor na novinky ČT i Novy
Na úvod bych jen chtěla říct, že se nepovažuji za žádného recenzenta ani kritika. Jsem jen obyčejný seriálový fanda a leccos už jsem zkrátka odkoukala…. Na seriály se totiž dívám už odmalička. V dětství jsem trávila čas u Flintstoneových, Médi Bédi přes Kutila Tima, Esmeraldu, Divokého anděla, Rodinná pouta a v pubertě jsem se dopracovala k Přátelům a Jak jsem poznal vaši matku. Zhruba někdy v té době jsem, ač milovník (a možná i trochu znalec) českého dabingu, začala vyhledávat na internetu seriály v angličtině. Už jsem taky pamětník, protože si pamatuji, jak jsem musela pokoutně lovit na různých webech a pak strašně dlouho čekat, než se video načetlo či stáhlo do počítače. Kdo tehdy mohl vědět, že za pár let přijde Netflix a všechno bude v podstatě na dosah ruky?
Dnes mám spíše opačný problém – pořád je na co se dívat, v jednom kuse se objevují nové a nové věci a člověk by se musel rozkrájet, aby to všechno stihl. Ne že bych se tedy občas nepokoušela! Někdy mám chuť vyzkoušet nějakou novinku a jindy se naopak vracím k osvědčeným kouskům, jen už je třeba zkouším zase v jiném jazyce, abych to lenošení mohla brát alespoň jako samostudium. Třeba nedávno jsem se vrátila k dnes již kultovním Gilmorovým děvčatům, ovšem v italském dabingu. A když jsem si zvykla na vražedné tempo jejich konverzací, už jsem se nemohla odtrhnout. Musela jsem je prostě nutně dokoukat, přičemž mezitím se opět vyrojila spousta novinek. Ať již v televizi, či na internetu.
Dnes tak přináším tipy na dva projekty, které mě skutečně zaujaly. A jako bonus ještě jedno dílo, co mi naopak zatím vůbec nic neříká…
Podezření (3 díly), ČT + iVysílání
Česká televize v posledních letech hodně investuje do nových projektů a daří se jí. Úspěchy a chválu sklidila díly historickým dílům typu Marie Terezie či Božena, já osobně jsem naprosto hltala Kukačky, které navíc přišly v době covidové, kdy nebyla otevřená divadla, a tak mě po dlouhé době přiměly opravdu „po staru“ pravidelně zasednout k obrazovce a netrpělivě čekat, až budou „nastavovat zrcadlo“.
Dalším želízkem v ohni je pak třídílná série Podezření, v níž v hlavní roli zdravotní sestry Hany, obviněné z vraždy pacientky, exceluje Klára Melíšková. ČT seriál vysílá v neděli v hlavní vysílací čas a finální díl tohoto „triptychu“ nás čeká právě 27. března. Já se ale přiznám, že jsem zatím sledovala spíše na iVysílání.
Detaily z příběhu už prozrazovat nebudu, ale jen podotknu, že inspiraci si tvůrci vzali především z notoricky známé kauzy zdravotní sestry z rumburské nemocnice. Tento případ plnil ve své době titulní strany novin, ovšem také dost proměnil samotné postupy médií do budoucna a jejich přístup k podobným případům. Zde můžeme věc sledovat zase z druhé strany – vidíme, jak Hanin život ono podezření ovlivňuje a ztěžuje, stejně jako nevyžádaná pozornost novinářů.
Možná právě proto, že se seriálové dění skutečnosti velmi podobá, mě (a jistě i další diváky) nejvíce zajímá, zda se i závěr ponese ve stejném duchu, nebo se od reality odchýlí. Já osobně jsem zvědavá moc.
Na Podezření oceňuji především scénář (Štěpán Hulík, režie Michal Blaško) a způsob, jakým je příběh vystavěn. Nenazvala bych seriál thrillerem, ale i tak si člověk leckdy okusuje prsty a čeká, co bude dál. Vše navíc působí velmi autenticky, na čemž mají zásluhu též skvělé herecké výkony všech zúčastněných. Kromě Melíškové, která ukázala naprosto jinou tvář (herecky i fyzicky), než třeba ve Vlastnících či Dabing Street, bych vypíchla představitelku její dcery – Denisu Barešovou. V menší roli jejího přítele mě baví Jan Nedbal a tzv. sázky na jistotu jsou v Podezření i Miroslav Hanuš coby právní zástupce Hany a Ivan Trojan v roli lékaře, který na mě zatím působí dost tajemným dojmem. Sama si nejsem jistá, zda se z něj vyklube dobrák či záporák. Ostatně, možná že není jen černý, nebo bílý, podobně jako hlavní hrdinka. Ani její vykreslení není zcela jednoznačné, což je možná dobře – pokud by z ní tvůrci udělali světici či zrůdu, nebylo by co řešit. Takhle si ale chvílí říkáte – udělala to? Udělala, určitě. A jindy zase – Rozhodně to neudělala… Zkrátka jste jako na trní, což je někdy vlastně docela příjemné… aspoň u seriálů jistě. V životě už to asi taková výhra není.
Chlap (celkově asi 16 dílů) – TV Nova + Voyo
Co se týče komerčních televizí, pořád to na mě jako na nezúčastněného diváka působí, jako by se Nova a Prima přetahovaly jako dvě malé děti. Vznikají stále nové a nové projekty a bohužel musím říct, že některé jsou dost hrozné – a některé jsou dokonce tak strašné, až jsou zkrátka vtipné. Ano, ZOO, koukám na tebe. Ostatně i ta Slunečná, z které se stal fenomén, byla o ničem. 🙂 Také mě štve, že je milion seriálů z lékařského prostředí, jako by se pořád někdo snažil dohnat legendární Ordinaci v růžové zahradě 2, která už ale tak trochu »vyoutovala« sama sebe svým stěhováním na Voyo a poslední dobou i dost zvláštními změnami ve stylu vyprávění. Kdybych měla rozebírat Ordinaci podrobněji, byli bychom tady ale dlouho, takže jdeme dál… Stejně tak asi nikdy nepochopím logiku za tím, proč z Modrého kódu dělat slaďárničku Sestřičky a pak vojenskou přehlídku 1. Mise. Jediné štěstí, že Mise, které se nepovedlo načasování (vzhledem k válce na Ukrajině), by podle nejnovějších informací měla brzo skončit. Tak snad už se konečně z Rubavy pohneme někam dál…
Doktořina tedy „čpí“ i z Chlapa, ale musím říct, že v tomhle případě mi to vlastně vůbec nevadí. Když jsem poprvé slyšela, o čem má seriál být, docela mě to zaujalo, i když jsem se trochu obávala… Takže začnu tedy slabinami seriálu, respektive možná spíše předsudky, s nimiž jsem se začala dívat.
Přece jen – lékař, kterému zranění změní celý život? Sakryš, to je Dr. House, ne? To už tady přece bylo. Navíc v hlavní roli Slovák Tomáš Maštalír, který už si v minulosti zahrál Dr. Ludskeho, což byl taky takový slabší odvar House. Nehledě na to, že budova nemocnice mi zvenku silně připomíná špitál z již pozapomenuté Anatomie života. Takže slovenský House v půjčené nemocnici s lékaři z Ordinace a Sestřiček (k tomu se ještě dostanu později)? Moc originálně to tedy neznělo.
Naštěstí se ale seriál, který je ve skutečnosti adaptací italského seriálu DOC – Nelle tue mani, pustil trochu jiným směrem. Hlavní hrdina Ondřej Frank přijde o část vzpomínek a zapomene tak posledních 12 let života. Neví, že se mezitím stihl stát primářem i rozvést, nepamatuje si žádné radosti ani strasti z tohoto období. Na oddělení, kterému šéfoval, se nyní ocitá sám jako pacient a snaží se s novým údělem popasovat a zvyknout si i třeba na moderní technologii, včetně chytrých telefonů a tabletů (což leckdy vyvolává vtipné momenty). Na rozdíl od House je to ale sympaťák. Dokáže být také jízlivý a protivný, což nám v druhé epizodě vysvětlují tím, že poškození mozku oslabilo jeho zábrany, ale já bych spíše řekla, že se tak prostě jen vyrovnává s těžkou situací. Na pacienty ale po úrazu hubatý není a naopak tvrdí, že je potřeba se s nimi často spřátelit, aby je mohl uzdravit. V prvním díle mě vlastně až trochu zarazilo, jak moc byl hodný na jednoho dětského pacienta. Teprve posléze se dozvídáme něco z Ondřejovy minulosti, co nám ten moment pak zpětně osvětlí. Dokonce to působí až dojemně.
Zatím jsme na televizi Nova, která Chlapa vysílá každý čtvrtek večer, mohli vidět 3 díly, přičemž na Voyu nyní najdete o jeden více. Já se přiznám, že jsem trochu pozadu a zatím jsem zhlédla první 2 díly, z nichž mě oba velmi bavily, ač byl každý trochu jiný. První díl byl podle mého názoru na poměry klasického českého diváka trochu náročný – především tím, že jsme v ději několikrát skočili v čase. Pro mě to bylo přehledné a docela zajímavé, ale někoho by to přece jen mohlo zmást a vykolejit. Také mi připadalo, že první díl by mohl klidně figurovat sám o sobě jako televizní film. Už jen kvůli tomu mě zajímalo, jak se bude příběh dál vyvíjet a zda se bude pořád jednat o poměrně neotřelé vyprávění s diagnostikou na pozadí, nebo se časem děj rozplizne do vytracena, jak už to tak u seriálů občas bývá. Druhý díl už se přece jen kolem medicíny jako takové točil o něco víc, ale laťku nastavenou prvním dílem, si v mých očích udržel.
Scénář zatím vypadá opravdu slibně a pochválit musím také obsazení. I když mě tedy zezačátku pobavilo, že část obsazení Chlap posbíral z jiných seriálů, jak jsem naznačovala– takže na oddělení slouží „Lukáš Hartman“ ze Sestřiček, tedy (opět!) Jan Nedbal, ale též „Marika“ i „Vojta Kratochvíl“ z Ordinace alias Andrea Růžičková a Ivan Lupták. V případě Luptáka mu pak do karet moc nehraje, že i zde hraje podobný typ role – šmudlu, co je zamilovaný do kolegyně, která má oči pro jiného. Nedbal na rozdíl od Sestřiček alespoň povýšil – ze zdravotního bratra na mladého medika.
Nejen on je pojítkem Chlapa a již zmíněného Podezření. Opět se zde setkáváme též s Denisou Barešovou, která ztvárňuje dceru hlavního hrdiny. Dříve si televize dost hlídaly, koho kam obsazují a dávaly pozor, aby se „jejich hvězdy“ neobjevovaly u konkurence. Pořád si pamatuji, jak dramaticky probíhal přechod Dany Morávkové z primáckých Rodinných pout do novácké Ordinace. Dnes už to působí trochu úsměvně, jelikož dnes se už nic takového absolutně nedodržuje a možná že se to ani už nedá ohlídat, když vezmu v potaz, kolik nových věcí neustále vzniká a jak si televize seriály předtáčí a nasazují si je dle nějakých svých tajných plánů… Přiznám se, že je to občas pro mě už trochu otravné, když se některé tváře opakují pořád dokola, ovšem Denise Barešové a Janu Nedbalovi to ráda odpustím, už jen proto, že jsou zkrátka dobří. Zazářili spolu nedávno i v rozhlasovém seriálu Rozchod, který mě také velmi bavil. U Nedbala jsem ráda, že se od dob Sestřiček v něčem posunul a zlepšil. A Barešová mě zkrátka dostává… V Chlapovi mi stačil vlastně jediný její pohled a přesně jsem věděla, co prožívá. Div mě nerozplakala, takže smekám.
Nechci vynechat ani skvělou Jitku Ježkovou, která ztvárňuje Frankovu exmanželku. Mám radost, že tato skvělá dabérka dostala také jednou roli, kde není JEN slyšet, ale i vidět. Nedivím se hlavnímu hrdinovi, že ji pořád miluje, a moc se těším, jak se bude její příběh vyvíjet dál. Jako bonus pak hodnotím i obsazení dalšího majitele krásného hlasu – Jiřího Dvořáka, navíc do role záporné. Zdá se mi, že si takovou úlohu, jindy představitel dobráků, docela užívá.
Národní házená (celkově 8 dílů) – Voyo
Čerstvou novinkou na placeném portálu Voyo je pak seriál Národní házená podle scénáře Michala Suchánka, pod režijní taktovkou Vladimíra Skórky (spolu se Suchánkem). Jelikož Skórka stojí za oblíbeným počinem sKORO NA mizině, čekala jsem asi „něco víc“, alespoň co se humoru týče. Věřila jsem ve vtipnou podívanou, ale bohužel první díl mě zatím vůbec neoslovil. Ubíhal podle mě dost pomalu, příběh se vlastně během půlhodinového dílu ani moc neposunul, takže nezbývá doufat, že se jednalo jen o pomalý start kvůli představení jednotlivých hlavních postav, a dílko se třeba ještě rozjede.
Zatím v Národní házené vidím hlavně nepovedený pokus zopakovat úspěch Okresního přeboru. Místo fotbalu házená. Stejně tak obsazení se mi v tomhle případě zdálo dost předvídatelné – Suchánek jako vulgární vztekloun, Martin Pechlát jako „mimoň“, podobně jako ve filmových Účastnících zájezdu, Václav Neužil po Zátopkovi opět sportovcem, jen tentokrát víc vlasatým a vousatým. No, řekněte sami, neviděli jste je už všechny v podobných rolích jinde?
Navíc postav je ještě mnohem více a každý má nějakou podivnou přezdívku, takže já už jsem se v tom trochu ztrácela. Neužil je například „Pučma“, protože si často půjčuje. Nejen peníze, ale i cigarety a oheň a kdoví, co ještě. Bydlí s maminkou v podání Jitky Sedláčkové, přičemž já bych takového synka asi na jejím místě zabila. Pokud vám hulvátství připadá vtipné, možná seriál oceníte spíš než já.
Já jsem ocenila obsazení Petra Vrška, který je mi sympatický, ať už hraje cokoliv. V dalších dílech má pak tým herců doplnit také Jiří Langmajer, takže jsem zvědavá, zda i on dostane roli opět ve své škatulce – seladon a svůdník.
Nejvíc jsem se asi smála ve scéně, v níž Suchánek s Neužilem jedou autem celou cestu na zpátečku. Roztomile pak působí Pechlátova nešikovnost v oblasti počítačů a jeho věčné záměny technických slovíček. Asi jenom on zvládne pouhým použitím tiskárny „zavířit“, tedy zavirovat, celou školu. Moc mě ale nezajímala moudra typu „kdyby si Čeči nevymýšleli vlastní pravidla, mohli jsme být už třeba i na olympiádě“. Také bylo podle mě v prvním díle extrémně mnoho vulgarismů. Nejsem v tomto směru žádná citlivka, ale čeho je moc, toho je příliš. Přitom i Podezření, kterému jsem se věnovala na začátku, nejde pro ostré slovo daleko, ale tam jsme na to upozorněni varováním hned ze začátku pořadu. Navíc tam sprostá slova mají svůj význam, aby naznačily vážnost či vyhrocenost určité situace. Ovšem v »Házené« to na mě spíše působí, jako by bylo sprosté slovo jakýmsi signálem pro diváka, že se má zasmát. U mě to zatím nezabralo… tak třeba příště, pokud tedy vůbec ve sledování budu pokračovat.
