Remundová v blázinci, cesta časem i špetka magie: Jaké je kouzelné představení Saxana?
Dexempo krumplex, táta netopýr, mít rád znázorněno pomocí hrníčku a talířku. Takto známe film Václava Vorlíčka Dívka na koštěti. Vše zmíněné a ještě leccos navíc pak nalezneme i v divadelní verzi, kterou od roku 2019 pod názvem Saxana uvádí Studio DVA.
Nadšené děti
Režisér Šimon Caban, který se postaral i o přepracování do divadelní podoby a také o scénu, příběh trochu pozměnil, přičemž první polovina představení se své předlohy drží poměrně věrným způsobem až na pár odchylek a lehkých nelogičností, co ale dětskému divákovi vadit nebudou. Naopak některé změny pro ně budou aktualizačním prvkem, co jim pomůže se do kouzelného světa víc ponořit a příběh lépe pochopit a prožívat víc do hloubky. Druhá polovina, až na samotný závěr, je už tedy úplně něco jiného, než na co jsme z televize zvyklí. Představení se zde maximálně přibližuje mladé generaci a vlastně i dnešní době, i když je to tedy přestřelené, a takto zkrátka působí spíše jako nějaký alternativní vesmír.
Můžu vám ale zaručit, že děti budou nadšené, sama jsem jich v divadle pár potkala. Přímo v sále seděly a nedutaly, ovšem přestávka odtajnila jejich skutečné emoce. „Baví mě to strašně moc, ani ta hodina mi nepřišla jako hodna,“ povídal překotně jeden chlapeček o pauze. Představení pak v celé své kráse trvá podle programu 2 hodiny a 10 minut včetně přestávky. A nutno říct, že první půlka je delší než druhá, takže je opravdu vypovídající, že jsme se nenudili ani minutku.
„Ta bláznivá paní byla skvělá,“ zaslechla jsem ještě jeden dětský hlásek a naprosto jsem s ním souhlasila. Nikdy v životě bych nevěřila, že se mi bude někdo v roli pacientky blázince líbit srovnatelně s filmovou představitelkou Helenou Růžičkovou. Ale povedlo se, Sabina Remundová (kterou milujeme především v Kukačkách, že? :)) tu dostala o malinko větší prostor, a tak se pořádně vyřádila. Hlášku s kuličkami mám sice raději ve filmu, ale tam je to spíše textem ve scénáři, než samotným výkonem. U paní Remundové jsem umírala smíchy především poté, co si Honza přál pusu, ale také v momentě, kdy se jí splnilo přání ohledně svačiny. Jaké divy se dají udělat s jednou docela nevinnou potravinou, to byste nevěřili :D.
Tanec, koktejly, odvaha a otevřenost v jednom kufru: Anna Polívková ovládne Studio DVA
Magie a zjednodušení
Když už jsme mimochodem u této scény, nemůžu se nepozastavit nad kouzelnými triky. Právě zde totiž vidíme Honzovu hlavu na nočním stolečku. Holt někdo, když se zamiluje, ztrácí hlavu, on pro změnu vytratil tělíčko. Geniální trik už ve filmu, na divadle jsme dostali vlastně takový upgrade, takže kdyby Honza chtěl, mohl by se účastnit i tanečního čísla :D. A to stále s nočním stolkem místo těla. Musím smeknout a zatleskat i všem, kdo se podíleli na různých kouzlech a efektech v představení (Roman Štabrňák, Pavel Dolejška). Některé triky mě opravdu nadchly. Je logické, že bez filmových kouzel byly proměny ve zvířata a zpět mnohem náročnější a asi ne vždy to vyjde perfektně. I tak je to ale skutečně skvělá podívaná a občas zůstanete koukat s pusou otevřenou dokořán.
Geniální byla také scéna, kterou, jak už jsem zmiňovala, měl na starosti Šimon Caban. Čarodějnická třída, třída ve světě lidí, pokoj Honzy Bláhy, chodba v domě (i s výtahem), nemocnice a ještě něco navíc, vše vyladěné do detailů a stylizováno do 70. let. Tedy samozřejmě až na tu druhou polovinu, kde toho asi nejvíce odehrály projekce Petra Hlouška. Ten už měl, co se časového rozpětí týče, rozhodně volnější ruku :).
Stejně tak, jako musely být některé triky upraveny, došlo také k jistému zjednodušení tím, že byly zredukovány postavy. Většina herců, snad jen kromě představitelů hlavní dvojice, ztvárňují víc postav. Jak už jsem zmiňovala, paní Remundovou jsme potkali v blázinci, jinak nás ale také bavila coby paní školnice. Roztomile se smála, když šla do třídy hledat Saxanu – dívku, nebo slepici. A stejně jako ve filmu, se do ní zakouká Saxanin průvodce ze světa pohádek, školník – ve filmu to byl Vladimír Menšík, na divadle Roman Štabrňák. Roli pojal trochu jinak, byl to takový správně zpruzený zaměstnanec ve školství, i když v tom kouzelném. Jakmile ale doputuje do světa lidí, už s paní školnicí roztomile tokají. Dokonce dojde i na jejich společný taneček.
Bulvár a Beckham bez balónu. Nová komedie boduje ve Studiu DVA
Hvězdné obsazení
Další změnou je to, že divadelní Honza už nemá maminku. Dává tak ještě větší smysl, že má s tatínkem vřelý vztah a bojí se o něj. Vtipné je, že jak roli Honzova tatínka, pana Bláhy, tak i netopýra, tedy pana otce od Saxany, ztvárnil stejný herec, a to Vilém Udatný. Určitě ho znáte z pohádek a jeho hlas zase z dabingu, každopádně i tak byste možná nemuseli poznat, že ho na jevišti uvidíte ve dvou rolích. Je to tím, že coby netopýr, visí většinu času hlavou dolů. Řekněme si to upřímně, netopýr není nejlepší rodič, ale řekla bych, že dělá vše, co může. Tatínek Bláha si vás pak získá okamžitě. Ostatně, slabost pro něj očividně má i paní učitelka (ano, ta s těmi dlouhými zuby :D), která zde, na rozdíl od filmu také nemá muže. Jako velmi sympatickou dámu ji zahrála Ivana Chýlková, kterou jsme do minulé neděle měli možnost vídat také ve StarDance.
Paní Chýlkovou jsem obdivovala už jen za to, že musela přežít ten atypický chrup. Přesto jí bylo vždy perfektně rozumět. Musím ale ještě dodat, že rozhodně jí to o moc víc sluší v její druhé roli – rovněž učitelské. Ve světě pohádek zase učí Saxanu a její spolužačky a místo zubů ji „zdobí“ dlouhé pařátky místo rukou. A jakmile spatří mladého a pěkného prince, neudrží se a hned je kolem něj omotá, aby jí neutekl.
Na jevišti se Ivana setkává také se svým skutečným životním partnerem, Janem Krausem. V kouzelnické škole je ředitelem, který má trochu víc rukou, než by člověk čekal. Už jen díky tomu si vysloužil první potlesk diváků. Dále bavil tím, že pletl Saxaně jméno, a to vyloženě „freudovsky“. Do kolen jsme ale šli především, když jsme ho poprvé potkali ve světě lidí coby dalšího ředitele školy. Tam pro změnu vyfasoval paruku naprosto nepřehlédnutelné barvy. Navíc s patkou, která zřejmě zcela záměrně připomínala jeho filmový účes. Samozřejmě došlo i na drobnou narážku na to, že původně Kraus hrál záporáka Rouska. Ale detaily nebudu prozrazovat.
Dostanu se tím ale k tomu, že na divadle tohoto mladého darebáka představoval Štěpán Benoni. Mám ho zafixovaného spíše z rolí fešáků, milovníků a šprýmařů, a tak mi vlastně byl sympatický i v této vyloženě negativní roli. Myslím si, že divadelní Rousek i jeho dva kumpáni jsou prostě jen pitomí puberťáci, kteří ještě mají i nějakou šanci na nápravu. Líbilo se mi, jakým způsobem byla do děje zakomponována i výška jednotlivých kluků. Je pravda, že Bujnoch a Adámek nemají zase tolik prostoru a zpočátku jen papouškují Rouskovy repliky, ale přece jen si tam jejich představitelé Milan Ligač a především Filip Hořejš najdou chvilky, jak zaperlit a upozornit na sebe.
Love story z chmelové brigády: Starci na chmelu opět ožili na letní scéně
Návrat Saxany
Ve více menších rolí zde vídáme také Petru Koskovou a zbytek ansámblu, co dohromady tvoří také taneční company, navíc ztvárňují i vyloženě netradiční úlohy. Někdo se převtělí v poličku, jiný v hydrant či topení. Zkrátka v Saxaně je kouzelné naprosto vše. Mimochodem, v Honzově pokoji si při první návštěvě dobře prohlédněte i nejvýraznější plakát. Jeden trik nás pak čeká i s ním. Navíc je to další takové drobné pomrknutí na diváka směrem k původnímu filmu.
V samotném závěru pak přichází připomínka největší, a to původní představitelka Saxany, Petra Černocká. Zase s typickou parukou alá Dívka na koštěti a hlavně ve slavném kostýmu podle návrhu Theodora Pištěka. Myslím si, že tohle udělá velkou radost řadě diváků, především těch dospělých. A je skvělé vidět, že paní Černocká si svou nejslavnější roli a její píseň stále užívá.
Já se ale přiznám, že divadelní Saxana v podání Venduly Příhodové (alternací je Berenika Kohoutová), ač je úplně jiná, mi za ty dvě hodinky přirostla k srdci vlastně ještě o něco víc. Bývala bych si proto přála, aby ústřední filmovou melodii zazpívala ona sama. Jakmile se k Petře přidala, bylo to neuvěřitelně energické a rozjeté. A taková byla Vendulka po celou dobu představení. Měla elánu na rozdávání, nevydržela chvíli v klidu, možná malinko Saxana s ADHD, ale mně to bylo sympatické. Myslím, že si tou neposedností jistě získala i řadu dětských diváků. Navíc jí vlastně slušely i ty dredíky na hlavě. Jsem moc ráda, že jsem ji mohla vidět a slyšet, i když bych jí dala víc prostoru pro zpěv, protože má nádherný hlas, což už vím i z jiných představení.
Dobře se také hodila do dvojice s Honzou, jemuž tvář propůjčil Václav Jílek. Byl to takový správňák, trochu skaut (nebo snad pionýr? kdo ví) a byl na něj spoleh. Navíc je vtipné, že Václav Jílek zde hraje žáka základní školy, i když ve skutečnosti je otec od rodiny. Ale stejně mu to vlastně věříte, snad až na to strniště :).
Nová i původní hudba
Zmínila jsem, že Petru Černockou můžeme vidět v původním kostýmu, ale to je výjimka, jinak má Studio DVA samozřejmě kostýmy svoje, a to z dílny Simony Rybákové. Nejvýraznější je asi ten Saxanin – především díky pavučinovému dekoltu. Celkově ty kouzelnické rozhodně nepřehlédnete. A ve světě lidí pak zase vládne móda 70. let, někdy možná trochu posunutá někam jinam. Nenašel se žádný kostým, který by mě rušil, nebo mi připadal nevhodný pro danou postavu.
Jelikož je Saxana hudebním příběhem, nechybí nám tam ani písničky a taneční čísla. Stěžejní je samozřejmě již zmíněná filmová melodie, kterou složil Angelo Michajlov a text k ní napsal Pavel Kopta. Další písničky pak pochází z pera Davida Solaře (hudba) a Jana Fischera (texty). Asi nejvýraznější z nich je skladba, která řeší, co znamená Mít rád.
Pokud máte rádi Dívku na koštěti a zvládnete ji i s nějakou tou změnou, určitě si představení Saxana ve Studiu DVA nenechte ujít, ideálně můžete vyrazit s celou rodinou a dětem tak nenásilnou formou představit něco, na čem jste možná sami vyrůstali. Jak se můžeme dočíst na webu divadla, inscenace je doporučena divákům od 7 let. Také se tam dozvíte o různých slevách. Nejbližší termín představení je pak v listopadu, konkrétně v neděli 12. listopadu. A v novém roce pak nechybí sobotní termíny v únoru či v březnu. Přejeme kouzelný zážitek!
