Love story z chmelové brigády: Starci na chmelu opět ožili na letní scéně
Myslím si, že film Starci na chmelu z roku 1964, kde si hlavní role zahráli Vladimír Pucholt a Ivana Pavlová, asi nemusím nijak blíže představovat. Ovšem já sama jsem ho vlastně nikdy neviděla a co se týče jeho slavných hudebních čísel, dostala se ke mně snad jen nejznámější píseň Den je krásný. Před pár lety, konkrétně v roce 2019, ovšem Studio DVA přišlo s nápadem tento příběh oživit a Starci na chmelu jsou od té doby již stálicí jejich letních scén. Já sama jsem toto představení viděla před časem již dvakrát, jednou na Tvrzi v Divicích a jednou na Letní scéně na Vyšehradě.
Představení Pusťte mě ven! na letní scéně aneb Dvě hodiny s Janžurovou na terase
Brigáda za všechny prachy
Letos jsem se rozhodla se na Vyšehrad vrátit, takže vás tam mohu také pozvat. Za těch pár let tam došlo k pár změnám v obsazení, a tak jsem si myslela, že budu moci srovnávat různé alternace. Ovšem to se nestalo, zatím vždy jsem v hlavních rolích Hanky a Filipa viděla Bereniku Kohoutovou (alternací je Petra Kosková) a Ivana Luptáka (toho doplňuje Peter Pecha). Ona je jemně přidrzlá, ale vlastně i sympatická. On je trochu cvok, zmatkář, ale romantik až za hrob. Ukažte mi dámu, která by odolala jeho veršování…
A ačkoliv už se ani jeden z představitelů rozhodně nemusí v reálu bát vyhazovu ze školy, mají v sobě dostatek mladické energie, že jim těch sedmnáct let zkrátka věříte. To samé mohu říct i o všech představitelích jejich spolužáků – to jsou často pořádná čísla, a tak nemáte problém uvěřit, že jste se skutečně ocitli někde na chmelové brigádě. Teprve třetí návštěva tohoto díla ve mně ale vyvolala otázku – dá se tomu v dnešní době vůbec říkat brigáda? Dostávaly ty děti vůbec nějaké všimné za to, že tam pracovaly? V ději se mluví jen o odměně pro nejlepšího sběrače, původně jen o diplomu, nakonec se sázky trochu zvednou, ale stejně mi to připadá tak nějak málo.
Asi se tedy není čemu divit, že se omladina bouří. Nejenže se tedy podle mě s prací moc nepřetrhnou, co tak můžeme na jevišti vidět, ale vadí jim nedůstojné společné spaní na žíněnkách i to, že ani stolování nemá úroveň. Hanka „manifestačně“ bojuje za to, že by stačilo se trochu upravit… a hned by všechno vypadalo jinak. Filip si zase najde ke spánku daleko pohodlnější koutek a ještě si ho vyzdobí různými vypůjčenými předměty družstva. Když to Hanka zjistí, nastěhuje se k němu také. Ovšem ve vší počestnosti… zatím.
Jak to bude s jejich mladou láskou, na kterou zkrátka neplatí žádné jízdní řády? A poradí si s různými překážkami, včetně nepochopení dospělých včele s profesorkou „Ámosou“ (Zlata Adamovská)? Navíc v cestě jim stojí i záporák Honza. Na webu Studia DVA se dočtete, že se v této roli alternují Jan Meduna a Petr Ryšavý, přičemž já zatím vždy měla možnost vidět pouze prvního z nich. Při této mé nejnovější návštěvě se ovšem předvedla i understudy – tou byl Lukáš Adam, který jinak hraje jednoho z kumpánů Honzy. Řeknu rovnou, že Jan Meduna mě v této roli uchvátil a zaujal – je to vyloženě bídák, kterému rozhodně fandit nebudete, ale přesto z něj nespustíte oči. Lukáš Adam oproti němu nebyl tak výrazný, ale zase jsem ho vlastně víc chápala jako obyčejného kluka, co teprve chodí do školy. Ano, je to vyčůránek, kterému se bude dobře dařit za každého režimu, protože zkrátka ví, komu pochlebovat. Ale možná jen jednoduše závidí Hance a Filipovi, což je vlastně pochopitelné.
Humor i nadčasová romantika
Příběh se, alespoň podle toho, co vím, drží věrně filmové předlohy, ovšem nabízí již modernější pohled a možná i více humoru. Minimálně jeden vtípek z úst předsedy družstva (alternují se zde Oldřich Navrátil a Josef Carda, přičemž zmíněnou hlášku podle mě říká jen první z nich), je vyloženě namířený proti komunismu, což by si prostě nikdo v 60. letech otevřeně dovolit nemohl. Malinko se tu nastavuje minulému režimu zrcadlo, ale není na to kladen důraz. Zajímavé jsou i zvukové nahrávky, které doplňují atmosféru představení a vyplňují prázdné momenty, kdy je třeba například přestavět scénu. Znělka, která nás vrátí v čase o pár dekád zpět, pak následuje jakási anketa, v níž mladé slečny řeší, zda přijít či nepřijít s chlapcem o panenství. Tak, pokud má motorku, tak proč ne, že? 🙂
Stěžejní je ale v tomto díle romantická linka. A myslím, že je to tak správně. Ostatně, když si odmyslíte chmelovou brigádu, romance mezi Hankou a Filipem se klidně mohla odehrát i v jiné době, třeba i dnes. „Ten příběh, který uvidíte, ten mohlo prožít vaše dítě. A nikoli jen na chmelu,“ zazní nám ostatně hned v úvodu představení z úst trojice kytaristů. Ti nás v rámci krátkých hudebních čísel provázejí celým příběhem a jsou tak jakýmisi vypravěči. Navíc jim to v černých úborech a s černými slunečními brýlemi zkrátka zatraceně sluší. Naposledy se jednalo konkrétně o trojici ve složení Kryštof Mende, Pavel Režný a Peter Strenáčik.
Muzikáloví Starci na chmelu by se ale neobešli ani bez vedlejších rolí – skvělá je například postava Božky, trochu otravné Hančiny kamarádky. Skvěle ji ztvárňují Vendula Příhodová a Andrea Holá a předvádějí na jevišti pořádné taneční alotrie. Navíc překypují fajn energií, kterou můžete Božce leda závidět. Ostatně možná proto po ní pokukuje i Véna, jeden z Honzových kumpánů. Zde se alternují Jan Fanta s Richardem Pekárkem a jejich největší moment slávy je podle mě chvíle, kdy Ámosa kluky vyhání z holčičí noclehárny a Véna se ukrutně snaží před profesorkou skrýt láhev s alkoholem. Co všechno s ní vyvádí, to musíte zkrátka vidět :).
Komedie, muzikál Noc na Karlštejně, koncerty i drama: Co vše uvede Letní scéna Zámku Mělník?
Ani déšť zážitek nezkazí
Druhým kumpánem je Pepa, kterého ztvárňují Filip Hořejš a Lukáš Adam. Já zatím vždy viděla pouze Filipa, ovšem rozhodně toho nelituji. Naopak je to pěkné číslo! Právě ve Starcích jsem si ho zapamatovala a teď už se jen těším na každou jeho další roli. Především až se v roli Petronela objeví v muzikálové verzi pohádky Anděl Páně v Hudebním divadle Karlín – to bude jízda!
Každopádně, pokud s návštěvou Starců na chmelu váháte, myslím, že největším argumentem v jejich prospěch je fakt, že už jsem představení viděla potřetí… a zatím vždycky jsem se od začátku až do konce bavila. Dokonce mi ani moc nevadilo, že nám v pátek 21. července během představení párkrát malinko sprchlo. Vždy to bylo jen na pár minut, nic hrozného, takže když začala děkovačka, měli jsme pocit, že jsme nad počasím vyhráli. A právě v ten moment na nás někdo ‚tam seshora‘ vylil pořádný kýbl vody. Každopádně i na takové povětrnostní podmínky jsou na Vyšehradě připravení. Při příchodu jsme totiž všichni obdrželi kromě podsedáků i průhlednou pláštěnku. Mimochodem, sledovat, jak se do nich celé hlediště snaží dostat, je také docela zábava.
Ale podobně, jak se zpívá i v samotném muzikálu – „i v lednu je jak v máji“. A zatímco i červenec se kvůli dešti může proměnit v leden, trochu toho nepohodlí za tenhle fajn kulturní zážitek prostě stojí. V srpnu pár termínů ještě najdete, případně má Studio DVA v zásobě ještě spoustu dalších skvělých představení…
Starci na chmelu
