Dojem intimna a úžasný elán: Triumf Balzerové jménem Můj báječný rozvod
Smutek, radost, úleva, obavy, žárlivost, to vše obsáhne jedna hra ve dvou hodinách. Již dvaadvacet let září Eliška Balzerová v představení Můj báječný rozvod, který můžete najít v repertoáru pražského Studia DVA.
Seriál Ulice PODCAST: Populační exploze, nabouraná svatba a konec Soničky
Neuvěřitelný elán
Pokud patříte mezi fanoušky divadla, tak vám asi Můj báječný rozvod netřeba představovat – premiéru u nás měl již v roce 2003 v Divadle Viola. Později se také hrál v Divadle Na Fidlovačce. Od října 2017 jej můžeme navštívit ve Studiu DVA (v programu je opět od září) a zatímco scéna, kde se představení hraje, se v průběhu let měnila, jedna věc zůstala stejná – neměnná. Tou konstantou je představitelka hlavní a v podstatě jediné role – Eliška Balzerová. Kromě postavy Angely, která vypráví svůj životní příběh od chvíle, kdy jí manžel oznámil, že od ní odchází, Eliška ztvárňuje i další osoby z Angelina života. Ženy i muže, zvládne vše. Mění dikci i přízvuk, dokonce i řeč těla. A především sama táhne celé představení. Jediným »pomocníkem« na scéně je jí pejsek Axl, ovšem plyšový.
Spolehnout se tak může Eliška Balzerová jenom na sebe, ovšem opřít se může o skvěle napsaný a vypointovaný text z pera autorky Geraldine Aron, v překladu Pavla Dominika a režii Jany Kališové. Nelze než obdivovat, s jakým elánem herečka vše zvládá. Nejenže celou dobu nesleze z jeviště (alespoň o pauze si může trochu odpočinout), ale dokonce se i několikrát převléká. Kostýmy Kataríny Hollé jsou většinou hodně civilního rázu, přiznám se, že mě moc neoslnila převládající béžová barva. Na jedny večerní šaty ale dojde – a ty jsou tedy naprosto luxusní. Nejvíc to však naší hrdince paradoxně sluší v závěru a také na děkovačce – v delším šedém svetru, který odhaluje hereččiny nohy. Najednou, jako bychom byli zpět v dobách Nemocnice na kraji města či S tebou mě baví svět.
Pro zmíněné převlekání je na scéně (Miloň Kališ) k dispozici paraván, za nímž se Eliška může ukrýt. V jednu chvíli paraván hraje důležitou roli a proměňuje se na chvíli ve dveře na toaletu. Zbytek jeviště zabraly další kulisy všedního života, které dohromady vytvářejí dojem obyčejné domácnosti. A co mě potěšilo, nebylo tam vždy perfektně uklizeno, díky čemuž to působilo realisticky. Ostatně už při příchodu na jeviště si začala Angela rovnat žehlicí prkno, takže to bylo, jako bychom náhodou přišli k ní domů a ona nám začala něco vyprávět.
Festival Hrady CZ začíná letos na Točníku nejen s Kabáty. Mrkněte na kompletní program
Dojem intimna
Během Mého báječného rozvodu tak snadno zapomenete, že jste vlastně v divadle. Elišce Balzerové se skvěle daří navázat si s vámi vztah (aniž by přitom musela nějak přílišně diváky zapojovat do hry) a netrvá to dlouho a my jí fandíme a visíme jí na rtech. Tento dojem intimnosti vrcholí v samém závěru, kdy se na část děje zhasne. V ten moment jsem vážně na chvíli uvěřila, že jsme někde v noci ve stanu. Do daného momentu se to skvěle hodí, navíc naše fantazie už si zbytek děje dokreslí tak, jako bychom vše skutečně sledovali na vlastní oči.
Hra je samozřejmě komedie, ovšem s hlavní hrdinkou prožíváme velkou škálu emocí, podle toho, co zrovna prožívá. Výsledek je proto takový hořkosladký, ale o to pravdivější. Jediné, co za mě finální dojem trochu kazí, byly hlasité zvukové efekty. Nutno říct, že divadlo na webu varuje, že na ně dojde, ale i tak se celý sál minimálně napoprvé docela vylekal. Efekty jsou využity opakovaně a upřímně si myslím, že v ději nejsou zapotřebí. Skoro jsem měla dojem, že na ně došlo jenom proto, aby třeba někteří diváci neztratili pozornost.
Eliška Balzerová v představení Můj báječný rozvod
