Uspěchaný melancholik Roman Tomeš a „Rusalka“ Tomáš Vaněk řádili v Karlíně
„Nic z toho, co jsme tu řekli, neberte vážně!“ Tak to byla slova, která zakončila koncert muzikálových matadorů Tomáše Vaňka a Romana Tomeše na Malé scéně Hudebního divadla Karlín v úterý 25.4. Je možná trochu divné začínat právě koncem, ale já to zkrátka musím říct hned na začátku, jelikož to byl vlastně můj nejsilnější dojem z tohoto večera plného krásných písní. Pánové totiž skutečně celý večer prožertovali, ovšem v takovém stylu, že pro neznalého diváka, by to mohlo být trochu matoucí.
Stačilo by málo a mohli jsme uvěřit, že Roman měl skutečně na začátku zpoždění, že Tomáš měl starosti a oba měli vlastně špatnou náladu („protože byl blbej den a je to blbej koncert“ :)), a proto se mezi sebou špičkovali jako manželé po 30 letech. Klidně jsme mohli váhat, zda náhodou Roman pianistku Kristinu Brachtlovou nevytočil doopravdy a jak se vlastně Tomášovi povedlo, že ji přesvědčil, aby se vrátila na jeviště. Naštěstí bylo ale publikum očividně plné lidí, co se nenechá jen tak něčím napálit a hlavně oba pány dobře zná. I když třeba jen z divadelních rolí či jiných koncertů, kde vystupovali. Tuhle jejich komedii jsme tak všichni docela rázem prokoukli a už jsme se jen smáli.
Spěch, melancholie i sbor
Myslím, že se jim těmi scénkami podařilo hezky propojit jednotlivá hudební čísla, a to především zezačátku, kdy to pánové rozjeli s písní Spěchám. Zaujalo mě, že text se trochu proměnil – místo čaje se v něm pila káva, místo „kámošky“ se logicky zpívalo o kámošovi. Jenže pak už začala různá slůvka či dokonce větší pasáže textů trochu vypadávat a občas to byl trochu zmatek. Je trochu škoda že se to stalo hned v začátku, ale na druhou stranu to byl snad jediný větší výpadek a pak už vše šlo docela hladce. A pokud náhodou ne, byl z toho další drobný vtípek navíc.
Když například Tomáš Vaněk zpíval, že se cítí sám, postupně se mu za zády vyrojila kupa dětí a mladistvých. Sbor zůstal asi po dobu dvou písní a dodal jim správnou atmosféru, než zase odešel. Že se jedná o malé zpěváčky ze Základní umělecké školy Taussigova, nám ale pánové prozradili až v samém závěru v rámci poděkování partnerům. Působilo by na mě asi lépe, kdyby byli představeni už v průběhu koncertu. Je to ale jen drobnost, která zážitek rozhodně nekazila.
Po fingované hádce Romana s Kristinou Brachtlovou došlo na úsek, na který jsem se, přiznávám, hodně těšila. Došlo na původní hudební tvorbu Romana Tomeše – jeho písničky jsem dříve nijak nevyhledávala, ale postupem času se mi dostaly hluboko pod kůži. Dokážou mě pobavit, rozesmát a namlátit do mě nějakou energii ve dnech, kdy ji prostě sama od sebe nemám. Roman v rámci tohoto koncertu zahrál na kytaru pomalejší píseň Melancholik a pak přišla rozjetá a rozpustilá skladba, kterou jsem si přála asi nejvíce – Muž v domácnosti. Škoda že ještě nebyl nějaký další přídavek z tohoto soudku.
Dialog s diváky
V případě Tomáše Vaňka jsem zase dopředu tušila, že by mohlo dojít na operní árii Měsíčku na nebi hlubokém, protože už jsem ji slyšela dříve na jiném jeho koncertě. Tehdy ho ale „zachránila“ a vystřídala operní pěvkyně Mirka Časarová. Tentokrát to bylo jen na Tomášovi a chvílemi to vypadalo, že mu oči vypadnou z důlků, jak se snažil. On tedy divákům tvrdil, že nás nechce ochudit o umělecký zážitek z opery, ale všem nám bylo jasné, že tohle je především komické vystoupení, taková menší parodie na Rusalku, kterou dovedly k dokonalosti především Romanovy na oko šokované reakce. Nechyběl ani měsíc v pozadí. Nutno ale dodat, že výkon Tomáše byl nejen vtipný, ale i velmi náročný na hlasivky. Vysloužil si právoplatný bouřlivý potlesk, ovšem pochvalu od kolegy Tomeše si asi zarámovat nedá – ten ho totiž nazval eunuchem :).
Mezi nejlepší momenty večera směle zařadím i sólo Kristiny Brachtlové, která nám v pár minutách přiblížila tvorbu legendární kapely Queen. Neuvěřitelné, že tohle všechno dokážou jedny ruce. Posléze se přidali zpěvem i pánové a v rámci tohoto „Freddie“ úseku si také testovali, jaké mají publikum a zda po nich budeme všechno opakovat a házet jim nejen slavné „éo!“ zpátky. Zdálo se, že spokojenost byla na obou stranách. Ostatně již jsem naznačovala, že publikum mělo hlavní aktéry večera od začátku přečtené. Dostalo se jim za to leckdy i odměny – nejprve si kdosi vyprosil již zmíněnou skladbu Melancholik a nakonec došlo i na skladbu Havrani na sněhu, po nichž byla velká poptávka. A ochuzeni tedy diváci nebyli ani o dávku veršů, jelikož pánové uspořádali rádoby improvizovanou Úterní chvilku poezie. Jejich verze by ale asi na tehdy Československé televizi neprošla.
Na závěr si diváci vytleskali a vyprosili i přídavek. Já jsem tajně doufala, že by se mohlo jednat o skladbu Lady Carneval, kterou již slyšela jak v podání Romana Tomeše (v muzikálu Čas růží v HDK), tak i Tomáše Vaňka v rámci jeho one man show „How to Become a Czech in one hour“. Oba ji zpívají skvěle a s velkým elánem, a tak jsem byla zvědavá, jak by to znělo, kdyby spojili své síly. Nedočkala jsem se, ale vynahradil mi to alespoň jiný přídavek v podobě skladby Stín katedrál, co rovněž patří mezi mé oblíbené. Navíc to bylo skutečně krásné podání.
Zrada zvukového filmu i fontánka na jevišti: Jaká byla premiéra Zpívání v dešti?
A co dál, a co dál?
Na závěr, jak už jsem zmiňovala, došlo i na různá poděkování, během nichž byl zmíněn i náš Středočeský magazín, což mě velmi potěšilo. I přesto, že to byl zřejmě pro Tomáše Vaňka trochu jazykolam :). Tím pádem je nyní na čase oplatit stejnou mincí – děkujeme pánům Vaňkovi i Tomešovi (i všem dalším, kdo se podíleli na organizaci) za krásný večer. A ptáme se: Bude i nějaké pokračování?
I když vlastně Roman Tomeš byl nedávno v Show Jana Krause, kdybyste to nevěděli! Tak to už bude jen stoupat k výšinám a proplouvat showbyznysem. 🙂
