Fanda bez bariér 5.Díl: Výhra Sparty, první tiskovka a zážitek, na který nezapomenu
Den zápasu pro mě začal trochu hekticky.Ráno mi vypadl člověk, se kterým jsem měl na utkání jet,a chvíli tak nebylo jasné, jak se na Letnou vůbec dostanu.Nakonec se mi s pomocí šéfové podařilo vyřešit dopravu a nakonec jsem vyrazil sám.
Samozřejmě je lepší mít na takový den někoho s sebou.Tentokrát jsem ale nebyl na Spartě jen jako fanoušek v rámci Fandy Bez Bariér, ale také jako novinář.I proto jsem si dokázal užít nejen samotný zápas, ale také všechno, co se kolem něj dělo.
Dorazil jsem zhruba půl hodiny před výkopem.Před stadionem už bylo rušno a stejně tak před sektorem, kam jsem měl namířeno.Fanoušci se připravovali na zápas a Letná pomalu dostávala svou klasickou předzápasovou atmosféru.
O cenách,přístupu na toalety, parkování a dalších praktických informacích pro fanoušky na vozíku jsem podrobně psal už ve třetím díle Fandy Bez Bariér, takže tentokrát se zaměřím především na samotný zápas a na to, co pro mě bylo na této návštěvě nové.
A samotný zápas dopadl přesně tak, jak si sparťanský fanoušek přeje.Herní převaha se tentokrát konečně přetavila také v body.
Jablonec jí to navíc svým přístupem poměrně usnadnil.Možná už to bylo předzvěstí toho, s čím na Spartu přijel,hlavně neprohrát.Přitom právě týmy, které se na Letné nebály hrát fotbal, už dokázaly uspět. Příkladem jsou Pardubice, které v minulé sezoně přijely hrát otevřeně a odvezly si ze Sparty výhru. Jablonec tentokrát zvolil jiný přístup a až na několik šancí působil směrem dopředu poměrně bezzubě.
Trenér Luboš Kozel ničím příliš nepřekvapil.Zajímavostí ale bylo nasazení čtyřobráncového systému, protože Jablonec v této sezoně častěji nastupuje se třemi obránci.
První gól přišel v 19. minutě.Po Brunesově střele se k míči dostal Alcócer a dorážkou otevřel skóre.
Domácí pokračovali v aktivitě a oproti některým předchozím zápasům tentokrát soupeře prakticky nepustili do hry.Sparta měla utkání pod kontrolou, což potvrzují i statistiky.Na branku vyslala sedm střel proti dvěma jabloneckým, na rohy pak zvítězila 9:3.
Uklidnění a pojistka v podobě druhého gólu přišla v 59. minutě, kdy se po chybě hostující obrany dostal k míči Mercado a ve vápně překonal Hanuše – 2:0. Jablonec pak měl ještě dvě větší šance, ale ani jednu nedokázal proměnit. Nejprve v 71. minutě Nebyla mířil těsně nad horní tyč a v závěru zápasu měl ještě možnost alespoň korigovat skóre, ale ani jeho druhý pokus úspěšný nebyl.
Sochůrek, Macek a jistá obrana
Velmi dobrý dojem na mě udělal po delší době v základní sestavě hrající Hugo Sochůrek. Svou přímočarostí a odvahou přinesl do sparťanské hry právě to, co v některých předchozích zápasech chybělo.
Roman Macek pak zaujal nejen mě, ale jeho výkon po utkání vyzdvihovala také další média. Od svého příchodu na Letnou přitom i přes nepovedený týmový začátek sezony podává stabilní výkony.Podle mě už si říká také o pozvánku do reprezentace.
Právě na tiskové konferenci pak přišla na řadu otázka ohledně reprezentace.Bylo znát, že by pro něj oblékání českého dresu znamenalo obrovskou čest a hrdost reprezentovat svou zemi. A právě takové hráče podle mě česká reprezentace potřebuje.Hráče, kteří jsou hrdí na to, že mohou za svou zemi nastupovat.
Sparta tentokrát působila velmi jistě také v obraně. Tobias Guddal po svém příchodu na Letnou říkal, že má rád, když může s míčem vyrazit dopředu, a i proti Jablonci bylo vidět, že mu tento způsob hry není cizí.
Mbe Soh pak podle mě ukazuje, že bude pro Spartu stabilní součástí obrany. Zatím působí jako hráč, který je na českou ligu nadstandardně kvalitní.
První tisková konference
Jelikož to pro mě bylo poprvé, myslel jsem, že tisková konference začne o něco později. Nakonec jsem přijel pozdě, ale měl jsem štěstí, že tiskové centrum je hned vedle sektoru pro vozíčkáře.Doslova za minutu jsem tak byl uvnitř, jen už v tu chvíli mluvil trenér Jablonce Luboš Kozel.
Po něm přišel na řadu domácí hráč Roman Macek a na závěr trenér Sparty Brian Priske.Ten mluvil také o návratu Christiana Clarupa. Zmínil, že je na Spartě teprve několik dní, stále je stejný a až další období ukáže, jak moc bude jeho přítomnost v týmu znát.
Řeč přišla také na stoperskou dvojici.Priske tentokrát oba stopery prohodil na stranách a připustil, že Mbe Sohovi by tato varianta mohla sedět více. Guddal je podle něj v pohodě s oběma variantami a oba podle trenéra odehráli velmi dobré utkání.
V sále navíc nebylo příliš novinářů, takže jsem hned vpředu uviděl novináře Deníku Sport a zároveň svůj vzor Jiřího Fejgla.Zaujaly mě jeho otázky a některé podobné jsem měl v hlavě také. Neměl jsem ale odvahu se zeptat. Teprve jsem zjišťoval, jak to na takové tiskové konferenci vlastně chodí.
Překvapením pro mě bylo i občerstvení připravené pro novináře přímo v sále.Vůbec jsem nevěděl, co čekat. Nakonec jsem si své místo našel úplně vzadu, kde mi jeden z novinářů nabídl místo u dlouhého stolu a ochotně odsunul židli.
Už během tiskové konference jsem věděl, že za Jiřím Fejglem po jejím skončení pojedu. Chtěl jsem se s ním alespoň osobně pozdravit. Jenže právě cestou k němu odcházel Brian Priske, který kolem mě prošel a sám mi podal ruku.
Z toho jsem měl až husí kůži.Snažil jsem se ale působit profesionálně, i když pro mě bylo všechno nové a zároveň ohromující.V tu chvíli mi vlastně došlo, že pokud budu Fandu Bez Bariér dělat dál, podobné osobnosti budu potkávat častěji. A že si na to budu muset postupně „zvykat“.
Po všem pak přišel ještě jeden krásný moment. Vyjel jsem před prázdnou večerní Letnou a mohl si ji na chvíli prohlédnout úplně jinak než ve chvíli, kdy kolem proudí davy fanoušků.