Sehraná trojice a místo baru hokejová branka – Ve Venuši došlo na Zakázané uvolnění
Jedna bývalá herečka, jedna nevěsta a jeden svědek ženicha se sejdou v baru… to není začátek anekdoty, ale zápletka divadelního představení Zakázané uvolnění, které aktuálně můžete zhlédnout ve Venuši ve Švehlovce.
Nejkouzelnější výstava v Praze: Harry Potter nyní kouzlí v Letňanech
Pokud vám název Zakázané uvolnění něco říká (a nemyslíte přitom zrovna hokej), možná jste viděli film Jana Hřebejka z roku 2014. Scénář k němu napsal Petr Kolečko. Na našem webu jsme již také psali o divadelním uvedení v Poděbradech, kde se jednalo o inscenaci Divadelního spolku Jiří.
Nyní se ovšem toto téma dočkalo dalšího zpracování, nová verze vznikla v úpravě Daniely Špinar a v režii Tomáše Čapka. Ve verzi z Venuše se ovšem dočkáme rovnou ze startu jedné zásadní změny – místo svědkyně ženicha, tedy ženy, zde tuto roli získal muž a homosexuál. Z logiky tak musel být scénář v jistých bodech dost upraven. Na výsledek jsem se docela těšila, ale podle mého názoru dává mnohem větší smysl verze původní. Změny za mě hned v úvodu „šustí papírem“, což mě trochu vyrušilo. Posléze, aniž bych chtěla příliš spoilerovat, dojde na jakési dokazování sexuální orientace, které je v této verzi docela dost zveličeno. Původně je to polibek, tady je to rozhodně něco víc. Za mě zbytečně vulgární moment a ani jsem neměla pocit, že by vyvolal nějaké salvy smíchu, které by to vyvážily. Jiné pasáže podle mě ale už fungovaly lépe a publikum reagovalo dobře.
Ovšem to jsou asi jediné věci, které se mi nelíbily. Jinak už vše hodnotím vesměs pozitivně, především oceňuji příjemnou stopáž 90 minut bez pauzy (děj by se jen těžko dělil na dvě části), navíc mi ve výsledku představení připadalo ještě o něco kratší. Dění mělo skvělý spád a divák se tak nenudí ani chvilku.
Výprava Julie Sztogrýnové nás okamžitě přenese tam, kam potřebujeme. Scéna je jednoduchá a zároveň složitá, pověsit kolem celého jeviště síť určitě není úplně hračka. Síť tvoří také bar ve tvaru hokejové branky, což je geniální a vtipný detail. K tomu už stačí jen pár stolků a židlí a jsme v nefalšovaném hokejovém baru, kde pracuje Slovenka Vladana, které bouřka vyhnala zákazníky a kterou už zkrátka tenhle život vůbec nebaví. I když ona by to asi řekla trochu peprněji. Podobu a hlavně velkou dávku energie této figuře propůjčila herečka Zuzana Zlatohlávková. Záhy jsme díky ní pochopili Vladaninu povahu smát se i v momentech, kdy je jí spíš do pláče. Dokázala rozesmát kolikrát i sebemenším gestem. Nejvíc mě asi zaujalo, jak pasivně agresivně sepisovala svým hostům účet.
Za Zuzanou rozhodně nezaostávají ani její dva „spoluhráči“ – Dan Krejčík coby svědek ženicha Jindra působí jako sympatický kluk, ale má i své temné stránky. Asi nejvíc mě bavily jeho mírně jedovaté poznámky směrem k třetímu vrcholu tohohle trojúhelníku, nevěstě Kláře v podání Anežky Rusevové. Nutno říct, že jí to extrémně sluší, ovšem v přímém rozporu s jejím vzhledem je její povaha. S Klárou asi bolí setkání i v malých dávkách, natož soužití na celý život. V hodnocení jiných diváků jsem si přečetla, že Anežce někdo vyčítal přehrávání. Já tento pocit ale neměla. Naopak jsem v ní jasně rozpoznala podobné znaky s někým ze svého okolí, takže tuším, že také inspiraci brala od někoho se stejným vyjadřováním.
Dohromady tato trojice fungovala výborně, což bylo asi nejlépe vidět ve scéně s karaoke. Tu považuji za milé zpestření. Stejně tak je rozhodně výhodou samotný prostor Venuše ve Švehlovce, který je sice maličký, ale díky tomu máte herce před sebou skutečně jako na talíři. Vlastně jsem se trochu divila, že nedošlo na žádnou interakci s publikem. Tady by se to totiž podle mě skoro i samo nabízelo.
