Hledači (nejen) pokladů Langmajer a Kubařová: Kinobus dorazil až na prosecké sídliště
Proč chodit do kina, když kino může přijet za vámi? Už jste slyšeli o Kinobusu? Já už můžu říct, že jsem to zkusila. A jak to dopadlo?
V milovické knihovně se četlo pejskům. Přijeli z Věznice Jiřice
Hollywood po česku
Kinobus je něco, co jsem už pár let za sebou vídala na plakátech a reklamách. Vždycky mě to lákalo, ale na návštěvu nikdy nedošlo, ať již z nedostatku času či energie. Letos jsem si však poměrně brzo všimla, že Kinobus zavítá i do proseckého Parku Přátelství. Takže jsem to měla opravdu blízko. Byla by škoda to nevyužít. Podařilo se najít datum, které by mi vyhovovalo, a zároveň film, co bych chtěla vidět.
Tím byl český snímek z roku 2024, o němž jsem už leccos slyšela, ale doposud jsem ho neměla čas ani příležitost zhlédnout – Poklad. Scénář a režie Rudolfa Havlíka a především hvězdné obsazení – Jiří Langmajer, Veronika Khek Kubařová v hlavních rolích. Ve vedlejších Petra Bučková, Tadeáš Moravec (viděla jsem ho v Moře na dvoře) a Kateřina Marie Fialová. Jak už název napovídá, hledá se poklad… Ovšem důležité téma zde představují i rodinné vztahy, domnělé křivdy a ztráta blízké osoby a trauma s tím spojené. Jak se příběh nakonec uzavře, prozradit nechci a nemůžu, a tak bych chtěla pouze podotknout, že mi jeden moment připadal zvláštně nerealistický. Na druhou stranu to přineslo jistou naději, bez níž by film působil příliš depresivně.
Atmosféru snímku skvěle dokreslují i nádherné scenérie – na jednu stranu jednoduché, na druhou stranu magické prostředí Bali, ale také záběry vodní – ať již na moře a jeho hladinu, nebo i momenty odehrávající se pod hladinou. Geniálně zvolená mi připadala hudba Ondřeje Konvičky, která by se skvěle hodila i k hollywoodským bijákům. Dohromady to skoro působilo, jako bychom vůbec nesledovali český film, ale americký dobrodružný snímek. Ovšem což kvituji, prošpikovaný typicky českým humorem a výborně vypointovanými hláškami, které se nebály použít i sprostá slova, ovšem neplýtvaly jimi. Naopak, myslím, že v situaci, kdy zazní „To si dělaj p**el“, se ani nic jiného a slušnějšího říct nedá.
Atmosféra, jídlo i pití
Právě v humorných chvílích byla atmosféra letního kina vůbec nejlepší, parkem zazněl upřímný smích a všechny nás to na malý okamžik spojilo. Účast byla podle mě opravdu hojná (někdo měl s sebou děti, někdo psa, jeden pán dokonce slepici coby domácího mazlíčka), sedadla přímo u plátna byla už před začátkem filmu beznadějně obsazená, dále lidé posedávali v místním »amfiteátru« a jeho okolí, přímo v trávě – ať již na dekách, nebo si pod sebe dali, co měli zrovna při ruce. Jelikož se zde nachází také restaurace Parčík, velmi obsazeno tak bylo i její venkovní posezení. Mnozí tak mohli nějaké občerstvení koupit právě tam, já jsem ale chtěla vyzkoušet občerstvení přímo v režii Kinobusu. Nabídku měli poměrně bohatou, i když třeba takový popcorn mizel opravdu rychle. Já jsem si dala nachos a colu v plechovce, pán přede mnou ve frontě zase zvolil letní klasiku v podobě aperolu. A další návštěvník si tam vyzvedával quesadillu. (No a jak vám to píšu, hned mám z toho hlad!) Moje útrata činila 110 Kč a platit se dalo buď hotovostí či přes QR kód.
Samotný vstup do letního kina byl zdarma, takže Kinobus můžu doporučit i z hlediska svého života v introvertní bublině. Bylo možné zkrátka přijít a někam si sednout, nikdo po mně naštěstí nic nechtěl, s nikým jsem nemusela mluvit. Před začátkem filmu pouze proběhl krátký úvod s rychlou soutěží (výherci bylo prý zaplaceno občerstvení :D) a v rámci krátkého proslovu nám mimochodem bylo organizátory slíbeno, že se Kinobus možná letos ještě do našich končin vrátí a v jednání jsou srpnové termíny v parcích Podviní a Zahrádky. Takže ještě bude možnost si zážitek zopakovat! A pokud to k »nám« máte daleko, tak se podívejte do programu Kinobusu, jestli nemá na trase i nějaký ten váš »hood« ;).
