Esence Vánoc v jednom večeru: »Kongresák« oživil koncert Christmas in Hollywood

V pátek 15. prosince se Kongresové centrum proměnilo v pohádkovou krajinu plnou vánočních písniček v rámci koncertu Christmas in Hollywood. Podařilo se vše? Jaká byla atmosféra? Přinášíme náš pohled na tento výjimečný večer.

Taková normální sobota: Andělé na římse, bahno ve vlasech a vysmátej manžel

Svařák, princezny, magická hudba

Chladné počasí a ještě nás za zátylkem lechtalo pár nezbedných dešťových kapek… Nevadí! Před Kongresovým centrem už byl nachystán stánek s milou obsluhou, kde jsme si všichni dopřáli nějakou tu dobrotu na zahřání. Někomu vykouzlila úsměv na tváři horká čokoláda, jiný rozproudil krev v těle svařáčkem či cappuccinem s Baileys. Pak už jsme se přesunuli dovnitř, kde všude zvonily rolničky. Nebyl to jen zvukový efekt, ba ne, oni tam totiž pobíhali rozdovádění elfové, kterým zvonily čepičky či botky. Někde příchozí vítal Louskáček, sálem i foyer korzovaly princezny – Belle nebo chcete-li Kráska se přátelsky procházela spolu s princeznou Annou z Arendellu (z Ledového království čili Frozen). Později jsme potkali i samotnou královnu Elsu, která s sebou měla druhou Annu, ta už ale měla podobu z druhého pokračování Frozen.

Pak už jsme se usadili na svá místa a nechali se unášet magií hudby, známé z mnoha vánočních snímků. Samozřejmě nemohly chybět takové klasiky jako Láska nebeská (Love Actually) či Sám doma (Home Alone) s uchvacující hudbou Johna Williamse. Od něj zazněla i hudba z Harryho Pottera. Dál jsme ocenili suity ze snímků Ukradené Vánoce Tima Burtona (The Nightmare Before Christmas) od Dannyho Elfmana či z Grinche (How The Grinch Stole Christmas) od Jamese Hornera. Úvod i oficiální závěr patřil Alanu Silvestrimu s Vánoční koledou (A Christmas Carol) a Polární expresem (The Polar Express), na kterém spolupracoval ještě s Glenem Ballaerem.

Kromě čistě instrumentálních skladeb došlo i na pěvecká vystoupení, o něž se postarala především půvabná Markéta Poulíčková. Když poprvé přišla na jeviště, tiše pípla pozdrav, těžko říct, zda to bylo trémou, nebo spíše zlobil mikrofon (později s ním potíže byly), každopádně když se dala do zpěvu, už ji rozhodně nikdo nepřeslechl – z jejích úst nejprve zazněla píseň Tale As Old As Time z Krásky a zvířete (Beauty and The Beast) z pera Alana Menkena, později nás okouzlila velmi náročnou skladbou Let It Go z Ledového království a vánoční atmosféru spolehlivě navodila písničkou Have Yourself a Merry Little Christmas, kterou poprvé představil muzikál Meet Me in St. Louis (1944) s Judy Garland, který u nás není příliš známý. Ovšem tato skladba už ano, ať již díky verzi nazpívané Frankem Sinatrou či rovněž díky Sám doma, kde ji zpíval Mel Tormé.

Vánoční deka na duši v Mnichově Hradišti: Jaký byl koncert Tomáše Vaňka?

Blyštivá krása i Santova neteř

V rámci speciálních přídavků koncertu Christmas in Hollywood pak Markéta všechny v sále roztančila vánočním hitem Mariah Carrey All I Want For Christmas Is You, který každoročně v období svátků hraje snad odevšad. (Mimochodem, zkuste tuto písničku najít pomocí Googleu a zažijete malé vánoční překvapení ;)) To už se na jevišti objevili všichni účinkující a také již zmínění elfíci, kteří začali s velkým nasazením a radostí vytahovat z barevných pytlů dárečky a házet je přímo do hlediště. Mnohá dítka si tak kromě hezkého zážitku odnesla i drobný suvenýr v podobě plyšáčka. Během večera došlo ale ještě na jeden dáreček – kdo správně zodpověděl otázku moderátorky Patricie Pagáčové, vyhrál wellness pobyt pro dva a dárky od sponzorů koncertu, jimiž byly firmy Bohemia Sekt a Donuter, výrobce sladkých koblížků.

Tím se dostávám také k moderátorce, jinak také herečce, která začínala v nekonečném seriálu Ulice, dnes ji vídáme jako Evu Kalinovou v Ordinaci a brzy se přidá i k obsazení seriálu Jedna rodina. Malinko na ní byla vidět nervozita, navíc občas zazlobila technika, ale jinak její moderaci hodnotím velmi dobře. Především se mi líbila její příprava plná zajímavostí o skladbách, jejích autorech i o filmech, v nichž dané písně zazněly. Jelikož akci podporoval i web ČSFD, informace často pocházely právě odtud a já je také někdy, coby milovník filmů a čtení zajímavostí o nich, už znala. Přesto jsem se dozvěděla i něco nového a také jsem ocenila, že Patricie vyzpovídala Markétu Poulíčkovou i dirigenta Roberta Kružíka. Nesnažila se být sama za hvězdu, naopak byla skromná, a když se něco nedařilo přesně podle plánu a scénáře, neváhala nám to říct, aby tím uvolnila atmosféru.

Nemůžu nezmínit také krásné róby, které během večera vynesla. Nejvíc se mi líbily hned první červené šaty, přičemž v druhých, zlatých a blýskavých, mi připomínala Helenu Vondráčkovou. Je ale pravda, že bylo poznat, že se v tomto modelu špatně chodí. Zdálo se, že pohodlnější byly třetí šaty, které mi evokovaly Elsu z Ledového království případně její výtvory z ledu a sněhu. 

Také Markéta se převlékla hned několikrát a líbilo se mi, jak se držela ryze vánočních barev – nejprve přišla v zelené (a všimla jsem si, že zeleně měla nalakované i nehty) připomínající vánoční stromek, později působila velmi něžně v bílé jako sněhová vločka. Na závěr samozřejmě došlo i na červenou coby kontrast k zelené. A samozřejmě je to také barva úboru Santa Clause, i když Markéta rozhodně toho bodrého chlapíka s vousy nepřipomínala, spíše nějakou jeho elegantní neteř :).

Podruhé po stopách vánočních pohádek: Kde bydlela Šíleně smutná princezna?

Grinch i Mokří bandité

Rozhodně tak bylo na co se dívat. A musím říct, že to pro mě nakonec zážitek dotvořilo nejvíc. Čím dál víc miluji poslech instrumentálních skladeb, zvlášť pokud je mám spojené s vánoční atmosférou a dobrými filmy. Navíc jsem si nemohla nevšimnout, jak byl orchestr Prague Pop Symphonics geniálně sehraný a vše zahrál naprosto perfektně a rovněž s velkou radostí a pozitivní energií. Je neuvěřitelné sledovat 150 lidí, jak vytvoří jedno tělo a spojí se vlastně v jeden celek. Jen se přiznávám, že koncerty vážné hudby obvykle nevyhledávám právě z toho důvodu, že po chvíli nevím, na co se dívat. Sledovat hudebníky může být po chvilce monotónní, což ale v případě Christmas in Hollywood rozhodně nehrozilo.

Každou píseň totiž doplnilo ještě „něco navíc“ – povětšinou to byly nádherné projekce s animacemi od Ariadny Nikiforove, které mě uchvátily už v úvodu s Vánoční koledou. V pozadí se nenápadně tyčil Big Ben, ale jinak z toho dýchalo především kouzlo Vánoc. A navíc, v perfektní harmonii s hudbou, se projekce pomalu proměňovala a rozsvěcovala se na ní vánoční světelná výzdoba. Nádhera! Když zněl Harry Potter, působila na mě sova z projekce trochu děsivě, jinak už jsem byla ale vždy spokojená. Krásné pohyblivé obrázky, které pro mě byly zkrátka pohádkové. Občas jsem dokonce měla pocit, že perfektně zobrazují můj dojem z dané skladby. Jako by se mi někdo naboural do hlavy :).

Občas hudbu zpestřila i další vystoupení, například v případě čísla ze snímku Střihoruký Edward tóny Dannyho Elfmana doplnil taneční pár Karolína Havelková a Ondřej Martiš. Něžné a procítěné taneční číslo. V případě Grinche se malá holčička Justýna Švecová proměnila ve filmovou Cindy a po jevišti pobíhal také pověstný zelený mužík, co má srdce o dvě velikosti menší. Toho si zahrál Kristián Kašpar. A největším zážitekem pro mě asi bylo, když jsem si během hudby ze Sám doma všimla, že nedaleko nás, v uličce mezi sedačkami, se plížili dva „chuligáni“ – byli to samotní Mokří bandité Harry a Marv, tedy herci Miloš Marek a Petr Tichý, co posléze na jeviště sehráli malou scénu z filmu.

Romantická komedie, ale i s hmyzí miss a Oktoberfestem: Přijďte »zapomenout« na Shakespeara

Pohádky a láska

Myslím si proto, že symfonickou show Christmas in Hollywood si užili jak dospělí, tak děti. Dokážu si dost dobře představit, že by na mě jako na malou holčičku udělalo velký dojem jen tak ve foyer potkat Krásku a vyfotit se s ní. Ach, co si namlouvám, i takhle, jako dospělá, jsem měla takové drobné motýlky v břiše. A díky hudbě jsem se vznášela kdovíkde, dokonce párkrát došlo i na to zvláštní a krásné mrazení, které občas mívám, když se mi tóny skutečně dostanou až pod kůži.

Myslím, že se této akci podařilo skvěle vystihnout to „cosi“, co nás na Vánocích pořád tak láká a baví. Tu jejich pohádkovost a magii, kterou nejvíc pociťují děti, ale pokud se dospělí na chvíli zastaví, nadechnou se a spokojeně vydechnou, ucítí ji stoprocentně také. Případně se podívají do očí svých ratolestí a trochu se jejich nadšením nakazí. 🙂

Protože Vánoce by měly být naplněny především láskou. Dárky i všechno ostatní může jít do háje, hlavně když má člověk kolem sebe ty správné lidi. Takže vám všem už teď přeji ty nejkrásnější a nejpohádkovější Vánoce naplněné láskou! 🙂

Související obrázky: