POVÍDKA: Nebožák z Chiswicku
Autor: Brody Polabský
Nevěděl, kolik je hodin, a ani si nebyl jistý, jaká denní doba vládne.
Svíral ho žaludek, že jasně cítil, jak se jeho povrch krabatí sám do sebe.
Horší bylo, jak mu hořela žebra bolestí.
Mluvit nemohl.
Zavíral oči a snažil se vydechnout alespoň kus toho pocitu, že je teď vše na hovno.
Pár dní zpět bylo vše jinak.
Užil si sex, jídla měl nadbytek a nevěděl, co je mráz.
Opíral se o hrob se jménem Whistler a snažil se najít nejméně obtěžující postoj.
Pomyslel si, že by se měl odvděčit tomu dobrákovi, co ho nakopl jako Roteiro.
Aspoň se mu vysrat za dveře.
Propukl déšť.
Lednová idyla.
Věděl, že se rychle neschová, a zmokne. Bude smrdět o to víc.
Rozhlédl se smutně kolem a bylo mu jasné, že bude muset mezi lidi.
Moc horších představ se mu v hlavě nerodilo.
Ten krásný kostel na něj mrkl, když se rozsvítily vitráže tím měkkým svitem.
Pomyslel si, že nemá jinou možnost. Půjde a zkusí své štěstí.
Konec konců, tady by za chvíli promrzl na kost.
Vydal se směrem k průčelí.
Cítil nezaměnitelný pach patřící snad všem sakrálním stavbám.
Kadidlo, vlhkost a zápach prošlých modliteb.
Ucítil teplo, nebo spíš menší zimu.
Neviděl zatím nikoho, ale z hlavní lodi slyšel tlumený zpěv několika farníků.
„Amazing grace! How sweet the sound that saved a wretch like me…“
Znělo to tak příjemně.
Kulhal a najednou si toho byl víc vědom. Ten chlad od nohou.
Vkráčel středem a cítil ty pohledy.
Byl zvyklý na tu obvykle nepříliš milou pozornost, ale teď už to přerůstalo v odpor.
Hudba jakoby postupně umlkla.
„Snad ho tady, otče, nebude trpět?!“ vysoce zapištěla žena v drahých šatech a někteří se němě přidali k té otázce.
„To je smrad,“ pronesla překvapeně desetiletá holčička svému bratru.
Otec se okamžitě rozhodl vyprovodit vetřelce.
Nekoordinovaně popoběhl směrem ven, když viděl to dvěstěpadesátilibrové těleso ověšené temně purpurovou šálou v překvapivě rychlém pohybu.
„Vypadni z chrámu našeho pána, ty smraďochu!“
Pak se významně podíval na bohatou paní a pokračoval směrem k nezvanci.
Ten se z leknutí zastavil těsně před dveřmi, a když se ohlédl, už jen cítil teploučkou oxfordku na nemasitém zadku.
Ocitl se poměrně daleko mimo kostel, aniž by musel udělat ten poslední krok.
Dveře se zabouchly.
Koukal na jejich práh.
Neměl co kádět a nechtělo se mu čůrat.
Teď koukal zmateně a jediné, co mohl, bylo si zvolit směr. Buď projít Church Street, nebo jít k Temži.
U vody je v zimě kosa.
To se ví.
Zaslechl kroky od Temže a raději odešel zpět ke měděně patinované hrobce.
Díval se ve směru těch kroků a netrvalo dlouho, když se objevil houpavě kráčející muž kolem třicítky.
Možná turista.
Jejich pohledy se setkaly v momentu, kdy muž propadal do úžasu z genia loci.
Bylo na něm něco melancholického a v očích měl dětskou bezelstnost.
Ten muž něco řekl, ale nebylo mu rozumět.
Jen dojetí a smutek.
Smutně se pak otočil a jal se k odchodu. Tušil, že ten tulák vyšel za ním. Nebál se.
Ohlédl se a viděl, že vzdálenost mezi nimi je stejná jako před deseti kroky.
Udělal vstřícný krok, ale tulák se zalekl a raději zašel do hloubi starého hřbitova.
Muž poté odešel dál svou cestou a on zůstal sám.
Nemohl za tím člověkem jít. Zase by to bolelo.
V útrobách ho vše žralo zevnitř.
Vydal se po Church Street a po pár desítkách yardů se zastavil pod zídkou u krásného kaštanu.
Alespoň byl v závětří a tak moc na něj nepršelo.
Nikde nebyla venku popelnice, kterou by mohl prohlédnout, jestli se v ní neskrývá alespoň kousek něčeho jedlého.
Lézt přes zeď na cizí území se bál.
Chtěl spát, ale hlad byl silnější.
Přemýšlel, co dál.
Starší žena si ho všimla a raději přešla na druhý chodník.
Dělala, že ho nevidí, ale pravé oko jí šilhalo k tomu bídákovi.
Déšť polevil.
Vydal se dál ulicí krásných domů směrem k centru Chiswicku.
Chiswick High Road žila svým klidným, ale nezastavitelným tempem.
Voněla úpadkem celého světa a hlavně byla cítit vůně fish and chips. Ocet.
Jak miloval rybu.
Bez jediné penny, zbídačený a zraněný věděl, že bude muset krást.
Lidé se mu nepokrytě vyhýbali.
Přeběhl pajdavě silnici a obešel bistro.
Ke svému překvapení byly dveře do přípravny pootevřené a zaseklé na kýblu od majonézy Brakes.
Ta bílá překážka mezi ním a voňavou rybou byla zvedlá o dvě odložená víka.
Tak čirá vůně a i na dálku zjevné teplo ho uvedly do transu.
