Romantická komedie, ale i s hmyzí miss a Oktoberfestem: Přijďte »zapomenout« na Shakespeara
Všemi přednostmi (zvláště tělesnými) obdařená diva se lepí na šéfa souboru, něco měla už i s režisérem. Premiéra se neúprosně blíží, na zkoušení není dostatek času, a tak je potřeba trochu zrecyklovat pár nápadů, co v minulosti zabraly. A přidat ještě pár dalších, co přilákají turisty případně masového diváka. Co takhle zapojit do hry i zpívající krávy? 🙂 Tak to jsou všechno nešvary, které se muzikálovému divadlu nevyhýbají. Všechno tohle už jsme do jisté míry zažili, tak proč si z toho neudělat aspoň legraci? O to se pokouší nová muzikálová komedie Zapomeňte na Shakespeara!, kterou uvádí pražské Divadlo Hybernia.
Kde ztratila Popelka střevíček? Vydejte se s námi po stopách vánočních pohádek:
Nedotýkejte se andělů
V rámci děje se přesuneme do fiktivního Divadla Svět, které má nového majitele, ale také pořádné finanční problémy. Jediným řešením, jak zabránit, aby se z divadla stal parkovací dům a soubor musel být rozpuštěn, je v šibeničním termínu nazkoušet nové představení. A jelikož na Othella od Shakespeara zkrátka není čas, je nutné trochu improvizovat a hlavně zapomenout na velké umění. Režisér Marek Ádler to nese velmi těžce a ani trochu se mu nelíbí, že navíc musí dát roli i jakési Elis, která neumí ani pořádně česky. Tak co myslíte, podaří se premiéru odehrát a divadlo zachránit? 🙂
To vám prozradí tento kousek z dílny muzikanta a skladatele Janka Ledeckého. Ten napsal k Zapomeňte na Shakespeara! hudbu a také se spolu s Petrou Parvoničovou, která je také autorkou choreografií, podělili o režii. Některé melodie jsou možná častějšímu divákovi muzikálů známé, například z Iaga. Dočkáme se ale i nových písní v čele s nejdůležitějším hitem nazvaným Nedotýkejte se andělů… Také v něm jasně rozpoznáte rukopis Janka Ledeckého, a tak pokud máte jeho hudbu rádi, jistě budete spokojeni.
Ovšem tím, že se jedná o komedii, nechybí ani dost šílené scény, jejichž humor opravdu nemusí sedět každému. Když například herci experimentují s černým divadlem, chvíli to vypadá jako nějaká pohádka ze Studia Kamarád, později se zase ocitneme tak trochu uprostřed zpívajícího Oktoberfestu, co se promění v rockový koncert. Mezi nejzvláštnější momenty pak patří chvíle, kdy si herci vypůjčují kostýmy z Čapkova Ze života hmyzu a těchto ulítlých úborech nám uspořádají jakousi zvláštní soutěž MISS, pardon, tedy HMISS. Dočkáme se i sóla makové panenky, která ale nemá slabost pro motýla Emanuela, nýbrž pro drogy.
Do srdce divadla
Tato čísla se rozhodně nejvíc zapíšou do paměti, ovšem pravda je, že pro děj vlastně vůbec nejsou stěžejní. Daleko zajímavější pro mě byly momenty, kdy jsme sledovali, jak se mezi jednou dvojicí postav rodí romantické city. Také se mi líbilo, kterak se Elis marně snažila zapadnout do kolektivu a zvládnout češtinu bez chyb a bez přízvuku (a že to je pořádná fuška!). V mezičase se seznamovala s ostatními z divadla a dokonce pomohla jedné milé a zakřiknuté kostymérce, aby se též sama odvážila na prkna, která znamenají svět.
Podobně je to i s kostýmy (Kristýna Záveská Nováková), myslím, že nejvíce se vyřádila na hmyzích úborech (a zároveň si myslím, že mohlo dopadnout daleko hůř a ne tak poeticky) a na drindlech á la Oktoberfest, ovšem nezapomněla ani na civilnější modely. Především Elis chodila na zkoušky často v „domáckém oblečení“ a s účesem na drbana, což jsem ocenila už jenom proto, že nám to naznačilo, jak to v divadlech skutečně chodí. Když vzniká nové představení, všichni herci se snaží především o to, aby jim bylo pohodlně, na nějakou tu módu ani tolik nehledí. Na velkou večerní je zkrátka času dost až na premiéru.
Scéna (Hynek Dřízhal) nás též zavede až do „útrob“ každého malého a krachujícího divadla. Bohatě nám k tomu stačilo pár schůdků a též stolečky se zrcadly olemovanými žárovkami. Tedy až na to, že samozřejmě nesvítí, což je do děje zakomponováno záměrně. Také se mi moc líbil způsob, jak bylo využito propadlo. V jedné scéně se z něj totiž zrodila malá restaurace. Na duši potěší i principy stínového divadla, co můžeme vidět ve chvíli, kdy Elis vzpomíná na své rodiče. Ty si mimochodem zahrají herci, které jinak v rámci muzikálu vídáme i v jiných úlohách. Myslím si ale, že si toho možná ani nevšimnete, vzhledem k tomu, jak je tento moment koncipován.
Ludí – Z hajzla sympaťák I Vondráčková vs. Gondíková aneb PODCAST o seriálu Ulice
Málo prostoru a parodie
A koho že vlastně v divadle můžete vidět? V roli Čechoameričanky Elis se alternují dvě známé dámy – Ivana Korolová (hlas Lízy Simpsonové, jinak také Dana ze seriálu Krejzovi) a Lucie Vondráčková, aktuálně nová posila seriálu Ulice.
Coby šéf divadelního souboru Tonda, kterého mají všichni rádi a on by byl rád, aby to tak zůstalo, se představují Petr Vondráček či Václav Kopta. Když už není vyhnutí, raději vypnou v divadle proud, než by se s někým dohadovali. A jejich řešení, jak uklidnit režiséra Marka, který netuší, do čeho vlastně vlezl? Panáčka mu nalejeme. Není divu, že se pak Jan Révai či Tomáš Novotný nemůžou pořádně ani postavit na nohy. Přesto se nové výzvy chopí se ctí a dokonce se v jedné scéně pokusí i o zpěv, ačkoliv se zdá, že to není zrovna jejich parketa. A tady se tedy musím malinko zastavit, protože nechápu, proč tedy do této role byli obsazeni právě tito pánové, kteří naopak zpívat rozhodně umějí, víc než dobře. Ehm, mám takové podezření, že je to proto, že jsou fešáci. Nemám námitek, ale dejte jim prostor nám něco zazpívat i „normálně“ a nenuťte je do parodie zpěvu. Působilo to na mě opravdu zvláštně.
Také obsazení menších rolí je plné hvězd a zkušených muzikálovců, bohužel většinou, až na světlé výjimky, tu nemají tolik prostoru zazářit a ukázat, co v nich vězí. Ernesto Čekan či Juraj Bernáth například vyfasují čistě činoherní roli Maxe Röslera. Ladislav Korbel a Jakub Gabriel Rajnoch (Márty), Filip Brada nebo Tomáš Vaněk (Radek) i Jakub Šimůnek a Lukáš Randák (Vláďa) jsou vedlejší postavy, o kterých toho moc nezjistíte. Jakýsi svůj příběh z minulosti nám předloží Jiří Šup, případně Jan Fanta, v roli Dennyho, jenže tím, že se svěří, to také skončí. Příběh s tím dál nijak nepracuje a nedočkáme se ani žádné zmínky o tom, jestli je třeba šance na happy end. Upřímně mě překvapuje, že někteří z těchto herců vůbec tyto drobné roličky přijali.
A podobně to vnímám i u dam. V úloze Eriky se střídají Barbora Fialová a Dagmar Křížová, Lindu hrají Diana Demecsová či Tereza Bílková (pamatovat si ji můžete například coby Jitku, přítelkyni soudce Petra, v seriálu ZOO). Obě role působí spíše jako „do počtu“, přitom Dagmar Křížová je hvězdou brněnského divadla, co ztvárňuje hlavní role v muzikálech My Fair Lady (ze Zelňáku) či Jane Eyrová. Zasloužila by si zkrátka větší prostor.
Ještě teď jsem dojatá. Pekařova žena je něžný muzikál o lásce a odpuštění
Hlavou dolů
Ten má pouze postava kostymérky Táni, o které jsem se už zmiňovala. O tento part se dělí dámy Annamária d’Almeida a Leona Černá Stříbrná. Bohužel musím konstatovat, že ačkoliv je tato figura napsaná přesně tak, abych s ní soucítila, abych jí fandila a možná se v ní viděla (zakřiknutá jsem, divadlo také miluji :)), bohužel si mě Táňa vůbec nezískala a nebavila mě. Viděla jsem pouze první ze jmenovaných dam, a tak by mě zajímalo, zda by můj názor nedokázala třeba druhá alternace otočit a změnit.
Z dam se toho pak alespoň něco málo dozvíme alespoň o Renatě, kterou ztvárňují Michaela Zemánková a Michaela Nosková. Je to ale přece jen trochu povrchní, v podstatě tu hrají jen zhrzenou exmilenku a někdejší hvězdu divadla. Ale i s tím málem si dokážou dámy poradit elegantně, navíc jim představení určilo i jeden velmi nelehký úkol, v podstatě akrobatické číslo, kdy zpívají zavěšené hlavou dolů.
Zapomeňte na Shakespeara! tedy rozhodně nepatří k muzikálům, z nichž se vám štěstím zatočí hlava. Pokud máte ale za sebou třeba těžký týden a chcete si odpočinout, zasmát se a trochu popustit uzdu snění a fantazii, Divadlo Hybernia vás rádo přivítá. V prosinci se hraje 10.12. a po novém roce jsou »na skladě« vstupenky až do června.
Zapomeňte na Shakespeara!
