Hraná Vaiana vyráží na své dobrodružství: Vyplatí se jít na ni do kina?

 

Možná už jste o Vaianě slyšeli. Ostatně tato Disney hrdinka, která se v originále jmenuje Moana, se zrodila již v roce 2016, kdy dostala svůj první film, a to animovaný. Před dvěma lety se dočkala i dalšího pokračování, ale ani tam to neskončilo. Letos se diváci dočkali remakeu prvního dílu, nově však v live action verzi. 

 

Tím pádem se jedná o hraný film, i když by se o tom dalo spekulovat. Nejenže se tu nešetří počítačovými efekty, ale v ději vystupují vyloženě postavy, které zkrátka musí být animované – především zvířecí kamarádi Vaiany. Jsou to roztomilé prasátko Pua a pomatený kohoutek Heihei neboli Svačinka :). Později se setkáváme také s obřím krabem, který je pěkný parádník. Také ten je vytvořen pomocí počítače. Skutečné postavy s lidskou tváří byste tak ve skutečnosti spočítali na prstech jedné ruky. No, možná dvou, budeme-li počítat i komparz. Z masa a kostí jsou obyvatelé fiktivního ostrova Motunui – jejich náčelník (John Tui) s manželkou (Frankie Adams), jejich dcera Vaiana a také babička Tala (Rena Owen). Nesmíme však zapomenout ani na poloboha jménem Maui. 

 

Rozhodně není bez zajímavosti, že hraný snímek v některých případech zachovává původní obsazení. Tím pádem herci, kteří v animáku dabovali, si zde svou roli rovnou také zahráli. Především jde právě o Mauiho v podání Dwaynea Johnsona neboli The Rocka. Vyfasoval zde dlouhou kudrnatou paruku a upřímně mu to moc nesedlo. Fanoušci asi jeho návrat ocení, ale popravdě se mi do role Mauiho moc nehodil a neoblíbila jsem si ho. Myslím, že bych si dovedla představit i lepší ztvárnění. Novou představitelku naopak dostala titulní hrdinka  – zatímco dříve ji mluvila a zpívala Auli’i Cravalho, které je dnes pětadvacet let, v novém zpracování debutovala mladinká Catherine Laga’aia. Této Australance je 19 let, ale pěvecké a herecké nadání jí rozhodně nechybí. Navíc je velmi půvabná, takže o ní pravděpodobně ještě uslyšíme. Mně osobně připadá trochu jako mix dvou dnes velmi populárních hereček – jednou z nich je Jenna Ortega (neboli Wednesday), tou druhou Zendaya. 

 

V českých kinech si můžete dokonce vybrat, zda Vaianu zhlédnete v originálním anglickém znění, nebo s českým dabingem. Já jsem měla možnost vidět českou verzi, plnou (nejen) muzikálových hvězd. Vaiana u nás ožila díky Ines Ben Ahmed, známé například z karlínských muzikálů Anděl Páně nebo Beetlejuice. Především pěvecky to za mě bylo skvěle provedeno a už jsem měla párkrát náběh i na husí kůži. Naprosto profesionálně a zároveň zábavně si s Mauím v češtině pohrál Petr Štěpán. Ten mě bavil nejvíc, vlastně víc než samotný The Rock. Babičce dodala laskavost Milena Steinmasslová, v dalších rolích zaujali Ernesto Čekan, Natálie Tichánková a Jan Sklenář. 

 

Přiznám se, že animovanou Vaianu jsem nikdy neviděla, i když znám její nejslavnější písničky – How Far I’ll Go (u nás Kam doplout mám) a You’re Welcome (v češtině Vždy k službám). Nemám tedy úplně srovnání s původní verzí, ale naštěstí jsem měla s sebou kamarádku, která má v tomto tématu větší přehled. Podle ní (a na internetu už se ozývají podobné názory) je nová verze v podstatě jen doslovnou kopií animáku a nepřináší nové nápady. To je asi trochu škoda a snímek tak vlastně může působit zbytečným dojmem.

 

Já osobně jsem šla Vaianu teprve poznat a především si užít písničky, což se povedlo. Zaujal mě i příběh, v němž se dají najít paralely s ekologií coby ochranou našeho světa. Zároveň je to ale především pohádka, kde k vítězství stačí mít odvahu a navrátit rozzuřené bohyni její majetek. Občas mi ale připadalo, že film nemá úplně spád, některé situace byly za mě zbytečně protahované, stejně tak nejsem příznivcem akčních scén, takže ve výsledku bych film klidně o něco zkrátila. Upřímně si myslím, že pro děti je stopáž 115 minut opravdu už zbytečně moc. Vaiana je tak vhodnější spíše pro starší děti a pokud máte doma třeba předškoláka, měli byste hodně zvážit, zda to právě váš potomek zvládne, nebo ne.

Na promítání, které jsem navštívila já, samozřejmě rodiče s dětmi převládali, našli se ale i dospělí diváci bez dětí, což mě potěšilo. Bohužel v kině se potvrdilo, že pro malé diváky není film nejvhodnější. Bylo příjemným zpestřením občas slyšet dětský smích, ale popravdě spíše převládal pláč a také zvuky, které naznačovaly, že děti už neudržely pozornost a nudí se. Jak už to tak bývá, nejvíc rušivým elementem se však nestaly děti, ale jejich rodiče a jejich nedostatek soudnosti, taktu a ohleduplnosti k okolí. 

 

V řadě před námi jedna maminka v jednom kuse koukala do mobilu, v jeden moment pak dokonce odešla ze sálu telefonovat, přičemž v sále zanechala svou ratolest. Dítko začalo téměř okamžitě hystericky plakat, takže se musela vrátit, ovšem ani to jí nepřimělo telefon ukončit. Mezi dialogy v kině jsme tak poslouchali i její domluvu s někým po telefonu. To byla opravdu zase jednou lekce v tom, jak někteří lidé absolutně nepřemýšlejí a neberou ohledy na okolí. Jedna věc je neodhadnout vyspělost dítěte (nad tím by se dalo přivřít oko), druhá je vyloženě rušit ostatní telefonováním. To se zkrátka omluvit nedá. Naštěstí se nakonec tato maminka přece jen dovtípila a s dítětem odešla ještě před koncem. 

 

Vaianu si vybral oceán, ale ne každé dítě má stejnou náturu. Před vaším dítětem se tak zřejmě moře nerozestoupí, stejně tak ne každé dítě asi zvládne Vaianu v kině. A pokud v kině vyřizujete telefonní hovory, opravdu od dalších lidí v sále nečekejte zázraky a odpuštění. Ale spíše deset ran egyptských.