Podzimková, Polívka i Plesl na táboře: Jaké pocity vyvolá film Po večerce?

 

S ryze letními filmy se letos roztrhl pytel, a tak nám je do kin posílají postupně. Předskokanem bylo už na přelomu zimy a jara Nečekané léto, nyní přichází na scénu Po večerce a pomalu se na řadu chystá i Dovolená v Českém ráji s Tomášem Jeřábkem. Na podzim pak Dokonalý den prožijí Vladimír Polívka a Kateřina Marie Fialová (mimochodem ukázka vypadala moc hezky), nyní ale Polívka coby Kráťa tvoří filmovou dvojici pro změnu s Evou Podzimkovou, dříve Josefíkovou, respektive Anežkou. Musím říct, že ač bych na to nejdřív nevsadila, vlastně se k sobě dobře hodili a chemie mezi nimi fungovala, díky čemuž příběh držel pohromadě. A to i přesto, že hodně z jejich backstory za ně odehráli dětští herci (především Jakub Jenčík a Luna Sofie Bauerová) a zbytek byl vyřešen dvěma větami. 

 

Kromě romantické linky tu jde především o záchranu dětského letního tábora. Jednoduchá zápletka, v níž hrozí zánik kvůli zásahu hygieny, zkrátka něco, co v amerických filmech funguje už dlouhou dobu. U nás se podobné žánry teprve postupně rodí a krystalizují, takže Po večerce funguje jako příjemná oddechovka, ale její scénář sází hodně na jednoduchost a nesnaží se jít do hloubky, případně líp vytěžit vedlejší linky. Myslím si, že nejlépe se podařilo vystihnout atmosféru letních táborů a nabídnout pohled na lidi, kteří se tam rádi opakovaně vrací a vlastně to tam berou jako druhý domov. Kdo to také tak, jistě bude spokojen. Jistě si v kině vzpomenete i na vlastní zážitky obdobného rázu. Na druhou stranu film si užijí diváci i v případě, že je tábory moc neberou. Především díky některým vedlejším rolím a jejich humoru. Hodně pozornosti na sebe strhává jako obvykle geniální Jaroslav Plesl v divnoroli kuchaře a zarytého antiSlávisty. Marně se mu snaží sekundovat Tomáš Havlínek, na kterém je ve výsledku divná jen jeho paruka. 

 

Daleko víc vám v hlavě utkví Václav Neužil, který zde v roli Cyrila balancuje bláznivým pedantem a docela rozumným chlapem. Hana Vagnerová coby zástupkyně vedoucího Máca nejdříve působí jako konkurence pro Kráťu, velmi brzy ale najdou společnou řeč. Ostatní členové dospělého osazenstva už nemají tolik prostoru, aby výrazněji zaujali. Spíše pomáhají vytvářet zdánlivě jednotnou partu – Petra Nesvačilová, Štěpánka Ligas, Lucie Černá, v podstatě to samé platí i o rodičích Kráti v podání Dany Batulkové a Ondřeje Pavelky. Roztomilým detailem bylo, že mladší verzi Dany Batulkové si zahrála její skutečná dcera Mariana Prachařová.

 

Poslední dospělá role, kterou je třeba zmínit, je Karel, kterého si zahrál Stanislav Majer. V ději figuruje jako záporák, ale vlastně není ničím zajímavý a kromě toho je namaskovaný tak, že tentokrát to ani Majerovo charisma nezachrání. Naopak, kdo i na malém prostoru, dokázal zaujmout, byl Maximilián Dolanský. Jeho postava má alespoň zajímavý oblouk.

 

Co se týče vizuální stránky, hodně času logicky trávíme venku v přírodě. Kulisy dotváří také Zážitkový areál Hryzely na Kolínsku. A vlastně to stačí, není potřeba tu nijak experimentovat. Stejně tak hudba je spíše doprovodem, co neruší, ale nechybí ani klasické zpívání u táboráku, z něhož čiší pohoda. 

 

Celkově tak Po večerce nabízí příjemný zážitek, ale v mých očích se klasikou, k níž bych se vracela opakovaně, nestane.