Hvězdy Pomády ovládly O2 universum: Sázka na nostalgii a příval energie
Správná parta vyvezla »auťák« a zaparkovala ho v pražském O2 universu! Muzikálové hvězdy velkolepou show oslavily již 25 let od původního uvedení Pomády u nás. Jak se večer vydařil?
Otec vtrhnul do kin: Z filmu podle skutečných událostí vás zamrazí
Nostalgie i jízda
7. října se pražské O2 universum částečně vrátilo v čase, paradoxně až do dob, kdy tu ještě vůbec nestálo. Před neuvěřitelným čtvrtstoletím se v tehdejší Pyramidě (dnes GoJa Music Hall) hrál slavný muzikál Pomáda. Původní cast nyní znovu vystoupil spolu v rámci koncertu Velká muzikálová show – došlo samozřejmě i na hity právě z Pomády. Zazněla Letní láska a nutno říct, že nostalgie zafungovala perfektně. Dále jsme si mohli zatrsat (a že někteří diváci a především divačky toho využívali opravdu hojně) v rytmu hitů od ABBY. Lehce jsme se dojímali u A ty se ptáš co já, hned několika songy byl zastoupen také český muzikál Rebelové, což mi udělalo velkou radost, protože i ten za mě patří přesně do té životní éry, kterou měl koncert připomínat.
Jedna z původních Sandy, Zuzana Norisová si zase po čase dopřála »rebelovské«Š, š, š spolu s Bohušem Matušem pak také vyšvihli naprosto nádhernou verzi písně Stín katedrál. Další Sandy, Šárka Marková, se na jeden výstup proměnila v Máří Magdalénu z muzikálu Jesus Christ Superstar, spolu s Romanem Vojtkem alias Dannym Zukem pak také zazpívala Hodinu H, což je česká verze slavného songu z Hříšného tance. Z Hříšnáku zazněly též české verze skladeb Hungry Eyes (opět Šárka Marková) či She’s Like the Wind, a to v podání Hynka Svrčka.
Kateřina Nováková všem rozproudila krev v těle díky Buenos Aires z Evity. Vanda Károlyi se vrátila ke své nejslavnější muzikálové roli Mercedes v Monte Cristovi prostřednictvím písně Proč nejsi tam, kde já, Michaela Badinková vyfasovala otřesnou načechranou paruku, ale jinak jí proměna v Marilyn Monroe sedla jako ulitá. Daniela Šinkorová všechny rozvášnila coby Velma Kelly v Chicagu díky skladbě All That Jazz.
Na roli Dannyho v Pomádě zavzpomínal také Zbyněk Fric, k jehož skvělé verzi skladby Voda čo ma drží nad vodou od Elánů, se v podstatě připojil i celý sál. Za mě jedno z nejhezčích čísel, stejně tak potěšily samozřejmě i pecky jako Náš auťák či Jsme parta správná. Touto poslední zmíněnou písní celý večer končil, na jeviště byli přizváni i všichni další, kdo před lety v Pomádě účinkovali. Ačkoliv vystupující tvrdili, že víc toho už nenacvičili, následoval ještě přídavek, který byl v podstatě medley z Pomády. Díky tomu jsme domů odcházeli ještě plni energie a s chutí protančit noc i den, i když to je zase píseň z jiného muzikálu.
ORDINACE PODCAST: Morální úpadek Mandlové a babičkovský Survivor
Silné a slabé stránky
Za nejslabší číslo večera považuji paradoxně jinak nádhernou píseň z Fantoma opery. Ač Bohuš Matuš nepatří mezi mé oblíbence, jeho hlas se sem skvěle hodil. Bohužel krásnou Christine ztvárnňoval…Roman Vojtek. Copak o to, vzhledově to nebyl průšvih, ale uši už od začátku protestovaly – takto vysoké tóny Christine znít nemají. Nejsem si jistá, zda to bylo zamýšleno jako humorná vložka, nebo vážně pojaté vystoupení, ale ani jedna z variant podle mě nefungovala.
K negativním stránkám show bych připojila také ozvučení, což možná souvisí se samotným prostorem O2 universa. Celou dobu byla hudba za mě až příliš nahlas, takže duněla a někdy kvůli tomu nebylo ani účinkujícím dobře rozumět. Je to škoda, ale je to daň za takto velký prostor. Osobně si myslím, že by Pomádě víc slušelo komornější místo, někde v divadle, konec konců by bylo moc hezké vrátit ji alespoň na jeden večer »do Pyramidy«. Na druhou stranu, ač si účinkující v úvodu večera dělali legraci, že půlku vstupenek museli rozdat kamarádům, sál byl velmi pěkně zaplněn a publikum bylo, až na výjimky samozřejmě, skvěle naladěno. Energie proudila obousměrně, díky čemuž stál tento večer opravdu za to.
Líbila se mi i vizuální podoba show, nejen fakt, že umělci vystupovali v kostýmech, ale i využití obrazovky (buďme upřímní, na tu dálku se fakt hodila) a také různé grafické efekty, které doprovázely jednotlivé písně. Ať už to byly konfetky, srdíčka nebo cokoliv dalšího, vypadalo to moc krásně. Díky tomu mě také napadlo, že takový koncert by byl také ideální jako silvestrovská televizní podívaná. Zkrátka – kýč, ale krásný.
