Výstava fotografií i obrazů krásné ikony: Znáte 100 tváří Marilyn Monroe?

 

Hold zesnulé herečce a ikoně minulého století můžete vzdát v České galerii moderního umění na pražském Betlémském náměstí, ovšem pozor, výstava je k vidění už jen do 4.10. 

 

Marilyn Monroe, která žila v letech 1926 – 1962 a letos by oslavila 100 let, si dodnes asi nejvíc pamatujeme jako Sugar v komedii Někdo to rád horké. Zahrála si také v mnoha dalších snímcích, například Páni mají radši blondýnky, Jak si vzít milionáře či Slaměný vdovec, odkud pochází i ikonický moment s vlajícími šaty nad šachtou. 

 

S čím si Marilyn všichni už automaticky spojujeme? Blondýnka, naivní, sexbomba. Ovšem na výstavě ji můžeme poznat trochu jinak, a to díky řadě fotografií různých autorů. Jak ji viděli a díky fotoaparátům navždy zachytili Bert Stein, Milton H. Greene, Tom Kelley a další? Jaká však asi byla doopravdy? Kromě fotografií ji v galerii zachycují i různá umělecká díla 30 různých autorů z Česka i Ameriky. Nesmí chybět ani známé dílo Andyho Warhola. Dokonce zde můžete najít i pár osobních předmětů či listin přímo ze života Marilyn Monroe, tedy vlastně… Normy Jeane Mortenson.

 

 

To je totiž její pravé jméno a není bez zajímavosti, že ona sama svůj pseudonym vlastně vůbec ráda neměla a litovala, že si netrvala na tom, aby zůstala Norma Jeane. A není to jediný moment jejího až příliš krátkého života, kdy si člověk říká, že nad ním vlastně neměla vůbec kontrolu a rozhodovali za ní jiní. U některých sérií fotografií totiž najdete i nějaké snímky lehce přeškrtnuté. Často jsou to takové, kde nemá ničím zahalená ňadra. Smutné je, že v popisku se dočtete, že zveřejněny byly už tehdy všechny a právě ty »vyřazené« jsou paradoxně jedny z nejslavnějších. 

 

Monroe se dokonce stala první kráskou na titulní stránce časopisu Playboy, a to v roce 1953. Známý akt, na kterém leží na rudém sametu, nafotila také v době, kdy byla ve finanční tísni. Původně podobné focení odmítla. Kdo ví, jak by to s ní dopadlo, kdyby žila dnes? Měla by dnes svůj osud víc ve vlastních rukou? Těžko říct. Takže alespoň – všechno nejlepší, Normo Jeane.