»Účastníci zájedu« Polívková a Pechlát vládnou Netflixu: Vše kvůli jednomu orgánu

Právě obsazení snímku Něco za něco mě přesvědčilo, proč film zhlédnout. A ty Účastníky také nezmiňuji pro nic za nic, ty mám totiž moc ráda a patří k filmům, které doma známe z paměti. Pravidelně ho sledujeme před odjezdem na jakoukoliv letní dovolenou k moři. A nedávno mě dokonce napadlo, že by mě zajímaly osudy těch postav po letech. Ne opravdu nevyzývám tvůrce k natočení dvojky, spíš jsem si pro sebe představovala, jak to dopadlo s Jolanou a Vladimírem, kteří se ve filmu dají dohromady. Byli by dnes ještě spolu? A zanedlouho vidím ukázku na nový film, kde se spolu opět objevují jejich představitelé Anna Polívková a Martin Pechlát? Náhoda? Nemyslím si. Takže jsem věděla, že to musím vidět. 

 

Samozřejmě že tohle není žádné pokračování, oba herci zde ztvárňují úplně odlišné charaktery, ale to nevadí, i tak mě zkrátka potěšilo, že režiséra Matěje Pichlera napadlo dát tuto dvojici opět dohromady coby manželský pár. Ve scénáři Filipa Oberfalcera a Jana Vejnara, který vznikl podle divadelní hry Stefana Vögela s názvem Ledvina, se setkáváme s Kateřinou a Danem. Zatímco ona se bojí výsledků zdravotních testů, její muž zrovna řeší především svou kariéru a fakt, že podle jeho návrhu co nevidět vznikne mrakodrap. Společně odjíždí na víkend na chalupu, kde se k nim přidávají ještě dlouholetí kamarádi – manželé Diana (Bára Seidlová) a Erik (Míra Nosek). Mohl to být fajn víkend mezi přáteli, jenže vše naruší špatná zpráva, kterou Kateřina u lékaře dostala. Potřebuje novou ledvinu. To samozřejmě rozvíří debatu o tom, kdo z přítomných by jí tu svou dal a kdo ne. Na povrch postupně vyplavou i další tajemství a o zábavu je postaráno.

 

O tomto příběhu už jsem něco málo dopředu slyšela, z kratší ukázky jsem vlastně ale nepochopila, že právě tohle bude tématem filmu Něco za něco. Výsledek je podle mě velmi povedený, i když vzhledem k tématu a také charakterům našich 4 hlavních postav zrovna tohle není komedie, na kterou bych se dívala opakovaně. Zanechá ve vás trochu hořký nádech a možná vás dokonce přiměje k tomu, abyste se i vy zamysleli, zda lidé, k nimž máte nejblíž, stojí vůbec za to. Nabídli by vám ledvinu? Dali byste jim vy tu svoji? 

Aniž bych chtěla příliš prozrazovat, v mých očích byl nejsympatičtějším člověkem v ději Erik. Toho jediného bych asi brala do party, jinak ostatní za moc nestáli. To ovšem svědčí o skvělých výkonech všech zúčastněných. A jelikož cizí neštěstí vždycky pobaví, je samozřejmě snímek plný situací, kdy se hrdinům škodolibě zasmějete. Musím říct, že vše navíc doplňuje i vizuální stránka snímku, nejen díky kameře Vladimíra Matouška, ale i díky hezkému místu v přírodě, kde se film odehrává. Navíc úvod filmu je zasazen do Ústí nad Labem, což je vlastně osvěžující změna. Všechno nemusí být hned v Praze, souhlasím. Hlavně když tam tu Danovu falickou stavbu opravdu někdo nepostaví. 🙂

 

Na závěr bych ještě ráda zmínila hudbu. Během celého filmu si možná ani žádné nevšimnete, ostatně tam byla využita hudební banka. Ovšem během závěrečných titulků se dočkáme hned dvou originálních songů od Jana Nedvěda (na youtube vystupuje coby Jen), přičemž skladba Nevydejchám tě se podle mě k filmu skvěle hodila a navíc mi ještě chvíli hrála v hlavě. 

 

Zbývá už jen otázka – darujete ledvinu…tedy svůj čas tomuto filmu na Netflixu?