Trochu jiný Survivor: Rachel McAdams a její protivný sprostý šéf volají SOS

 

Co je horší – život na opuštěném ostrově a boj o přežití v těžkých podmínkách, nebo každodenní rutina v kanceláři, kde si vás navíc absolutně neváží? Hlavní hrdinka nového amerického snímku SOS (v originále Send Help, režie Sam Raimi) Linda v podání Rachel McAdams má v tomhle celkem jasno. Miluje pořad Survivor, do něhož se dokonce sama bez úspěchu hlásila. Čte knihy o přežití, jinak je ale její běžný život absolutně bez dobrodružství. Pouze denně chodí do práce, kde odvádí maximum, ale nikoho to nezajímá. Povýšení, které měla získat ona, dostane kamarád nového šéfa Bradleyho (Dylan O’Brien). Namyšleného panáka, kterému vše bez práce spadlo do klína.

 

Osud ale zasáhne a jsou to právě Linda a Bradley, kdo jako jediní přežijí nehodu letadla a musí spolu nějakým způsobem vycházet a spolupracovat, aby v divočině přežili. Jejich vztahy se v průběhu pobytu několikrát promění, ale ne tak, jak byste možná čekali. Jedná se o komedii s prvky thrilleru a hororu a s řadou drastických scén plných krve. Ovšem film s tím pracuje velmi zajímavě a místo toho, aby tyto pasáže působily nepatřičně nebo vám z nich bylo špatně, paradoxně vás znechutí a zároveň rozesmějí. Pak už se často smějete jen tomu, jak se vůbec něčemu takovému můžete smát. 

 

Scénář (Damian Shannon, Mark Swift) je skvělý, vypointovaný a napínavý, takže děj dobře ubíhá a nenudí. Možná občas dokonce i překvapí či vás přiměje, abyste seděli na kraji sedačky a říkali si – je tohle možné?

K povedenému výsledku přispělo též obsazení. Pro Rachel McAdams to za mě byl dost nečekaný typ role. Ať už hraje romantické hrdinky či záporačky z prostředí střední školy, vždy je u toho okouzlující a krásná. A nyní máme uvěřit tomu, že si jí v kanceláři nikdo nevšimne? Měla jsem obavy, že jí šedou myšku věřit nebudu, ale bylo to zbytečné, protože ji krásně proměnili. Působila zanedbaně a paradoxně zkrásněla až tváří v tvář nebezpečí. Možná v ní ale časem kousek z její ikonické Reginy z Protivných sprostých holek přece najdete. I když já jsem Lindě rozhodně fandila o mnoho víc.

 

Naopak Dylan O’Brien je ve své úloze báječně nesnesitelný a myslím, že ho budete nenávidět i v momentech, kdy bychom možná někoho jiného politovali. Je to zkrátka metafora toho nejhoršího šéfa, kterého jste kdy měli. 

 

Potlesk si jistě filmaři zaslouží i za velmi povedené efekty a povedla se i celková vizuální stránka. Takže pokud už máte dost letošní zimy a chcete si odskočit k moři a zapomenout na všední starosti, zajděte do kina na SOS. Sice to nebude leháro s drinčíkem v ruce, ale zase zjistíte, že jsou lidi, co jsou na tom psychicky daleko hůř :). A to taky není k zahození.