Lou Fanánek Hagen: Příběh je něco, co hledám vždycky
Na rozhovoru s frontmanem kapely Tři sestry jsme se sešli u příležitosti vydání nového alba Pub Art. Významných událostí k oslavě však bylo více. Například křest nové knihy kapely ke 40. výročí jejich vzniku. Ke své skladatelské činnosti přidává: „od nepaměti se mi líbilo neotřelý vyjadřování jako z archaický češtiny, třeba přechodníky, který se už normálně nepoužívají nebo vymyšlená slova.“ Dozvíte se, jak se propisuje do skládání jeho záliba v historii nebo proč si rád zahraje na kachon.
Na novém albu jste prý využili netradiční postupy. Jakým stylem se taková věc projevovala?
To se nabaluje. Člověk řekne, že jsme zkoušeli novou velkou věc. Chtěl jsem tím říct, že to bylo dělané trošku jinak než obvykle. Byl jsem skvěle připravený se zpěvem, protože jsem to dělal doma, dával jsem spoustu věcí do počítače. Do mýho jablkovýho počítače se dá nahrávat téměř ve vysílatelný kvalitě. Takže jsem si tam dělal muziku, kterou mi kluci poslali v programu. Do toho jsem si dozpíval stopy vysokou, nízkou, refrény. Pak jsem to navíc zaefektoval, jak bylo potřeba. Někdy jsem tam udělal třeba ženský hlas. Mnohokrát mi to prošlo rukama, do studia jsem přijel úplně připravenej. Takže jsem to zpíval skoro v reálném čase, deska byla nazpívaná za tři odpoledne. Šlo to velmi hezky. Revolučního tam nic není, spíše taková velká domácí příprava k čemuž přispěl rozvoj techniky. Je to neuvěřitelné, když si vezmu, že před třiceti lety, kromě nějaké nahrávky na diktafonu, člověk nemohl zaznamenat žádnej nápad. Tady jsem udělal demáč skoro na úrovni písničky. To se nedalo dříve v domácích poměrech udělat. Moc se mi líbí dnešní možnosti. Kdybychom v budoucnu dělali další desku, nebudu z toho tolik rozpačitý. Ostatně, dlouho jsem to oddaloval, protože jsem nechtěl žádnou desku dělat, ale tohle nahrávání bylo super.
Jakým způsobem „se trénujete“ na textařskou činnost? Viděl jsem spoustu vašich rozhovorů. Když to srovnám s jinými umělci, opravdu mi připadá, že je vaše čeština hodně pestrá a plná odborných výrazů a terminologie.
Je to asi tím, jak odjakživa hodně čtu. Pořád si hledám nějaké věci. Moje večerní zábava je, že si otevřu láhev vína, poslouchám muziku a čtu, a to i díky technice, která přináší neuvěřitelný možnosti ve vyhledávání. Nemusím pro všechno chodit do knihovny. Takže hodně skáču z tématu na téma a otvírám si podokna, například u Wikipedie, a dozvídám se takhle spoustu věcí. Jestli to zanechalo nějakou stopu ve vyjadřování tak je to jedině dobře. Jinak se mi samozřejmě od nepaměti líbilo neotřelý vyjadřování jako z archaický češtiny třeba přechodníky, který se už normálně nepoužívají nebo vymyšlená slova. Ovšem nesmí toho být moc, je to jednoduše koření. Kdyby se to stalo stylem člověka, nebo interpreta, tak je to podle mého názoru spíš na překážku.
Údajně se hodně zajímáte o historii. Máte nějaké konkrétní období, které vás zajímá a objevuje se ve vaší tvorbě? Vy jste dělal hodně muzikály s historickou tématikou. Projevilo se to i na hudbě Tří sester?
Určitě. Je tam historie, jsou tam historická témata. Já to mám spojený hlavně sociálně. Snažím se lidi zasadit do tehdejší doby. Například u Tří sester zpíváme – Turci táhnou na Mohuč a všude voní káva – tam je chybně Mohuč, je to samozřejmě Moháč. Tenkrát jsme to nevěděli, tak jsme použili Mohuč. Je to český princip toho, jak lidé přistupují k hrdinství. Šli pro zisk a slávu a když zjistili, že Turků je moc tak nakonec dopadli pomalu jako sedláci u Chlumce. U muzikálů jsem vždycky hledal spíše sociální stránku a psychologii postav než historickou vědu, po níž bychom pátrali. Za ty dlouhé roky už si ani nepamatujeme nějakou historku o tom, jak to vůbec proběhlo. Už je to vlastně mýtus, který se brousí tou tichou poštou. Kdybychom viděli tu situaci dnes, tak bychom možná byli v šoku, jak to tehdy doopravdy proběhlo. Co si třeba máme myslet o biblických časech? (smích) Příběh, to je něco, co hledám vždycky.
Nové dětské skupiny pomáhají rodičům s dřívějším návratem do práce
Máte na novém albu nějaké přesmyčky? Legendární je třeba ze skladby Pijánovka – Highway king, ze které lidi často dnes omylem používají Harlej king. Máte něco podobného na albu Pub Art? Není zde schovaný nějaký jinotaj, který si můžou fanoušci dohledat?
Hele oni si možná budou dohledávat hodně, a dokonce jsem tam použil – dei autoklávus už čeká, tak se sbal – a to je můj vynález. To mi říkal, právě Tomáš Doležal, kterej je hodně sečtělej: “co to je?” A já říkám: “hele to nic. To jsem si v podstatě vymyslel a je to synonymum očistce.” Při autoklávu za velké teploty a tlaku probíhá sterilizace a to je vlastně princip očistce. Dei autoklávus. Jinak někde jsou odkazy, ale nechci prozrazovat. Oni jsou posluchači šikovní, tak si tam případně něco najdou.
Dokážete zahrát na bicí a cajon, trénujete ještě na tyto nástroje?
Já jsem hrál na bicí v začátcích asi čtyři roky, a to s kapelou Spálená tlumivka s Františkem Sahulou. A pak jsem cajon obnovil třeba před deseti lety, kdy jsme si s kamarádama v hospodě zahráli. Já nehraju na kytaru, a ani mě to nijak neláká, nikdy se mi to nepodařilo zlomit a už to nebudu dělat. Tady ten cajon rytmus udržím a už jsem se do toho trochu i vpravil, ale že bych trénoval to ne. Při koncertech s kapelou Synové výčepu hraju tak desetkrát do roka, ale tam mají bubeníka. A to potřebuji, protože on drží rytmus. Já si tam můžu dělat blbosti a když vypadnu, tak se nic nestane.
Vy se prý často snažíte předcházet konfliktům. Máte to od dětství. Daří se Vám to pořád?
Ano, matka mě do toho vecpala, abych se bránil, protože jsem byl otloukánek ve školce. Doma mě motivovali, abych se bránil. Pak se to trochu obrátilo a byl jsem i šikanátor. Nic hroznýho to nebylo. Ovšem, chodil se mnou do třídy Václav Kahuda, spisovatel a toho jsem nejdřív taky trápil, protože to byl horší otloukánek než já v té školce. Byl jsem trochu hajzl z tlaku doma. Později jsme se, až na konci osmé třídy, poznali a skamarádili. Dokonce s náma zpíval pod přezdívkou Bombur v Sestrách.
Text: Petr Horák
