Příští stanice, Voděrádky! Morávková s Cardou se opět ocitnou v Apartmá v hotelu Plaza
Apartmá v hotelu Plaza si asi nemůže dovolit úplně každý, ovšem díky Divadlu Bez zábradlí už ano. A večer tam strávíte ve vybrané společnosti – s Danou Morávkovou a Josefem Cardou. A třeba i na letní scéně ve Voděrádkách!
ORDINACE PODCAST: Vyhořelí milenci Mandlička a Leoš a vražedně šeptající Tonda
Už příští týden se Divadlo Bez zábradlí opět vydá na cesty a zakotví dočasně na Letní scéně Voděrádky u Říčan, kde představí 4 komedie ze svého repertoáru. V pondělí 18.8. se jeviště promění v Apartmá v hotelu Plaza. Dojmy z tohoto představení najdete níže. Ale zpět k programu. 19.8. budou Adam Vacula, Jiří Hána a Martin Kubačák řešit jeden Účet, 20.8. navštívíme Berlín, Berlín, tedy francouzskou komedii o dvou milencích. 5.9. pak vše završí Koza aneb Kdo je Sylvie? s Hynkem Čermákem a Petrou Špalkovou. Více info a vstupenky najdete na webu Voděrádek nebo Divadla Bez zábradlí.
Režisérem po otci
Ačkoliv Karel Heřmánek Divadlo Bez zábradlí předal synům již před pár lety, vždy byl důležitou osobností této scény, a to až do své smrti. Právě Apartmá v hotelu Plaza je také částečně odkazem Karla Heřmánka, protože to byl právě on, kdo si komedii do divadla vybral a přál si ji zde režírovat. K tomu už sice nedošlo, ale pomyslnou taktovku za něj převzal jeho syn Karel Heřmánek ml. Do hlavních rolí byla obsazena dvojice Dana Morávková a Josef Carda. Ačkoliv nejsou přímo jedinými herci v inscenaci, tak nutno říct, že právě oni nesou dílo na svých bedrech a téměř neopouštějí jeviště. Výjimkou jsou samozřejmě chvíle, kdy mění kostýmy a paruky, jelikož ztvárňují hned několik různých postav…
Komedie se točí kolem vztahů, a to především těch manželských a milostných. V první polovině nás hned čekají dva příběhy, po pauze ještě třetí. Už jsem se v jiné recenzi setkala s názorem, že prostřední část je nejslabší, s čímž souhlasím. Ten bych možná vynechala, zatímco ten první na mě udělal dojem a jen mě mrzel jeho konec. Třetí a závěrečný segment je asi nejvíce optimistický, alespoň mi to tak připadalo. Z celkového hlediska na mě text z pera Neila Simona (překlad: Ivo T. Havlů) dělal trochu dojem, jako bychom se smáli především cizímu neštěstí. Já jsem single, a tak nemám k tématu zas tak blízko, ovšem většinou mě komedie podobného rázu moc baví (například Mlčeti zlato, rovněž s Danou Morávkovou), zde jsem si chvílemi říkala, zda to už není trochu přitažené za vlasy. Ovšem pozor, paní v řadě přede mnou během první povídky dychtivě šeptala: „To je úplně jako u nás!“
Došla jsem tedy k názoru, že patrně nejsem vyloženě cílový divák, na něhož Apartmá míří, na druhou stranu své příznivce si lehce najde. Já představení zhlédla v divadle 10. března a atmosféra byla velmi pěkná, pravidelně zazníval smích, na závěr nechyběl potlesk. Pokud chcete strávit příjemný večer a malinko si odpočinout, je tato inscenace tím pravým ořechovým. Příjemná je i stopáž 120 minut. Snesla bych i o něco lepší spád, na druhou stranu už takhle se hlavní dva herci dost naběhali a scénář si pro ně přichystal různé schválnosti. Dana Morávková například chvíli na začátku »pajdá« v jedné kozačce, v závěru pak pro změnu Josef Carda balancuje na okenní římse. Myslím si, že pro oba to musí být náročný kousek, i když zároveň je vidět, že je takový úkol baví. Rozhodně musím ocenit, jakým způsobem dokázali odlišit jednotlivé charaktery, které ztvárňovali.
Comeback Lindsay Lohan a šílená jízda plná legrace: Jaký je film Mezi námi devčaty 2?
Tele Tele i pěvecké překvapení
Částečně jim k tomu dopomohly i jiné kostýmy (Valerie Vrbová), které byly vlastně všechny slušivé a nenašly byste tam dva stejné, vždy to byl originál. Trochu jsem se podle fotek z programu obávala výrazných paruk, ale můžu říct, že v první části představení se k postavám Karen a Sama výborně hodí a vypadají přirozeně. Třetí část už hercům ponechává jejich reálnou podobu, ovšem v prostředním segmentu je to skutečně docela divočina. Muriel působí jako Barbie s trvalou, Jesse si hraje na světáka, ale pod hnědou kšticí skrývá plešku (s tím ale představení výborně pracuje), takže omlouvám se, ale vrátilo mě to v mysli k Tele Tele a falešnému Petru Kotvaldovi s Mumulandem :). To vlastně jen umocnilo můj pocit, že zrovna tato dvojice postav je jen páreček karikatur. I tak jsme se ale mohli zasmát tomu, když dáma slibuje, že už musí jít, ale vzápětí si nalévá další skleničku na kuráž a vlastně nikam jít nechce. A ani pointa, když se ještě na moment otevřela opona, nebyla špatná.
Scéna, kterou vytvořil Daniel Dvořák, vás skvěle naladí a uvede do děje. Zatímco herci se proměňují, prostředí zůstává po celou dobu více méně stejné – jsme totiž v hotelovém apartmá číslo 719 – v levé části salonek s gaučem, pracovní stolek, který může sloužit i jako toaletka dámám, v pravé části postel, noční stolek a dveře do koupelny. A tady musím upozornit na vtipnou nehodu, která se stala – dveře byly v jeden moment v první části představení otevřené a na jeviště jimi vběhl nějaký pejsek (zřejmě patřící někomu z divadla). Pak ho asi někdo nenápadně přivolal, protože hned vzal zase roha. To bylo jen pár vteřin, přičemž Dana Morávková velmi přirozeně do svých replik přidala větu „Tady byl pejsek!“ a pokračovala dál, jako by se nechumelilo. Diváci to samozřejmě ocenili, každopádně přesně pro tyhle neočekávané chvíle divadlo zkrátka miluji.
Předěly mezi jednotlivými příběhy v inscenaci tvoří vystoupení saxofonisty s příhodným jménem Michal Zpěvák. Díky úboru, který vyfasoval, skutečně působí jako busker z newyorských ulic. Na poslech se jednalo o příjemné chvíle, atmosférou se mi k Apartmá v hotelu Plaza nejvíce hodila Sinatrova skladba New York, New York, na druhou stranu dočkali jsme se ještě jednoho hudebního překvapení, o něž se postarali Petr Macháček a Nikol Kouklová, kteří se vlastně na moment proměnili v Aliciu Keys a Jay-Z a velmi zdařile interpretovali skladbu Empire State Of Mind (kterou budete jistě znát, stačí když si zazpíváte: In New Yoooork… Concrete jungle where dreams are made of…) Zaprvé by mě nenapadlo, že se pustí do takto náročné písně, zadruhé bych vlastně ani nečekala, jak skvěle to bude znít, když se ve své podstatě mělo jednat jen o »výplň« mezi scénami. Skoro bych řekla, že když to Nikol takto vyšvihne, je škoda jejího talentu nevyužít víc. Tak třeba zase příště, v jiném kousku Divadla Bez zábradlí.
