Pitomý Vánoce, dotěrná rodina a žádný chlap na obzoru? Tip na nový seriál Netflixu

Brzy budou v televizi opět naše oblíbené pohádky, které jsme už viděli přinejmenším tisíckrát, ale stejně si je opět pustíme. Pokud by vás ale už osudy Krasomily i Lady omrzely a chtěly byste zkusit něco jiného, máme pro vás tip na seriál na Netflixu. K období svátků se výborně hodí, jelikož jeho název v češtině zní Pitomý Vánoce… V originále Odio il Natale, a pokud máte Netflix v angličtině, hledejte: I Hate Christmas. Tedy v překladu Nenávidím Vánoce. 

Možná jste už podle originálního názvu poznali, že se jedná o seriál italské produkce. Pravdou ovšem je, že původní námět pochází z trochu jiných zeměpisných šířek a délek. Jedná se totiž o předělávku norského seriálu Hjem til jul, který má Netflix rovněž ve svém archivu, a to pod názvem Home for Christmas a v češtině pod titulem Vánoce u našich. 

Už teď je asi patrné, že se nejedná o kopii 1:1, když je název posunut trochu jinam. Premisa je ale stejná. V obou dílech sledujeme osudy mladé zdravotní sestřičky, která je single a podle toho se k ní v její rodině chovají. Je usazena k dětskému stolku a neustále bombardována různými dotazy, a co hůř, radami, ohledně milostných vztahů. Jednou to už nevydrží a rodině řekne, že přítele už má…. a představí jim ho právě na Vánoce. Jenže nejenom že to byla lež, ale navíc do svátků už zbývá jen velmi málo času, a tak proměnit výmysl v pravdu bude pořádně tvrdý oříšek.

V obou případech také naráží na velké množství potenciálních partnerů, ovšem o jejich kvalitách se dá spekulovat. Ten je moc mladý, ten moc starý, tenhle nemá vychování, apod. Jestli někoho vybere a jestli nepřebere, tak to už prozrazovat nebudu. Ale ve stručnosti vám povím, proč jsem si vlastně dobrovolně pustila italskou »kopii«, když už jsem originál viděla. A také v čem se tedy liší. 

Expresivní Itálie místo chladného Norska

Na norský originál mě nalákala kamarádka, která ho sledovala. Můžu říct, že jsem nelitovala, ale bohužel musím konstatovat, že norsky neumím a originální znění bych nezvládla poslouchat. Chvíli jsem tedy sledovala v anglickém dabingu, jenže Američané a spol. prostě dabovat neumí, a tak je to vždycky dost utrpení. Nakonec jsem zakotvila u dabingu právě italského. 

O to víc mě překvapilo, že Italové teď mají vlastní verzi. Napřed jsem odolávala, ale byla jsem zkrátka zvědavá, jak se toho zhostí. Z výsledku jsem po pár dílech vlastně velmi příjemně překvapená. Možná, kdybych „Pitomý Vánoce“ viděla jako první, asi bych byla dokonce nadšená, ale i když dějovou linku už vlastně znám, najde se zde spousta nových podnětů, co mě překvapí. 

Navíc v tomto případě skutečně platí některé stereotypy o jednotlivých národech. Zatímco verze norská, ač vtipná, byla zkrátka po vizuální stránce temnější a chladnější. V italské verzi nás čeká spousta slunce a navíc nádherné prostředí, k němuž se ještě vrátím, jelikož si to zaslouží. Vánoce tedy dýchají z obojího, ale tady už záleží, čemu dáte přednost – rezervovanější nátuře Norů, nebo nezničitelnému elánu Italů? Rozdíl poznáte už na první pohled, ačkoliv jsou v obou verzích hlavní hrdinky podobné typy a obě mají hnědé vlasy, přesto jsou rozdílné jako nebe a dudy. Johanne, kterou si v originálu zahrála Ida Elise Broch, působí více jako introvertní typ. Zato italská Gianna v podání Pilar Fogliati je prostě živel, nezkrotná, rozlítaná a trochu praštěná, zkrátka pořádné třeštiprdlo, jaké vídáme v romantických komediích tohoto typu.

V podstatě se o romantickou komedii také jedná, jen roztříštěnou do více dílů a více příběhů. A v italské předělávce je všechno ještě více expresivní a také barevnější. Hlavní hrdinka nám zde slouží také jako vypravěčka a v podstatě sebeironicky komentuje dění, které vidíme. Skoro jako by si chtěla občas za své přešlapy »nakopat«. Kdo by to neznal, že?

»Malé Benátky« a betlém na vodě

Zajímavé je také sledovat, jak různé národy odlišně chápou samotné Vánoce. V Norsku jsme řešili především barevná světýlka, v italské verzi svátky vidíme více v souvislosti s tradicemi a náboženstvím. Postavy se scházejí v kostele, v lese sbírají bylinky a najdou i jmelí, o které se dámy div nepoperou, ve snaze ulovit nějaký ten polibek pod ním… Ba co víc, dojde i na zápletku s Betlémem. Gianna totiž doma zalže a pak zděšeně sleduje, jak se ztratí socha Ježíška. Samozřejmě si to hned vyčítá, jako by to byl Boží trest přímo pro ni.

Když už je řeč o betlému, vraťme se k tomu, do jakého prostředí je seriál „Pitomý Vánoce“ zasazen. Natáčelo se převážně v italském městě Chioggia a přiznám se, že ač do Itálie jezdím často, ještě jsem tam nebyla. Už první záběry seriálu mě ale inspirovaly k tomu, abych se tam jela někdy podívat. Představte si menší a méně turistické Benátky, krásné domečky i mosty přes kanál. Lodičky, čluny či gondoly a na jedné z nich převáží i krásné sousoší Marie a Josefa. Jen ten Ježíšek se jim tedy utopil… Ale určitě nám ho do posledního dílu zase vyloví…

Pokud byste si i vy chtěli dopřát trochu italské vánoční romantiky, tento uvolněný seriál najdete na Netflixu, a to nejen v italském originálním zvuku, ale například i s českým dabingem. Titulní roli do češtiny přemluvila Vendula Příhodová, kterou můžete znát například z muzikálů Hedwig (Malostranská beseda), Starci na chmelu či Saxana (Studio DVA).

Související obrázky: