Ze Zlaty Adamovské šla až hrůza. Misery je poklad
Velmi dlouhou dobu jsme chtěla vidět Zlatu Adamovskou a Petra Štěpánka. Ano, vybírám si hry podle herců. Poštěstilo se mi to až nedávno, kdy jsme se s kolegyní Janičkou vypravily na inscenaci Misery do divadla Studio DVA, v níž excelují oba dva. Dále tam hrají Petr Pěknic v alternaci s Petrem Meisselem v roli šerifa.
Moc jsme nevěděla, co od této hry očekávat. Trochu jsem se bála, protože jsem tak nějak přibližně věděla, o čem to je, přičemž nejde zrovna o lehké téma, a hodně jsme se těšila (protože princ Jiřík a Zlata, kterou obdivuji asi od vždycky, nebo lépe od té doby, co jsem poprvé zhlédla Hříchy pro pátera Knoxe).
Lapena od prvních vteřin
Když hlediště potemnělo a na jevišti se objevil výjev velké zimní bouřky, tak jsem byla lapena. Od prvních vteřin mne představení naprosto pohltilo.
A za pár okamžiků už jsme viděli oba dva herce. Zlatu Adamovskou v roli šílené sestřičky Annie – fanynky spisovatele Paula, který v horách havaroval se svým vozem. Annie ho zachránila, protože ho vyloženě, nebojím se toho slova, stalkovala. Doslova si ho odtáhla domů, kde ho začala léčit.
Její léčba se ale postupem času začala jevit jako ne zcela šťastná. Annie totiž svého Paula rozhodně nechtěla pustit zpátky do života. Chtěla, aby zůstal pěkně u ní a léčba se časem zvrhla vlastně v čistokrevné mučení.
Porce humoru
Jediné, co jí dělalo vrásky na čele, byla občasná přítomnost šerifa (Petr Meissel), který pátral právě po pohřešovaném spisovateli.
Divadlo Mír odpálilo Krematorium. Je to jízda od začátku do konce
Ve skoro hororovém příběhu se objevil také humor. Zlata Adamovská v roli nebezpečné sestry byla nádherně fanatická a šla z ní velká hrůza. Občas mi jí ale bylo i líto a někdy působila právě až komicky, ale tuhla mi krev v žilách při pomyšlení jak nebezpečná je její postava, a že to čemu se směju, vlastně vůbec k smíchu není. O porci zábavy se postaral i Petr Štěpánek, který její chování často velmi vtipně glosoval.
Jako film
Děj mne od samého začátku vtáhl natolik, že jsem měla pocit jako bych sledovala film, nikoli divadelní hru. Všichni tři herci byli úžasní a velmi mne zamrzelo, když jsem se dozvěděla, že Misery bude mít letos v létě derniéru (hraje se od roku 2018, pozn,red.). Myslím, že je to vážně škoda, ráda bych ji viděla alespoň ještě jednou, třeba právě na letní scéně v Divicích (Tvrz Divice), kdy se její příběh definitivně uzavře (30.7.). Na druhou stranu bych se nedivila, kdyby ani sami herci už v této hře nechtěli dále účinkovat.
Přece jen je to velmi náročná emotivní hra a vůbec si neumím představit jak moc vyřízení z ní museli chodit domů, navíc všechno prostě má svůj začátek i konec. Jo a jsem srab, rozhodně to bylo na standing ovation, ale já, místo abych vyskočila, jsem se rozhlížela a čekala, co ostatní – příště na nic nečekám.
Zuzana Kodrlová Zelenková
