Porcelánové království a pečlivě střežený poklad – Vydejte se s námi do Mnichova Hradiště

 

Mnichovo Hradiště v okrese Mladá Boleslav jsem už sice navštívila, tehdy ale kvůli vedru nebyla nálada na kulturní vyžití, takže ze zámku bohatě stačila procházka po krásné zahradě. Až tam budete, nahlédněte i do menšího „baráčku“, tedy do sala terreny, v podstatě zahradního salonku. Určitě nebudete litovat, je zde k vidění nádherná výzdoba.

 

Teď už je ale čas se přesunout do samotného zámku. Na pokladně (případně také online) si můžete zakoupit vstupenky na různé okruhy. Ten první se točí především kolem 18. století a rodu Valdštejnů, druhý okruh vás přenese do století devatenáctého. Prohlédnete si i divadlo, které tu zřídil Vincenc z Valdštejna. Nechybí však ani speciální prohlídky pro děti.  Já jsem navštívila okruh první, každopádně ještě než vám zprostředkuji svůj zážitek z něj, ráda bych zmínila pravidla zámku, která mě předem malinko zarazila. Prvním je zákaz focení a natáčení, což souvisí s tím, že se jedná o památku, kterou vlastní a spravuje stát, který si to zkrátka nepřeje. Naštěstí v pokladně mezi suvenýry najdete i leporelo s fotografiemi, takže nějakou tu památku si přece jen odnést můžete, což oceňuji. 

 

Druhé opatření se týká zavazadel. Všechny tašky a batohy totiž musíte hned na začátku odložit do skříněk. Naštěstí jsou uzamykatelné, ovšem přece jen je to něco, s čím se člověk nesetkává úplně běžně. Podle mě je dobré o tom vědět dopředu, protože minimálně byste měli mít možnost se podle toho zařídit a vzít si třeba oblečení s kapsami, nebo nějakou miniaturní taštičku, abyste měli kam uložit klíček od skříňky. Nejprve se mi moc nepozdávalo, kolik zákazů a příkazů tu panuje, ale je pravda, že moje rozpaky se rychle rozplynuly. Zámek v Mnichově Hradišti měl totiž to štěstí,  že se tu v minulém století neusídlila žádná vojska ani jiná instituce, která by interiéry poškodila, ale naopak byly prostory udržovány a postupně docházelo i k jejich restaurování a obnově. Tím pádem tu najdeme převážně originály extrémně vzácných exponátů – pokud je něco vyloženě kopie, průvodkyně vás na to specificky upozorní. A většinou to přitom bývá spíše naopak. Na prohlídce se navíc sešla docela početná skupina, takže jsme se občas v nějaké té místnosti museli malinko mačkat, abychom se tam vůbec vešli. A proto je logické, že návštěvník s velkým ruksakem by tam zkrátka překážel a rušil. 

 

A co je tedy v rámci prvního okruhu vlastně k vidění? Projdete si poměrně velkou část zámku, od přijímacího salonku, ložnice hraběnky až po lovecký salonek či hudební salonek. Nahlédnete i do obrazárny, kde je pověšeno neuvěřitelných 111 děl různých velikostí na různých materiálech – dokonce jsou tu obrazy i na rubu hracích karet. Stejně tak zahlédnete i knihovnu, s níž má spojitost i bájný Casanova. K vůbec nejstarším součástem expozice je obraz Lucase Cranacha z 16. století, známý pod různými názvy jako Pošetilý stařec či Nerovný pár. Přímo v zámku je ovšem pověšena kopie.

 

Návštěvu by rozhodně měli zvážit i milovníci porcelánu. Jedna místnost je zde plná delftského porcelánu, v Orientální jídelně je pak fascinující sbírka Imari porcelánu a nechybí ani Míšeňská jídelna plná nádobí s tzv. cibulákovým vzorem. Mimochodem díky výkladu paní průvodkyně se navíc dozvíte i to, že s cibulí to vlastně nemá pranic společného. 

 

Velmi zajímavé jsou pak také výzdoby jednotlivých místností a tzv. panó malby (umělecké dílo zasazené přímo do stěny nebo vytvořené na ní). Nejvíc mě samozřejmě coby milovníka divadla upoutaly ty, které zobrazují hraběnku Sofii (Žofii), manželku již zmíněného Vincence z Valdštejna, v různých podobách, respektive divadelních kostýmech. Nejenže tedy s manželem zámecké divadlo zakládala, ale pravděpodobně v něm i sama hrála. Nakonec tak 50 minut prohlídky uteklo jako voda a odcházela jsem více než spokojená. Určitě bych první okruh doporučila a rozhodně si ještě někdy udělám repete a navštívím pro změnu okruh druhý. Někteří návštěvníci to navíc udělali tak šikovně, že zvládli oba po sobě. A co vy? Dáte zámku také šanci?