Barokní oáza klida v srdci Prahy: Už jste navštívili Vrtbovskou zahradu?
Malý ráj uprostřed přelidněného centra Prahy – takový dojem jsem si odnesla z návštěvy Vrtbovské zahrady, o níž jsem ostatně dlouho neměla ani tušení.
Spousta dobrot, zástupy lidí. V Nymburce jste si užili food festival
Sochy, fresky i ptáčci ze zoo
Pokud se někdy ocitnete třeba na Karlově mostě a už budete mít dost prodírání se mezi turisty, stočte své kroky k Malostranskému náměstí a pak se vydejte do Karmelitské ulice. Zde už objevíte i cedulku, která poradí, kudy se do zahrady dostat. Jen pozor, vstup je zpoplatněn a místo má také danou otevírací dobu, která se v průběhu roku mění, zřejmě s ohledem na to, kdy zapadá slunce a jaké je počasí. Já jsem tu byla ke konci dubna a věřila jsem, že je otevřeno do 19 hodin. Pravda ale bylo, že se zavíralo již v 17. Raději se neptejte, v kolik jsem tam přišla, ale stihla jsem to. Jen jsem tedy mohla zapomenout na romantickou představu toho, jak si tam někde sednu na lavičku a budu si v klidu číst. Stihla jsem to tam jen projít a hlavně se vydýchat, protože je to chvílemi docela štreka do kopce. Ovšem, pokud budete mít aspoň o trochu víc času než já, určitě by vám to vyšlo, pár vyloženě zastrčených zákoutí jsem tu objevila. A výhoda, že laviček je tu opravdu spousta.
Po nákupu vstupenek otevřete dveře a rázem jste v jiném světě. Ocitnete se v Sala terrena, de můžete obdivovat sochy Matyáše Bernarda Brauna a fresky vymalované malířem Václavem Vavřincem Reinerem, který žil v letech 1689 – 1743.
Pak vstoupíte do spodní části zahrady, kde najdete ve středu kruhový bazének se sochou andílka (Putto) na mořské nestvůře a naproti Sala terrena, odkud jste přišli, je pak voliéra, v níž mají domov různí ptáčkové, které pro Vrtbovskou zahradu vybrala ZOO Praha. Když následně vystoupáte po jednom ze dvou schodišť, ocitnete se na další terasovité plošině. Odsud mimo jiné můžete nahlédnout i do bývalého ateliéru Mikoláše Alše, kreslíře, dekoratéra a ilustrátora, autora například historického obrazu „Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem“, který zde bydlel a pracoval v letech 1886–1889.
Palác i mrakodrap na Pankráci: Kde s prstýnkem čarovala krásná Arabela
Baroko obnovené po revoluci
Dále vás jistě zajmou i vysázené květiny, stromy i okrasné keříky, ale pojďme ještě výš, do poslední části zahrady. Samozřejmě nejprve si prohlédneme ještě opěrnou zeď s dvoukřídlým schodištěm, kterou navíc zdobí i plejáda soch antických božstev
V nejvyšší části zahrady už musíte docela překonávat převýšení, přesto je zde díky elegantnímu trávníku i živým plotům na co koukat. Navíc už odsud docela dobře vidíte i na prostory pod vámi a také na Prahu jako takovou. Pokud byste se chtěli pokochat ještě více, vydejte se až k obloukové kulise, jejíž střední pole je nádherně zdobeno grottovými mušlemi. Za zmínku jistě stojí i reliéf vodních božstev. Hned si připadáte, jako byste propadli do nějaké pohádky. Trochu bokem jsou schované schody, díky nimž můžete ještě trochu vystoupat. Pak už máte skutečně naše hlavní město jako na dlani.
Vrtbovská zahrada je jednou z nejvýznamnějších pražských barokních zahrad, vznikala v letech 1715 – 1720, a to na objednávku Jana Josefa hraběte z Vrtby, který tehdy vykonával funkci nejvyššího purkrabího Pražského hradu. Kromě barokních prvků italského typu bychom našli i vliv empíru a dalších stylů, postupně se totiž zahrada měnila. V 90. letech prošla značnou rekonstrukcí a slavnostně otevřena pro veřejnost byla v roce 1998. Dnes je ve vlastnictví Hlavního města Prahy a údržbu má na starosti firma Casus Direct Mail a.s.
U zahrady najdete také galerii, kde se konají různé výstavy, přístupné zdarma. Myslím si, že Vrtbovská zahrada rozhodně stojí alespoň za jednu návštěvu za život. Dokázala bych si představit i to, že se sem dá zajít opakovaně. Nejvíce se mi tu líbilo, že ačkoliv tu pár turistů bylo, rozhodně v zahradě panoval o mnoho větší klid než na nedalekých frekventovaných místech.
Kde ztratila Popelka střevíček? Vydejte se s námi po stopách vánočních pohádek:
Související obrázky:
