Teď tu velím já, kafe počká

Než ráno odešla partnerka do práce, připravil jsem Julince snídani. Bílé hroznové víno, kousek bábovky (jablečné, spešl recept) a dětský čajíček, uvařený a vychlazený na tu správnou teplotu. Vše vypadalo dobře a Julinka se akorát probouzela. Když přišla chvíle mamčina odchodu, zdálo se vše stále v pořádku, stačilo však, aby se udělalo pápá, zavřely se dveře a malá potvůrka spustila. „Máma, máma“ přešlo rychlostí světla v pláč. „No, dnes začínáš zostra, Julítko, tak pojď, mrkneme na čmeldy.“  Včelí medvídci se zdály být jasnou tutovkou pro uklidnění malého velociraptora, bohužel opravdu pouze zdály. Nepomohlo ani sedět u táty na klíně. Jakmile se ale na obrazovce objevil Píďa a z monitoru zaznělo „Já si plavu se svou lodí, do přízemí, do poschodí,“ nastal konečně klid a Julinka se vrhla na připravenou snídani.

„Ach jo, reklama.“ Kliknu na “přeskočit reklamu“ a pohladím papající Julinku, očividně už smutek z maminky odchodu odezněl, protože si vesele pohopkává a u toho se cpe, sem tam jí kousek vína upadne na zem. „Kačera Donalda nekrm, ty trdlo, nebo bude muset do pračky!“ S úsměvem jí vyhubuji. „Nedávej ho do talíře!“ Kačer už půlkou zadku seděl v hroznech, než jsem stačil zasáhnout. „Had, had, had!“ volá šmudla a ukazuje prstíčkem na monitor. Na postranním výběru na YouTube se objevil had, nuže dobrá, nastupuje Karol a Kvído a jejich Jak se hladí hadi. „To je poslouchatelný i koukatelný,“ říkám si. „Hmm, ona to má holka i poučný, super!“ Po chvilce se přistihnu, jak si začínám broukat.

Na konci písničky Julča zopakuje svoje „had“, ukáže přitom na myš od PC, pak na monitor a pokračuje „hrrmmm had, had!“ Jasnej rozkaz o opakování videa, ok táto, neuděláš nic. Zkusím ji posadit do ohrádky a předvařit těstoviny na šunkofleky. Jakmile had dohraje, Julča opakuje svůj první verdikt. „Ne, potřetí už ne, prďolo, uvidíme, co se tam teď objeví.“ Á hele, Míša Růžičková a její hasiči, je to v pořádku, malá dál kouká. Od ohrádky se ozve „dup, dup, dup,“ Panejo, jak poznala, že teď bude písnička o slonovi? Směje se a pohopsává, tak třeba stihnu i nakrájet uzené. Jé hele, moje kafe. Skoro vystydlo, no co, i tak ho vypiju. Ale ty reklamy mě fakt vytáčí, stále odbíhat abych, je přeskakoval. YouTube plynule přešel na anglické dětské písničky, z nichž některé jsem musel běžet přepnout. Bylo totiž jednohlasně (a to jediným hlasem, který zde má právo poroučet), rozhodnuto, že tohle prostě není materiál pro její malou výsost.

Nejenže jsem předvařil fleky, nakrájel uzené, ale navíc jsem to vše smíchal v pekáči s vejcem, kořením a dal do trouby. Tak tohle jsem fakt nečekal. Díky, Míšo Růžičková a Simple songs z YouTube! Teď ale zkusíme něco, u čeho nebude tátovo IQ klesat jak teplota v Rusku, a pustíme třeba Hurvínka. Díl, ve kterém jdou se Spejblem a Máničkou na houby. Ještěže je tam taky haf, teda Žeryk. Hned jak se na scéně objevila muchomůrka u pařezu, z ohrádky bylo slyšet jen „haf, haf, haf a houba, hoooouba.“ Pak se z ohrádky natáhly malé ručičky a zaznělo zvolání „brm,brm.“ Tak to je jasný, překlad zní, „Táto, dej mi napít a vyndej mě z ohrádky!“ Pohádku vypneme.

Vyndat, zkontrolovat a promíchat šunkofleky, to musí být rychlá a předem pečlivě naplánovaná akce. Uf, zvládli jsme to, ale bylo to o chlup. Trpaslík nasadil vysokou rychlost, aby provedl velmi důkladnou kontrolu vnitřku žhavé trouby a připravovaného jídla. Jé hele, já tu mám vlastně svou kávu… ledovou.

Áá, schovává se za skříňkou a dělá, že tu není. Je čas jí zlochtat! „Táta tě zblajzne, ty potvůrko malá!“ Následuje veselý křik a úprk. Po dopadení malé uličnice následuje šimrání a smích na obou stranách. Po zklidnění přecházíme ke stavbě věže z kostek, hledání dvou stejných obrázků z dětského pexesa, pojmenovávání obrázků v knížce a hraní si s plyšáky.

Pobíhá kolem, bere si bryndák a lžičku a volá „ňam, ňam.“ Zkusím jít na ní logicky „Jasně, chci jíst, táto, já to chápu, ale musíš počkat, až se ti bašta ohřeje.“ To je ale neakceptovatelné! Jak to, že už to není dávno ohřáté, čtu z jejího výrazu. Že se pokrm musí tepelně upravit prostě není její problém, musím si to zapamatovat a tuto chybu už neopakovat. Po jídle pustíme další pohádky a snad si dá alespoň hodinku spánku. A já si snad konečně dopiju to kafe!

Jeden myslel na “Teď tu velím já, kafe počká

  • Středa, 28. října 2020 (15:04)
    Trvalý odkaz

    Čakám na dalšie diely …. Veľmi velké ponaučenie pre všetkých tatkou ….Držím palce …. Som tvoja fanúšička si TATKO roka 😀

    Reagovat

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *