Přežili byste, nebo ne? Na Titanicu do hlubin historie už potřetí

 

Na výstavu týkající se lodi Titanic a její první a zároveň první plavby jsem ve skutečnosti vyrazila již potřetí. Poprvé to bylo už před mnoha lety a tehdy byla expozice v pražské Lucerně. Tam se asi nejlépe podařilo nasimulovat tu pravou atmosféru, takže jsem si skutečně připadala, jako bych se nalodila. Byla se mnou tehdy i maminka, která si taky připadala jako na lodi, ale na rozdíl ode mě jí z toho nebylo vůbec dobře. Především v části výstavy, která připomíná kotelnu Titanicu, pociťovala závrať, což nás vedlo k domněnce, že se možná ozývá nějaký minulý život. 

 

Podruhé jsem tak za objevováním Titanicu vyrazila sama, a to zřejmě v roce 2016, kdy výstava doplula do Letňan. Tehdy jsem byla fascinována, kolik předmětů z Titanicu jsme si mohli prohlédnout. Navíc tam byl tehdy i velký klid. A ocenila jsem i ledovec, který jsem si mohla osahat. Taková blbost, ale jak to člověka potěší a prohloubí mu to zážitek.

 

 A do třetice všeho dobrého jsem si nenechala ujít ani nejnovější výstavu, která byla ve Výstavišti v Letňanech zahájena 21. listopadu. Vydala jsem se tam už první víkend po zahájení, což zpětně asi nebyl nejmoudřejší nápad, protože to samé udělaly i další (doslova) davy lidí. Kolem třetí odpoledne se před vstupem do haly číslo 6 tvořila dlouhá fronta, která naštěstí ale rychle postupovala vpřed. Ubíhalo to rychle, ale i tak se ozývaly hlasy, že na takové postávání už není počasí a že by měli lidem ve frontě rozdávat nějaké horké nápoje na zahřátí. Já jsem to brala spíše jako součást zážitku, protože mi nepřipadalo, že by byla nějaká strašná zima. V ledovém oceánu po nárazu do ledovce musela být jistě větší.

 

 

Zástupy lidí se tentokrát nerozmělnily bohužel ani uvnitř areálu, takže místo poklidného prohlížení a vnímání exponátů to byla spíše odstrkovaná s ostatními návštěvníky. Přesto toho výstava dokázala opět nabídnout skutečně mnoho. Od mých předchozích návštěv přibylo i několik novinek, například kapitánova podobizna oživená zřejmě umělou inteligencí. Fascinující byly projekce přijíždějících výtahů. 

 

Podobně jako v případě Tutanchamona, který byl na stejném místě letos v dubnu, byly součástí i jakési filmové zážitky. I když některé záběry byly využity vícekrát, nijak zvlášť to nevadilo. Působivější ale přece jen bylo, když jsme si zdánlivě chodbou na Titanicu mohli sami projít a podívali jsme se, jak asi vypadaly kajuty pro první i třetí třídu. Všude bylo také hodně informačních panelů se spoustou zajímavostí, takže pokud vyrazíte v nějaký příznivější čas než já, možná se toho spoustu dozvíte. 

 

V mých očích nejlepší část, která zatím propojuje všechny tři Titanic výstavy, co jsem navštívila, je imerzivní prvek v podobě palubního lístku, který při vstupu obdržíte. Na něm najdete informace o „svém“ cestujícím, kterým se v rámci výstavy stáváte. A samozřejmě na samém konci prohlídky pak najdete velkou soupisku jmen s informací, zda jste přežili, nebo jste jednou z obětí tragédie, při níž zemřelo na 1500 osob. Už si nepamatuju všechny své příběhy z průběhu let, ale můžu vám říct, že tentokrát jsem šťastně přežila :).

 

Pokud na výstavu vyrazíte s dětmi, připravte se, že si nějaký čas strávíte v prostoru, kde kromě obchodu se suvenýry, najdete také spoustu atrakcí na bázi virtuální reality. Naštěstí je zde připravena i malá kavárna, která je také stylizována do podniku, jaký měli přímo na Titanicu. Můžete si zde trochu odpočinout a dopřát si nějaké to občerstvení. Ty dortíky vypadaly velmi lákavě, mimochodem.