Zrada zvukového filmu i fontánka na jevišti: Jaká byla premiéra Zpívání v dešti?
V pražském Divadle Hybernia se minulý víkend odehrála premiéra známého muzikálu Zpívání v dešti / Singin‘ in the Rain. Možná jste již viděli filmové zpracování z roku 1952, případně jiné divadelní uvedení. Konkrétně tato verze je pak tak trochu „oprášená“, jelikož se v podstatě bez větších změn hrála i v libereckém Divadle F.X. Šaldy a také v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích.
Podle slavnostní nálady, která premiéru provázela, byste to ale rozhodně netipovali. Už venku se tvořila dlouhá fronta až ke vchodu a ve foyer a u baru už se to hemžilo VIP hosty. Ani se mi nechce je vyjmenovávat, protože tentokrát byli především za diváky, přišli se pobavit a podpořit své kolegy na jevišti. Právě ti byli tentokrát za největší hvězdy, už jen tím, kolik energie z nich sálalo. Velký podíl můžete přičíst klanu Křížových, jelikož v hlavních rolích se představili manželé Jan a Marie Křížovi, přičemž Jan měl na starosti i scénografii a jeho tatínek Oldřich Kříž celé představení držel pod palcem coby režisér. Navíc si střihl i malou roličku v ději – rovněž režiséra :).
Dlouhá cesta do pohádky s přerostlým vodníkem. Navštivte Divotvorný hrnec v libereckém divadle
Slovní hříčky a originální příběh
Hudba ze Zpívání v dešti, autorů Nacia Herba Browna a Arthura Freeda, je často velmi veselá a rozpustilá, ale až na výjimky není zase až tak chytlavá, aby vám hrála v hlavě ještě dlouho po odchodu z divadla – výjimku tvoří dva nejznámější hity, a to Singin‘ in the Rain a Good Morning. Řada písniček v sobě ale nese mnoho příležitostí pro taneční čísla. Pokud vás tedy baví step či různé skopičinky, z nichž pomalu až přechází zrak, budete mít zde o zábavu postaráno. Choreografie Petry Parvoničové jsou zajímavé a leckdy i překvapivé.
Na své jsem si přišla ale i já, milovník spíše slovních hříček a obecně humoru. Libreto Adolpha Greena a Betty Comdenové v překladu Vojena Drlíka a Františka Zacharníka (ten měl na starosti texty písní) nabízel spoustu krásných slovních přestřelek, především mezi hlavní romantickou dvojicí – Donem a Kathy. Především společné číslo Dona a jeho kamaráda Cosmy Browna plné jazykových hříček bylo téměř až neuvěřitelné :).
Na Zpívání v dešti mám ale osobně nejraději jeho příběh, jelikož se rozhodně nedá říct, že by byl nějak tuctový. Sice se zde, podobně jako v jiných dílech, řeší i láska, ale není to gró všeho. Zápletka je naopak velmi originální, už tím, že si jako dějiště zvolila zákulisí filmů ve 20. letech. Don Lockwood a Lina Lamontová jsou právě největší hvězdy němých filmů a bulvár jejich jména skloňuje hlavně ve spojitosti s velkou láskou – jenže v soukromí to rozhodně tak horké není. Celá dynamika se rázem změní s příchodem nové technické vymoženosti – zvukového filmu. Don s tím problém nemá, jenže Lina má velmi nepříjemný hlas, i když má samozřejmě pocit, že je nejlepší na světě. Aby filmové studio nemělo ztráty, musí se již natočený materiál filmové novinky Šermující kavalír nějak zachránit. Geniální nápad proměnit snímek v muzikál komplikuje jen ten drobný fakt, že Lina neumí zpívat. Naštěstí je po ruce talentovaná Kathy Seldenová, do které se Don zamiloval. Souhlasí s tím, že Linu „předabuje“, ovšem před velkou divou je potřeba vše držet v tajnosti. Zda se to podaří, nebo ne, už nebudu prozrazovat.
Téma rozhodně ojedinělé, které už v době vzniku muzikálu mohlo působit zajímavě, ovšem řekla bych, že s postupem času je stále atraktivnější. Už jen tím, jak se od té doby technika proměnila. Dnes, když si v kapse nosíme svá vlastní malá „kina“ s velkou zásobou titulů, už si asi vůbec neumíme představit, jaké to bylo natáčet film před sto lety. Když dnes umí tvůrci vytvářet naprosto nové světy počítačovou animací, jistě by si dokázali poradit i s tak nepoužitelnou herečkou a zpěvačkou, jakou je Lina. Tehdy to ale vše byl zkrátka trochu jiný svět a je zajímavé do něj nahlédnout. Myslím si, že nejen pro mě, která se netají svým zájmem o dabing :).
Pitomý Vánoce, dotěrná rodina a žádný chlap na obzoru? Tip na nový seriál Netflixu
Co tedy ta fontánka?
Přiznám se, že některé momenty jsou v představení možná zbytečně zdlouhavé, především pak úvodní premiérové představování celého filmového štábu. První polovina představení, které je dlouhé cca 150 minut, je tak pocitově trochu delší, než by bylo především zadní části našich těl příjemné. Odměnou jsou nám ale dvě nejlepší čísla, která právě tuto první polovinu uzavírají. Naproti tomu druhá půlka už uteče doslova jako voda! Že by za to mohla ta fontánka, kterou jsem zmínila již v titulku?
Ta totiž souvisí s úplně posledním číslem první části představení. Zazní zde slavná titulní píseň a Don má zrovna takovou tu chvilku, kdy je člověku na světě zkrátka nádherně. Tím pádem je mu jedno, že zrovna prší – v tento moment je to pro něj to nejkrásnější počasí na světě. Dokonce neváhá si zatančit i v kaluži vody. Právě zde si prožila svých pět minut slávy malá fontánka, kde se dalo velmi pěkně »cachtat«. A Honza Kříž to zvládl s klukovskou radostí i s elegancí sobě vlastní.
Zbytek kulis se nesl v duchu – v jednoduchosti je krása. Přece je když máme být na place filmu, můžeme si dovolit dost zkratek, které fungují. Stěna, před ní dejme sofa a máme salonek. Jednoduchým přesunem se ocitáme v divadelní šatně, díky stolečkům se zrcadly. Víc netřeba, dovtípíme se hned :).
Ostatně není potřeba nic přehánět, jelikož barvu a trochu šílenosti dodají do představení zase kostýmy Veroniky Babraj-Hindle. Některé modely jsou velmi zajímavé, především vše, co má na sobě Lina. Sleduje poslední výstřelky módy, a tak ví, že teď zkrátka frčí pastelově růžová, například. Ještě klobouček na hlavu a je to dokonalé, tedy podle ní. Zkrátka ji nepřehlédnete. Stejně tak kostýmy Kathy a jejích tanečních kolegyň na oslavě jsou velmi výrazné a zaujaly mě především jejich žíhané ocásky :D. Jaké zvíře vlastně měly představovat, jsem si nebyla jistá. V případě Kathy mě pak malinko překvapil její úbor po hodině tance. V dialozích zazní, že se šla převléct, ale podle mě zůstala (kvůli úspoře času) v tom samém, tedy v malinko průhledné sukýnce, což mi na holčinu z 20. let připadá sakra odvážné. A k tomu štulpny :D. Pardon všem, kdo je třeba nosíte, ale připadalo mi, že nic asexuálnějšího už snad nemůže na sobě žena mít. Donovi to ale asi nevadilo a vyznal jí lásku i tak.
Skvělé obsazení
Ostatně Maruška Křížová, která si Kathy zahrála (alternací je Barbora Šampalíková), by mohla mít na sobě cokoliv a pořád by jí to slušelo. Zářila tu jako sluníčko a vyzkoušela si zase jinou paruku (trochu tmavší odstín a styl podobný první republice), přičemž mi chvíli vzhledem i energií trochu připomínala Andreu Černou (známou z Princezny ze mlejna). Kromě zpěvu coby Kathy předvedla ale také mrštné nožky v choreografiích a jako vždy bavila :).
Stejně tak Don Lockwood byl v podání Jana Kříže sympaťák. Vtip, skvělý hlas, charisma, vše bylo zkrátka ideální. Neuvěřitelně mě bavil jeho šťastný taneček v dešti a pohled na to, jak na záběrech z němého filmu dramaticky deklamuje či šermuje, stál zkrátka za to.
Skvělým parťákem do každé situace mu je kamarád Cosmo Brown, v podání Jana Révaie (alternuje se s Robertem Urbanem). Ten tancuje a stepuje jako Bůh a je vidět, že ho to zkrátka baví. Publikum na premiéře ho pravidelně za jeho kousky odměňovalo potleskem.
Haďák ze ZOO bydlel kousek od své Sid… Seriálový Dvůr Králové opět v Praze
Nejlepší záporačka
Mou osobní favoritkou se ale stala Lina, a to především díky její představitelce Kateřině Bohatové. Viděla jsem ji už v mnoha jiných představeních (Krysař, Biograf Láska, Vlasy, apod.), ale tentokrát bych ji možná ani nepoznala, kdybych nevěděla, že je to ona. Nejenom díky blond paruce alá Marilyn Monroe, ale především z hlediska hlasu. Nasadila takovou polohu, kterou bych nevěřila, že v sobě vůbec má. Byla úchvatná, a ačkoliv nikdo nemohl pochybovat o tom, že je zápornou postavou, já si ji prostě a jednoduše zamilovala.
Zaujali ale i představitelé menších rolí – Martin Polách, Dita Hořínková i Martin Pošta. Jan Urban si coby dirigent i učitel artikulace scénu několikrát ukradl sám pro sebe :). A nechyběly ani dvě dětské role, kterých se zhostili Jakub Barták a Adam Šrámek. Oba byli moc roztomilí a Jakuba, kterého už jsem měla možnost vidět v seriálech ZOO a Chlap či ve filmu Přání k narozeninám, považuji za jednu z největších dětských hvězd současnosti. Jsem ráda, že jsem ho konečně viděla také v divadle a jsem upřímně zvědavá, zda se bude herectví věnovat i v dospělosti. Pokud ano, věřím, že to bude stát za to.
Premiéra se zkrátka velmi povedla, a pokud jsme vás třeba malinko nalákali, zajděte si odpočinout do Divadla Hybernia v Praze. Všechny informace o představení i o vstupenkách najdete na webu divadla.
