Krásný návrat do dětství neboli v Kladně létají Broučci
Kouzelný svět a dobrodružství pro děti, nostalgie a vzpomínka pro rodiče i prarodiče. To nabízí expozice Kladenského zámku s názvem Broučci a loutkový svět Zdeňka Podhůrského.
Bez filtru: Co nevidíte za zápasem: Volejbalista Adam Zajíček bez příkras
Syn herec, táta výtvarník
Možná si v souvislosti se jménem Zdeněk Podhůrský nejprve vybavíte tmavovlasého a charismatického herce, dabéra a moderátora, který uváděl například nováckou soutěž Pálí vám to?, ovšem o něm to dnes tak úplně nebude. I když malinko přece jen. V tomto případě je totiž nejdůležitější hercův tatínek se stejným jménem. Byl to výtvarník a loutkář, který žil v letech 1920 – 1981. Právě díky jeho práci vznikly například večerníčci Broučci (ten z roku 1966) či Čmelák Aninka.
Já osobně jsem Broučky poznala právě díky tomuto večerníčku a také díky drobné knížečce, kterou jsem jako malý špunt na nočníku uměla nazpaměť tak dobře, že si občas někdo mylně myslel, že už snad umím i číst. Moc mě také do dnešních dnů mrzí, že tenhle večerníček už roky vůbec nedávají a místo něj nasazují ten novější, z roku 1995, který namluvil Jan Hartl. Nic proti této pohádce, ale já zkrátka pořád čekám, kdy se vrátí moje dětská láska.
A jelikož Česká televize mi to přání asi nevyplní, nezbylo než se vydat do Kladna a zavzpomínat alespoň díky krásné výstavě, kterou na zdejším zámku můžete navštívit již od loňského září a která je nyní součástí stálé expozice (a za souseda tak má Krtka, o němž jsme tu psali už v minulosti). Dozvěděla jsem se o tom náhodou díky reklamě během nedávné divadelní návštěvy v Kladně, bohužel tedy paradoxně cestou na vlak zpět domů. Ale pak už bylo jasno, kam povedou mé další kroky.
Výstava jako splněné přání Zdeňka Milera. Krtek vládne Kladenskému zámku
Zážitek pro všechny
Na výstavu jsem vzala ještě svoji maminku a navštívily jsme ji právě nyní, během velikonočního víkendu. Musím tedy říct, že jsme asi vybrali ideální dobu, protože na zámku zrovna mnoho návštěvníků nebylo, a tak bylo jednoduché se pár dalším zájemcům o kulturu vyhnout a vzájemně si moc nepřekážet. Panu Podhůrskému je zde věnováno několik menších místností a nejvíce tu promlouvá samotná jeho práce v podobě loutek z mnoha pohádek. Nechybí samozřejmě ani stručné popisky na stěnách, informace o životě umělce a nějaké střípky vyprávějící o jeho profesní cestě. Máme možnost nahlédnout tak trochu i na jeho pracovní stůl. Blíže ho pak představuje také audiovizuální doprovodný program v podobě dokumentu. V něm mimo jiné mluví právě i jeho syn Zdeněk, který se o loutky po tatínkovi stará a snaží se uchovávat jeho odkaz.
Příběh pana Podhůrského staršího mi připadal velmi poutavě podaný a silný v tom, že ačkoliv mu byly nabízeny různé tzv. snové pracovní příležitosti, on vždy nakonec zůstal vlastním pánem. Ze svých zásad neuhnul a minulý režim ho za to nezapomněl potrestat. Možná proto dnes jméno Podhůrský není tak masově známé jako třeba Trnka či Miler. A je to škoda.
Ale zpět k výstavě, kde, jak už jsem naznačila v úvodu, si na své přijde podle mě každý. Já jsem se dojímala při pohledu na Broučka. Moje maminka se pak zase například rozněžnila při pohledu na kolotoč, který figuroval ve znělce dětského vysílání Československé televize zase za jejího dětství a mládí.
Stejně tak tu nezapomínají ani na ty nejmenší návštěvníky. Řada prvků je zde nějakým způsobem interaktivních. Nechybí ani koutek, kde děti mohou rozezvonět zvonky, teď mám na mysli takové ty fialové kytičky. Stejně tak si tu mohou vzít třeba tykadýlka nebo sukýnku a samy se proměnit v hrdiny z pohádek a večerníčků. Právě zde jsme potkaly babičku s vnučkou Josefínkou, které nám prozradily, že sem chodí stále dokola a dokola a dokážou tu strávit i celé hodiny. No, řekněte, není to neuvěřitelně roztomilé? 🙂
Přání k narozeninám: Křtiny aneb problém filmových dvojek (nebo trojek?)
