Dlouhá cesta do pohádky s přerostlým vodníkem. Navštivte Divotvorný hrnec v libereckém divadle
Dnes se spolu vydáme za kulturou, i když budeme muset na chvíli opustit Středočeský kraj a přesunout se do Liberce. Ovšem jestli vás to uklidní, hlavní postavy z muzikálu Divotvorný hrnec, o němž bude dnes řeč, museli podniknout cestu mnohem delší a náročnější. Josef Maršálek se svou dcerou Káčou se totiž vypravili z naší vlasti až do daleké Ameriky. Káče se tedy do ciziny vlastně ani nechtělo, než se tu ovšem zamilovala do mladíka Woodyho.
Také jejímu otci se sice po vlasti stýskalo, ale chtěl si uloupnout trochu toho perníčku zvaného americký sen. Jenže si k tomu účelu »vypůjčil« hrnec plný zlata vodníka Čochtana, a tak se všechno pořádně zašmodrchalo. Malý vodníček náhle nabírá na svalové hmotě a pomalu ale jistě se z něj stává člověk a chlap, co má slabost pro děvčata. V celém kraji se mluví o ložiscích zlata a někteří politici dokonce ochutnávají hořké sousto, co dříve podávali druhým.
Dokáže se senátor poučit ze svých chyb? Podaří se včas najít kouzelný hrnec, jak to dopadne s láskou Woodyho a Káči a zatleská si ještě někdy Čochtan na topole podle skal? To už se dozvíte až v divadle, tedy pokud už příběh dopředu neznáte. Přece jen se už nějaký ten pátek hraje, a to nejen v libereckém Divadle F. X. Šaldy. Já například tento muzikál zhlédla před lety též v pražském Divadle na Fidlovačce a v létě 2021 jsem se jím zase kochala na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově.
Samotný námět Divotvorného hrnce (v originále Finian’s Rainbow) pochází z pera Freda Saidyho a E.Y. Harburga (který se postaral i o texty písní) a hudbu k němu složil Burton Lane. Tři Američani… a že by psali o českých přistěhovalcích? Sice nic není nemožné, ale pravda je taková, že rok po premiéře na Broadwayi (1947) toto dílo do české kotliny přivezli Jiří Voskovec a Jan Werich, ovšem upravili jeho reálie tak, aby byly pro české publikum pochopitelné. Z Irů se stali Češi a místo zeleného leprikóna sáhli do našich bájí a pohádek po vodníkovi, snad proto, že je také zelený. Ale povedlo se jim to vskutku mistrně a jejich překlad považuji za jednu z největších předností Divotvorného hrnce. Texty plné vtipných hříček se slovy, tak typických pro toto slavné duo, jsou zkrátka kouzelné.
Na liberecké verzi pak jednoznačně nejvíc oceňuji skvělé obsazení. Vodníka Čochtana asi máme spojeného především s humorem a trefnými připomínkami, ale podle mě musí mít i jistou dávku charismatu, abychom se do něj postupně všichni zamilovali a odpustili mu třeba to, že měl dříve v popisu práce topit lidi. Ale i tu jistou přelétavost co se žen týče, teď když se z něj stává chlap a evidentně se vším všudy. Petr Jeništa to vše splňuje a dokonce znám dámy, které by za takovým fešným vodníkem klidně samy skočily do studny :). Moc se mi také líbilo, jakým způsobem pracoval s hlasem a prostřednictvím nasazení různých výšek naznačoval proměnu vodníka v čistokrevného chlapa.
Bavil mě také Miroslav Veselý v roli Josefa Maršálka. Působil na mě skutečně jako nějaký mlynář z české klasické pohádky a také jako typ člověka, co má ty nejšílenější nápady, které ale nakonec vlastně fungují. Však i jeho dcera Káča, která se jinak neupejpá leckoho pořádně „usadit“, mu vše toleruje, protože jí stačí jediný pohled do jeho rošťácky zářících očí a moc dobře ví, že to táta myslí dobře.
A u Káči tedy rovnou zůstanu a zmíním její půvabnou a milou představitelku Marii Křížovou. Stylizace do prostého děvčete z českého venkova jí moc sluší a herecky je rovněž naprosto uvěřitelná. Co se týče pěveckého projevu, přiznám se, že u Káči bych si představovala možná trochu jemnější a zvonivější hlas, ale Mariin jedinečný témbr pro změnu dodal písničkám Káči jistou dávku melancholie, což jsem také ocenila.
Jejího muzikálového milého jménem Woody si zahrál Jan Kříž, tedy Maruščin manžel ve skutečném životě. Honzovi snadno uvěříte, že se na něj alias na Woodyho může spolehnout celá osada lidí. Působí jako velký frajer, ale ne snad v tom smyslu, že by byl namyšlený či se nějak vychloubal. Naopak Káče své drobné nedostatky odhalí velmi brzy. Neuvěřitelně roztomilé bylo sledovat i jejich zásnuby.
Dovolte mi také udělat menší odbočku od tématu, ale jak Jan Kříž, tak i jeho žena Marie Kížová, budou soutěžit v letošním ročníku Roztančeného divadla. A jak ostatně prozradily i choreografie Divotvorného hrnce, taneční talent jim rozhodně nechybí. Jen je zajímavé, že vlastně budou proti sobě v tanci soupeřit. Jak to dopadne a kdo vyhraje, je ale zatím ve hvězdách.
Ovšem v případě muzikálu Divotvorný hrnec už asi tušíte, že dojde i na pohádkový happy end. Do jiného světa, plného kouzel, nás pomůže přenést i hravá scéna, kterou má na starosti také Jan Kříž. Jeho otec Oldřich pak představení pro změnu režíroval. Nechybí ani skvělé kostýmy Romana Šolce, přičemž z nich se mi líbily nejvíce šaty, co měla na sobě Káča. A ocenila jsem i to, že Čochtan byl skutečně oblečen jako vodník, bez přehnané modernizace. Myslím, že to byla skvělá volba.
Zkrátka dokonalá a nefalšovaná pohádka. A to i po stránce hudby či příběhu, plného magie. Až tedy budete mít někdy pocit, že je celý svět zamračený jako obloha před bouřkou, navštivte libereckou scénu (další termíny naleznete na jejich webu) a možná vás právě Divotvorný hrnec přenese někam tam… tam… za tu duhu. 🙂
Související obrázky:
