Filmoví Snowboarďáci omládli… Na prknech řádí v Divadle Radka Brzobohatého

 

Pokud máte chuť připomenout si tuto oblíbenou komedii a na dvě hodinky vypnout hlavu, muzikáloví Snowboarďáci jsou skvělou volbou. Jen je třeba počítat s tím, že to bude jízda a zároveň tak trochu šílená. Přece jen teen humor a často poněkud trapné narážky (bambán a bembeřice) najdete už ve filmu a tady to nebude jiné, naopak slovník mladých hrdinů se v divadle proměnil, aby děj zůstal aktuální. Copak o to, bembeřice zazní (a možná až zbytečně mockrát), ale občas zkrátka přibyde i nějaké to modernější slovíčko či angličtina. 

 

Ostatně ta je i součástí hudební složky a samozřejmě i původního filmového soundtracku, tak to snad není ani takový šok. V divadelní verzi uslyšíte jak písně z filmu, tak i nové melodie Miroslava Chyšky. Vznikla tak zajímavá kombinace plná energie, která docela dobře funguje, především díky živé hudbě v podání kapely ve složení Tomáš Pecka, Jakub Žídek, Petr Kouba, Ondřej Podhajský. Mně osobně nadchla spíše první polovina představení, ovšem v té druhé zase dojde na pecku On My Head (původně Dan Bárta) v podání našich dvou hlavních hrdinů. Zní to v jejich podání naprosto skvěle, takže rozhodně je na co se těšit. Energicky působí také choreografie Petry Parvoničové, které hodně pracují se samotnými snowboardy. 

 

Kostýmy Aleše Valáška vás díky zimním bundám a kombinézám hravě přenesou na hory, scéna (rovněž Aleš Valášek) už jen dokreslí atmosféru a ukáže, zda jsme zrovna na svahu, nebo na chatě bratrance Milana. Používány jsou hojně také projekce, které do dění dobře zapadají, v samém závěru nám pak připomenou i film a zahrají tak na vyloženě nostalgickou strunku. Jen pozor, pokud jste citliví na světelné efekty a stroboskop, protože i na tuto složku v případě muzikálových Snowboarďáků dojde.

 

 

Co se týče příběhu, ten se zde také dočká více či méně povedených změn oproti filmu. Z tří krásných dívek, o něž naši hrdinové usilují, je zde jenom jedna – Lucka v podání Natálie Němcové. Je to poměrně originálně pojatá postava – a to sice extrémně praktická a racionální slečna, která má před maturitou a ráda by přišla o panenství, aby už měla aspoň něco konečně za sebou a nemusela se tím stresovat.  Vynechána je zde také linka s odposlechem pomocí dětských chůviček.

 

Milovníci filmu pak možná budou mít problém poznat Martu, jelikož ta tu není za potvoru, ale spíše za hodnou a naivní, nešťastně zamilovanou dušičku. Viktorie Tandlerová zde předvádí krásné pěvecké výkony a kromě toho je tak sympatická, že vám jí bude skoro až líto.

 

Oblíbeného psa Mazlíka zde pak nahrazuje postava dědečka, který si vlivem Alzheimerovy choroby pouze myslí, že je psem. Tento krok je na pomezí humoru a šílenství, ovšem nutno říct, že představitel Petr Šudoma na této hraně skvěle balancuje a dokáže si ukrást některé scény jen pro sebe. Navíc v posledním čísle to pak rozjede i po taneční stránce. Ostatně válí i celá company (v mém případě Denisa Grossová, Samuel Skuček, Vilém Neumann).

 

Hodně humoru přináší i Milan v podání Jana Vlase, jehož pomrknutí k Titanicu bylo za mě jednou z nejlepších hlášek večera. Poměrně dost prostoru zde má i nymfomanka v podání Vandy Károlyi, která v sobě hravě snoubí erotiku s vtipem a zkrátka je to pravá „žena netušených možností“. Bavil mě též Filip Hořejš ve spíše zápornější roli Roberta neboli Pantera, ovšem nemůžu nezmínit, že v úvodu se objeví také v úloze vánočního stromečku :). A to jsem se zkrátka rozesmála nahlas. 

 

Na závěr si samozřejmě nechávám Rendyho a Jáchyma, kteří jsou v podání Filipa Antonia a Vojtěcha Flígra ultimátní duo kámošů. Dodávají celému představení spoustu šťávy a působí skutečně sehraně. Jejich chemie zkrátka funguje výborně, možná i uvěřitelněji než u původních filmových kámošů, tedy Vojty Kotka a Jirky Mádla. A to už je co říct, ne? 🙂