Na každém rohu slizák a intermezzo z Chlapců a chlapů. Dojmy z prvního dílu minisérie Iveta

V pátek 6. května měl na Voyu premiéru 1. díl (zatím) třídílné minisérie Iveta o životě známé zpěvačky Bartošové, která v dubnu 2014 spáchala sebevraždu. Minisérie se zatím od tohoto smutného konce, co napsal sám život, drží stranou a vypráví o mládí Ivety. Ovšem jelikož všichni dopředu víme, kam zhruba příběh směřuje, nečeká nás asi žádné velké překvapení. O to náročnější podle mého názoru je, aby tvůrci dokázali diváky nějak hlouběji zasáhnout, přitáhnout k obrazovce, respektive k displeji, zkrátka přimět je, aby do Ivety investovali nějaké emoce. A povedlo se? V mém případě asi ano, i když jsem si možná od startu minisérie slibovala něco víc. Přesto doufám a věřím, že jak bude děj pokračovat, budu spokojenější a každý nový díl budu vyhlížet nedočkavě jako dítě Štědrý večer.

Zaměřím se v tomto článku nyní především na své pocity z prvního dílu a jeho jednotlivých detailů. Je to čistě jen moje subjektivní hodnocení a vy budete mít třeba úplně jiný názor.

Přiznám se, že jsem byla na zpracování zvědavá, vlastně jsem se v rámci možností docela i těšila. Proto jsem si nedočkavě Ivetu pustila již v pátek k práci. Záhy jsem ale zjistila, že takhle to asi nepůjde, protože bych nic neudělala, takže jsem se k seriálu musela vrátit až později v klidu. U některých seriálů mi bohatě slyší poslouchat dialogy a zbytek mám jasně před sebou, ale v tomhle případě jsem chtěla sledovat vše – kostýmy, masky, prostředí, herecké výkony. Co se týče kostýmů a masek, iluzi 80. let vytvořily dokonale. Snad jen dobová paruka neseděla úplně každému a pobavilo mě, že ačkoliv Iveta s Ivanou nosí dlouhou dobu stejné oblečení, ale účesy mají každá jiný, i když každá si ten svůj „styl“ drží od dětství až do maturity. Tenhle konkrétní detail ale beru především jako zjednodušení pro diváky, aby měli od začátku jasno, kdo je kdo.  

Hudbu k minisérii složil Ondřej Gregor Brzobohatý a jak se sám vyjádřil, chtěl, aby hudební složka příběh doplňovala a nerušila. To se mu podle mého názoru povedlo, ale klidně bych trochu „přitvrdila“ a přidala nějakou melodii, která by člověku uvízla v paměti ještě po skončení seriálu.

Nejvíce prostoru asi věnuji samotnému scénáři a některým rozhodnutím tvůrců. Své první sledování Ivety jsem málem vzdala už ve scéně z vesnické zábavy, kdy si Iveta coby malá holčička sedá na klín cizímu pánovi, aby dosáhla na koláč na stole. Z pána se okamžitě vyklube prvotřídní slizák, dívenku hladí na odhalené nožce a povídá si s ní. Vše velmi ostražitě sleduje Ivetin tatínek v podání Miroslava Hanuše. Jedná se o skvělého herce, což už poznáte i z toho jeho jednoho pohledu. Bohužel scénář (nebo bych možná měla spíše říct sám život?) mu předepsal trochu pasivní reakci. Na mě by působilo daleko líp, kdyby Ivetu k sobě hned zavolal a odpoutal třeba její pozornost jiným směrem, případně by pak nenápadně dal tomu muži najevo, aby se držel od jeho rodiny dál.

Nic z toho se nestalo a takhle ten moment po sobě zanechal jen hořkost v ústech, vyšuměl trochu do ztracena a hlavně mě osobně trochu vyděsil. Říkala jsem si, jestli v tomto duchu bude stavěn celý příběh – skryté zlo, číhající na Ivetu na každém rohu. Podobný dojem jsem pak měla ještě na soutěži Mladá píseň Jihlava, a to konkrétně z postavy, kterou si zahrál Robert Mikluš. Pochvalné řeči a významné pohledy směrem k Ivetě leccos naznačily, ale když se na ni přímo při vyhlášení vítězů začal sápat a dal jí asi dvakrát políbení na ústa či na tvář, bylo mi opět zle. Zajímavé, že třeba takovému seriálovému Pavolu Haberovi tímto způsobem negratuloval. 🙂

Právě až šance Ivety zazpívat na soutěži Mladá píseň Jihlava znamenala nějaký větší posun v ději a teprve tem se vše začalo rozbíhat, nabírat spád a konečně jsem se do příběhu aspoň trochu „zažrala“. Jelikož jsem až dítě devadesátek, absolutně jsem okolnosti soutěže neznala. Souběžně s Ivetou jsem si ale honem šla pustit pár dobových záběrů a musím říct, že zde se podařilo vytvořit téměř totožnou kopii skutečnosti – od kostýmů, až po podobu všech soutěžících, včetně výherkyně Ingrid Kalmanová, o níž jsem třeba já osobně nikdy předtím neslyšela. I ten Habera se svaly a knírkem byl jako přes kopírák, což mě pobavilo. Krásný moment nastal také, když na soutěži Iveta v podání Anny Fialové začala zpívat píseň Tisíc obyčejných věcí (po níž byl celý díl pojmenovaný). Stačilo na chvíli zavřít oči a Iveta Bartošová skutečně ožila… Škoda že zatím jen v písničce. 

Bohužel prvních zhruba 30 minut Ivety mě příliš nebavilo – představovaly pro mě spíše pohled na trochu nudnou rodinku se dvěma zakřiknutými dcerkami, co věčně klopily oči k zemi a mlčely. Možná se tím povedlo trochu zamaskovat fakt, že už jsou Anna Fialová i Eliška Křenková přece jen trochu starší než dívky před maturitou, ale asi bych raději trochu přivřela oči a sledovala něco trochu živějšího.

Hezká byla chvíle, kdy Iveta začala na svém hlase pracovat, ale i později zůstala dost pasivní a nervózní. Taková panenka v koutě… Největší emoce projevila až ve chvíli, kdy měla pocit, že zklamala a ke zpěvu se už nevrátí. To bylo sice zajímavé, ale dost krátké. Jakmile se jí opět naskytne jistá šance, čekala jsem, že se Iveta trochu víc otevře, třeba aspoň usměje… Ale ne, pořád nic.

Beru to ale tak, že první díly čehokoli bývají na rozjezd pomalejší. Doufám proto, že Iveta si mě získá v dalších epizodách. Jen bych si zkrátka přála, aby se pomyslné misky vah trochu srovnaly a my viděli hlavní postavu se smát, radovat, užívat si života… Přece bez ohledu na to, jak dopadl život skutečné Ivety Bartošové, v každém osudu jsou přece kromě pádů i vzestupy – jak se říká a zpívá: Jednou jsi dole, jednou nahoře. Takže bych byla ráda i za nějaké to „nahoře“, které doufám, přijde ve chvíli, kdy Iveta začne víc zpívat a splní se jí tak sen. Případně pak v dalším pokračování, které je zatím spíše v plánu… Například až se Ivetě narodí syn Artur – to se snad už proboha ta holka usměje a bude chvíli šťastná, než se něco zvrtne.

Pokud jako divák uvidím to dobré i to zlé, bude mít pak příběh celkově větší sílu. Kdybychom se ale nadále měli brodit jen v samých smutných pohledech, nevidím v tom moc smysl. V takovém případě můžeme tu filmovou či seriálovou Ivetu snad jen politovat. Já bych jí ale mnohem raději začala i ze všech sil fandit, bohužel zatím mi k tomu příležitost nedala.

Z hereckých výkonů zatím oceňuji asi všechny, velmi sympatičtí mi byli rodiče Ivety v podání Aleny Mihulové a Miroslava Hanuše. Byli velmi láskyplní a tuším, že už je v dalších dílech uvidíme méně a méně, což je škoda, protože fiktivní Ivetě bych přála jejich oporu i nadále.

Dokonalý Peter Sepeši je vzezřením Vojtěch Vodochodský a podařilo se mu mladého zpěváka záhy vykreslit i po stránce povahové. Není to žádný princ na bílém koni, i když ho možná tak mladá Iveta vidí. Na malém prostoru bavil Igor Chmela jako Petrův manažer, stejně tak na sebe dokázali pozornost přitáhnout i Jana Boušková v roli sbormistryně, soudružka Mogarovičová, a spolu sní již zmíněný Robert Mikluš coby Evžen Dubecký. Zaujalo mě, že Mogarovičová tvrdila, že má s Evženem nadstandardní vztahy. Tento termín na mě působí dost moderním dojmem a zároveň přemýšlím, jak to asi bylo myšleno a co to vlastně o těchto dvou postavách vypovídá.

Zmínila bych ráda ještě další dvě postavy, ovšem úplně nevím, „kam s nimi“, jelikož jsem zatím nepochopila jejich role v příběhu. Když to řeknu hodně zjednodušeně, zhruba v půlce prvního dílu jsme si na skok odskočili od Ivety Bartošové k něčemu, co na mě působilo jako scéna ze seriálu Chlapci a chlapi. Mladík Karel (skvěle namaskovaný Daniel Kadlec) přichází na lékařskou prohlídku a poté má schůzku se svou přítelkyní Anežkou v podání Patricie Pagáčové, která mu daruje svou fotografii, aby si ji mohl na vojně dát nad postel. Ona se zamilovaným úsměvem, on bez viditelného nadšení.

Co tohle intermezzo mělo znamenat, nám vysvětleno nebylo. Hádám, že v dalších dílech se k této dvojici nějakým způsobem ještě vrátíme, a pravděpodobně se jejich osudy nějak propojí s příběhem Ivety a Petra. Mám jednu teorii, jakým způsobem, ale tu si ještě nechám pro sebe. Každopádně minimálně na tento aspekt seriálu jsem ještě zvědavá.

A co vy, viděli jste již první díl Ivety? A budete sledovat dál?

Minisérie Iveta

Obrázek 1 z 13

Vojtěch Vodochodský jako Petr Sepeši a Anna Fialová jako Iveta Bartošová

Jeden myslel na “Na každém rohu slizák a intermezzo z Chlapců a chlapů. Dojmy z prvního dílu minisérie Iveta

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *